Napoleonovo tažení do Egypta a Sýrie: Porovnání verzí

Při svém tažení do Egypta se Napoleon rozhodl vzít s sebou také 151 vědců a umělců, čímž si vzal za vzor svého oblíbeného [[Alexandr Veliký|Alexandra Velikého]], kterého při jeho výpravě do Persie rovněž doprovázeli ctihodní filozofové. Do Egypta tak s francouzským vojskem jako členové ''[[Commission des sciences et des arts]]'' putovali astronomové, matematici, historici, přírodovědci, fyzikové, lékaři, chemici, inženýři, botanici, malíři a také jeden básník a muzikolog. Napoleon vědce vždy velmi obdivoval a jim zase lichotil zájem velkého generála. Ještě v Paříži ho dokonce přizvali ke vstupu do matematické sekce svého exkluzivního klubu, [[Institut de France|Francouzského institutu]]. Později v Egyptě pak některá svá oficiální prohlášení podepisoval jako ''Napoleon Bonaparte, člen Francouzského institutu.''<ref>Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 22</ref> Od vědců očekával v Egyptě pomoc při administrativním ovládnutí dobytých území – mimo jiné také zmapováním teritoria, jednáním s místním obyvatelstvem a nalézáním vodních zdrojů. Vědci ale věřili tomu, že se ocitli v Egyptě výhradně proto, aby tu dosáhli nových objevů a badatelských úspěchů. Část učenců, kteří se zúčastnili tažení do Egypta, patřila k nejvýznačnějším osobnostem francouzské vědy, ale bylo tu také 36 nezkušených studentů, mladí docenti, středoškolští profesoři a začínající badatelé. Počátek pobytu v Egyptě byl pro většinu vědců zdrcující zkušeností a utrpením. Jejich vlastní vojáci jimi pohrdali, posmívali se jim a dělali jim různé naschvály.<ref>Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 87</ref> Vědci navíc nedisponovali žádnými zbraněmi a nemohli si tak získat násilím alespoň trochu jídla, tak jako to dělala armáda. Každý z nich byl odkázán jen sám na sebe.<ref>Nina Burleighová, Fata Morgána, Napoleonovi vědci a odhalení Egypta, BB/art s.r.o. 2009, ISBN 978-80-7381-659-9, str. 58</ref> Potravou jim byly lodní suchary a nezralé [[datle]]. Trápil je hlad, žízeň, hmyz a infekční choroby. Přesto od prvních okamžiků na pevnině sbírali a bádali a jejich nadšení pro nové objevy nepolevovalo. Brzy po příjezdu se vědci rozdělili na dvě skupiny. První, složená převážně z techniků a architektů, zůstala v [[Alexandrie|Alexandrii]], kde pořizovali plány města a pátrali po zdrojích vody. Lékaři zakládali nemocnice. Zeměměřiči se vydávali i na nebezpečné výpravy do okolí, při kterých je doprovázeli vojáci. Druhá skupina vědců, většinou přírodovědci, studenti a umělci, se vydali do města [[Rosetta]], kde se žilo daleko pohodlněji než v Alexandrii. Zde sbírali a pozorovali ptáky, hmyz a rostliny, měřili a kreslili stavby a sochy, pitvali [[mumie]] a někteří se učili [[Arabština|arabsky]]. Potopením francouzských lodí v [[Abukirký záliv|Abukirském zálivu]] přišli vědci o většinu svých přístrojů, ale [[Nicolas-Jacques Conté]] se snažil tyto předměty znovu vyrobit z místních zdrojů a úspěšně pracoval i pro armádu - vyráběl střelný prach, barviva, sklo, ocel, tkaninu a založil mlýny a pekárny, v nichž pekl chléb pro vojáky.

Většinu sbírek, exponátů a vědeckých poznámek se podařilo přepravit do [[Francie]], ale ty nejvzácnější kousky zabavili Britové – např. [[Rosettská deska|Rosettskou desku]], která je dodnes uložena v [[Britské muzeum|Britském muzeu]]. Ti vědci, kteří všechny útrapy přežili a vrátili se domů, posléze společně vytvořili obsáhlou třiadvacetisvazkovou encyklopedii Egypta ''[[Description de l'Égypte|La Description de l´Egypte]]'' (''Popis Egypta''). Mezi významnými vědci, kteří se výpravy do Egypta zúčastnili, byli mimo jiné: