Wikipedistka:Šárka Svojová/Další písek: Porovnání verzí

V roce [[1615]] byl do Borboniovy péče svěřen nejmenovaný šlechtic, který trpěl [[Venerologie|venerickou]] chorobou. Borbonius se dotazoval [[Padova|padovských]] a [[Montpellier|mentepelierských]] lékařů, ale nemoc měla asi dlouhý průběh, protože ještě v roce [[1627]] o ní zpravoval Viléma Rechspergra, dvorního lékaře ve Vídni, a v jiném dopise se omlouval [[Pavel Michna z Vacínova|Michnovi]] [[Michnové z Vacínova|z Vacínova,]] že prozradil nemoc jinému lékaři, ale podotknul, že nikoho nejmenoval, a i kdyby se tak stalo, že lékaři vždycky mlčí. Z toho vyplývá, že se možná jednalo o samotného Michnu.

Od chebského lékaře Hornického a jeho zkušeností Borbonius získal informace o „chebských vodách" v budoucích [[Františkovy Lázně|Františkových Lázních]]. Napsal práci „''Observationes in acidatis Egranis inter Sch/l/edam et Lomum ([[Dolní Lomany]]) pagos ab urbe medie mili ari (Pozorování chebských kyselek mezi vesnicemi Scheldou a Dolními Lomany, vzdálenými od města /[[Cheb|Chebu]]/ půl míle)''". Popisuje zde [[Indikace (lékařství)|indikaci]] i [[Kontraindikace|kontraindikaci]] účinků chebských [[Minerální pramen|pramenů]] a potvrzuje jejich blahodárný vliv, který mimo jiného vrací ženám [[Plodnost (biologie)|plodnost]].

Tuto v té době nezvyklou terapii obhájil před lékařskými kruhy při léčbě Polyxeny z Lobkovic, manželky [[Nejvyšší kancléř|nejvyššího kancléře]] [[Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic|Zdeňka Vojtěcha Popela z Lobkovic]], kterou odvezl do Chebu na léčení. Zcela ji vyléčil, což se mnoho let předtím nepodařilo dřívějším lékařům. Zasloužil se tak o vznik Františkových Lázní, protože podle jejího příkladu postupovaly i další pacientky, které využívaly tyto léčivé prameny.

Z té doby se zachovaly opisy dopisů nejdříve z [[Karlovy Vary|Karlových Varů]] dne 29. června [[1615]], kdy Borbonius podával kancléři zprávu o léčení jeho ženy Polyxeny, dále z 1. července téhož roku, kterým popsal účinky Karlovarské vody na manželku nejvyššího kancléře pražským lékařům. Jménem lékařů mu odpověděl Octavianus Resoratus z Frejperku, přidal některé rady svých kolegů a projevil radost nad účinnou léčbou. Nejvyšší kancléř Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic za uzdravování Polyxeny poděkoval 3. července a poprosil, aby dále pečoval o její uzdravování. To se ale zhoršilo, když Polyxena z Lobkovic přičítala zhoršení karlovarské vodě a z Karlových Varů odjela. Borbonius to 9. července z Chebu sděloval jejímu manželovi a zkoumal v okolí podstatu léčivých pramenů. Pak se sám vrátil do Prahy.

Borbonius ve svých denících často psal o lécích pro své pacienty. Připravoval pro ně i [[Farmaceutická chemie|chemická léčiva]], např. [[borax]], [[Dusičnany|ledek]], [[tartarát draselný]], [[kamenec]], [[Chlorid amonný|salmiak]], zředěné [[kyseliny]], [[Síra|síru]], sloučeniny [[Antimon|antimonu]], [[Rtuť (minerál)|rtuti]], [[zlato|zlata]] a [[Železo|železa]]. Chemicky upravoval i rostlinná a živočišná léčiva.

''24. 10. 1597: Conficiebam rotulas e terra sigillata, quibus imprimabam signum scorpionis in chalybe exculti. Eae gestate dicuntur arcere pestilentem contagionem qualitate occulta. (Připravil jsem z léčivé hlinky pastilky,'' [[File:Keramika z domácnosti M. Borbonia, 16. a počátek 17. století.jpg|thumb|''Keramika z domácnosti Matyáše Borbonia, 16. a počátek 17. století, z expozice [[Muzeum hlavního města Prahy|Muzea hlavního města Prahy]]'']]''do nichž jsem otiskl [[Štír (znamení)|znamení štíra]] vyhloubené do [[ocel|oceli]]. Říká se, že tyto věci tajemnou silou brání [[Mor|morové]] [[Morové epidemie v Českých zemích|nákaze]].)''

''Pozn. Léčivá hlinka se tvarovala do kotoučků již ve [[Starověk|starověku]] a již tehdy se také označovala otisky různých razidel, proto terra sigillata. Tyto pastilky se buď používaly jako součást různých léků (např. na rány), nebo samotné jako talisman.''

