Bitva u Adrianopole: Porovnání verzí

Přidáno 7 bajtů ,  před 8 lety
m
→‎Další vývoj: link doplněn an celý název řeky, aby se nepletla s českou Moravou
Smazaný obsah Přidaný obsah
m prohození pořadí odkazů
m →‎Další vývoj: link doplněn an celý název řeky, aby se nepletla s českou Moravou
Řádek 67:
Okamžitě po svém velkolepém úspěchu se Gótové vydali k Adrianopoli, ovšem jejich snahy o zdolání městského opevnění se ukázaly marné. Nato krátce ohrožovali Konstantinopol, než byli zahnáni nově příchozími římskými posilami.<ref>Halsall, Guy. ''Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568''. s. 179</ref> Ani po bitvě u Adrianopole Gótové nedokázali obsadit města, v nichž bylo uschováno bohatství Římanů a zvláště nezbytné zásoby zbraní a jídla.<ref>Wolfram, Herwig. ''The Roman Empire and its Germanic Peoples''. s. 86</ref> Barbaři si i nadále museli obstarávat potraviny loupením a drancováním zemědělských usedlostí, tudíž v žádné lokalitě nemohli pobývat příliš dlouho. Vítězství paradoxně narušilo soudržnost Fritigernova vojska a oslabilo jeho pozici, jelikož gótský vůdce nemohl své muže udržet pohromadě, ani sledovat jakýkoli dlouhodobější záměr. Římané tím získali čas zotavit se z uštědřené prohry.<ref>Heather, Peter. ''The Fall of the Roman Empire''. s. 128</ref>
 
Gratianus zpočátku nepodnikl proti Gótům žádná opatření a teprve v lednu [[379]] ustavil [[Hispánie|hispánského]] důstojníka [[Theodosius I.|Theodosia]] novým východním císařem.<ref name="Gót">Heather, Peter. ''Gótové''. s. 143</ref> Ten dočasně zakotvil v [[Soluň|Soluni]], odkud řídil obnovu poničené armády. Rolníci, horníci, asijští i afričtí spojenci a dokonce gótští žoldnéři byli rekrutováni v zájmu urychleného doplnění východních sborů.<ref name="HerDu131">Wolfram, Herwig. Dunlap, Thomas J. ''History of the Goths''. s. 131</ref> Gótové se zatím přesunuli z východního Balkánu přes Trajánovu bránu do [[Dácie]] a [[Moesie|Horní Moesie]].<ref>Heather, Peter. ''The Fall of the Roman Empire''. s. 183</ref> I přes jistá dílčí vítězství nebyli Římané schopni Góty rozhodujícím způsobem porazit.<ref name="HerDu131"/> V roce [[380]] se od Fritigernových Gótů oddělili Alatheovi a Safrakovi Greutungové a Alani, mířící na severozápad do Panonie.<ref name="Herw88">Wolfram, Herwig. ''The Roman Empire and its Germanic Peoples''. s. 88</ref> Tam byli potom Gratianem usazeni, nebo poraženi.<ref name="Gót"/> Naproti tomu Fritigern táhl údolím řek [[Velká Morava (řeka)|Velké Moravy]] a [[Vardar]]u na jih do [[Makedonie (provincie)|Makedonie]] a severního [[Řecko|Řecka]]. Theodosius se s těmito Góty srazil, avšak utrpěl porážku. Až roku [[381]] vytlačily západní oddíly barbary zpět do Thrákie.<ref name="Heat184">Heather, Peter. ''The Fall of the Roman Empire''. s. 184</ref>
 
Po šesti letech vytrvalého a převážně nerozhodného zápolení, při němž přišli o život vedle Valenta i Fritigern a oba velitelé Greutungů, uzavřeli Římané s Góty [[3. říjen|3. října]] [[382]] smlouvu (''foedus''), jíž byla válka ukončena. Ačkoli toto vyústění bylo prezentováno jako gótská kapitulace, ve skutečnosti si Římané mohli jen stěží nárokovat úplné vítězství.<ref name="Heat184"/> Výsledek konfliktu se odrazil i ve sjednané dohodě, jež znamenala zásadní posun v římské politice vůči barbarům usazeným na teritoriu říše.<ref name="Herw88"/> Podle mírových podmínek obdrželi Gótové půdu k usídlení a obdělávání, zachovali si vlastní zákonodárství a směli si ponechat stávající kmenové struktury, přestože žádný jednotlivec nebyl uznán za náčelníka všech Gótů.<ref>Heather, Peter. ''Gótové''. s. 144</ref> Foedus jim rovněž stanovil povinnost odvádět rekruty do římské armády a v případě nutnosti se zavazovali k všeobecné službě jako spojenci (''[[foederati]]'') Římanů. Gótům bylo tedy garantováno jakési poloautonomní postavení v římské říši.<ref>Halsall, Guy. ''Barbarian Migrations and the Roman West, 376-568''. s. 180</ref>