''Pozn. Jileš byl hejtmanem na [[Benešov nad Ploučnicí|Benešově nad Ploučnicí]] a v [[Česká Kamenice|České Kamenici]], jednalo se patrně o pozůstalost po nějakém [[Alchymista|alchymistovi]]. Bocie byla baňatá skleněná nádoba, kelímkem je míněn alembík a jeptiškou asi nějaká baňka nebo křivule.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Dvořák|jméno = Max|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Dva deníky Dra. Matiáše Borbonia z Borbenheimu|vydání = |vydavatel = Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění|místo = Praha|rok = 1896|počet stran = 165|strany = |isbn = |edice = Historický archiv|jazyk = Latina, čeština|formát = |odkaz na autora = Max Dvořák}}</ref>''<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = Drábek|jméno = Pavel|titul = SOLUTIO, Informační server pro lékárny|url = http://www.medon-solutio.cz/online2010/index.php?linkID=txt23&lang=1|vydavatel = MEDON, s.r.o.|místo = |datum vydání = ročník 2010|datum aktualizace = 2015-06-22|kapitola = Dějiny naší farmaceutické literatury – 2. část, období 1500 až 1620}}</ref>

V roce [[1994]] při přestavbě domu čp. 837 na Václavském náměstí byly objeveny zbytky této lékárny. Doklady o tehdejší přípravě chemických léčiv se staly součástí [[Výstava|expozice]] [[Muzeum hlavního města Prahy|Muzea hlavního města Prahy]].<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Rudolfínská lékárna Matyáše Borbonia na Koňském trhu očima archeologie|vydání = |vydavatel = |místo = |rok = |počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>

Borbonius byl stoupenec, vyznavač a vlivný příslušník [[Jednota bratrská|jednoty Českých bratří]] a aktivně se podílel i na věroučných otázkách. Jako defensor akademie a dolní konsistoře se stýkal s širokým okruhem lidí. Ať to byl Václav Budovec z Budova, nebo osobní lékař Rudolfa II. Dr. Jan CratCrato (Krafft z Craftheimu), či řada učenců, např. Mistr [[Martin Bacháček z Nouměřic|Martin Bacháček z Nauměřic]], stejně tak umělci, třeba [[Karel Škréta]].

V roce [[1615]] vydal V. Vrbenský [[Česká konfese|konfessí českou]] na otázky rozebranou, kterou se snažil dokázat, že konfese, kterou se čeští [[Protestantismus|evangelíci]] roku [[1575]] shodli s Bratřími, se úplně shoduje s [[Augsburské vyznání|augšpurským vyznáním]], a vyslovil mínění, které bylo od horlivějších českých evangelíků přijímané a od jednoty odmítané. Borbonius k textu napsal své poznámky a donesl kn. Janu Cyrillovi, biskupu Jednoty bratrské, do konsistoře. Vrbenský se o tom dozvěděl a odpověděl mu tištěným [[Traktát|traktátem]]. V roce [[1618]] [[Karel Daniel z Karlsperka]], majitel novoměstské tiskárny, vydal [[žaltář]] J. Vorličného, za jehož úvod napsal Borbonius latinskou báseň i s českým překladem.

Od začátku léta roku [[1617]] léčil i svého spolurodáka z městyse Kolince Mistra Šimona Skálu, děkana artistické fakulty pražské univerzity, který po marné léčbě umřel [[10. srpen|10. srpna]] [[1617]] ve 3 hodiny ráno ve Václavově koleji a byl pochován v [[Betlémská kaple|Betlémské kapli]] v Praze. Nad jeho hrobem byla položena kamenná deska s jeho erbem a nápisem, že byl přes dvacet let profesorem pražské univerzity a s datem jeho úmrtí<ref>{{Citace elektronické monografie|příjmení = |jméno = |titul = Oficiální stránky městyse Kolince|url = http://www.kolinec.cz/kolinec/fr.asp?tab=snet&id=3459&burl=&pt=HSV%C3%BDznamn%C3%A9%20osobnosti%20spojen%C3%A9%20s%20Kolincem|vydavatel = Text poskytl Úřad městyse Kolince|místo = |datum vydání = |poznámka = Zdroj : J. Stýblová, Sborník vlastivědných prací o Kolinci, 1990|editoři = |kapitola = Významné osobnosti spojené s Kolincem|datum přístupu = 2015-06-24}}</ref>.

Borbonius zasedal v širší obecní radě na Novém městě Pražském a v Praze žil život úspěšného lékaře - humanisty. Aktivně se také zapojoval do vědeckého a kulturního života. Podle [[Hippokratés|Hippokratovy]] [[Hippokratova přísaha|přísahy]] jako lékař "jen pro prospěch nemocného" působil i v domech svých nepřátel. To mu později zachránilo život, ale nikoliv majetek.

[[Jednota bratrská|Jednota Českých bratří]] spolu s [[Luteránství|luterány]] a [[Kalvinismus|kalvinisty]] se zbraní v ruce povstala a bojovala za větší náboženskou svobodu a úplné osvobození od [[Habsburkové|Habsburků]]. Čeští stavové začali s novoměstskými měšťany 21. května [[1618]] domlouvat připojení měst Pražských. První list, kterým městům zaslali, se k nim vůbec nedostal. Proto po důvěryhodných rytířských osobách zaslali další, a to samotnému [[Purkmistr|purkmistrovi]], [[Konšel|konšelům]] a deseti [[Soudce|soudcům]], starším obecním a celé obci, hlavně k těm, kteří se hlásili k České konfesi. Dalšího dne bylo vydáno císařské psaní proti Pražanům všech tří Pražských měst, v němž císař varuje před účastí na jím zakázaném sněmu v [[Karolinum|Karolinu]]. [[Staré Město (Praha)|Staroměstský]] [[rychtář]] do zvláštního pokoje na [[Staroměstská radnice|radnici]] nechal zavřít ty, kteří s tím nesouhlasili. Některým se však podařilo uniknout a stavům oznámili, co se děje.