Jmění: Porovnání verzí

'''Jmění''' je termín definovaný v [[Občanský zákoník (Česko, 2012)|občanském zákoníku]] jako souhrn [[Majetek|majetku]] osoby a jejích [[dluh]]ů.<ref>§ 495 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „OZ“), dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 Zákony pro lidi.cz].</ref> Jde o souhrn všech [[aktivum (účetnictví)|aktiv]] a [[pasivum (účetnictví)|pasiv]], tedy těch věcí, práv a závazků [[Fyzická osoba|fyzické]] nebo [[právnická osoba|právnické osoby]], které mají určitou hospodářskou cenu. Po smrti fyzické osoby se z celého jmění [[zůstavitel]]e stává [[pozůstalost]].<ref>§ 1475 OZ.</ref>

Jmění je bezesporu odjakživa bráno jako [[vlastnictví. Snaha o naplnění nějakého jmění byla za účelem dosažení majetkoprávního vztahu]]. Ve staročeštině se majetku říkalo slovy ''sbore, statek'', ''jměnie'', z toho vyplývá, že slovo jmění bylo vyjmuto ze slova míti, znamenalo tedy, že osoba, která majetek má, je vlastníkem.<ref>{{Citace monografieperiodika|příjmení = Cechlová|jméno = Eva|příjmení2 = Trutnová|jméno2 = Jana|titul = HistroieHistorie, současnost a budoucnost institutu společného jmění manželů|vydáníperiodikum = 2.vydáníAd notam|vydavatelročník = Ad Notam2006|místočíslo = 2|rokstrany = 200645-51|počet stranurl = http://www.nkcr.cz/doc/adnotam/2006_2.pdf|stranypříjmení2 = 45-51Trutnová|isbnjméno2 = 1211-0558Jana}}</ref>.

Ve starém občanském zákoníku z roku 1964<ref>Zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1964-40 Zákony pro lidi.cz].</ref>, který platil do konce roku 2013, jmění nijak definováno nebylo. Bylo definováno pouze obchodní jmění (tj. jmění podnikatele) v obchodním zákoníku, a to pro účely tohoto zákona (definice byla obdobná, tj. soubor majetku a závazků).<ref>§ 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/1991-513/zneni-20130701 Zákony pro lidi.cz].</ref>

Jmění není jen soubor [[majetek|majetku]], tj. všech věcí,  které osoba vlastní, ale zahrnuje rovněž dluhy. Pokud bychom měli definovat, co je věc, tak v českém právu má věc několik rozdělení. Věci se dělí na hmotné a nehmotné, dále pak na movité a nemovité a na zastupitelnou, zuživatelnou a hromadnou věc, tzn. vše, co je rozdílné od osoby a slouží potřebě lidí. Naopak věcí nebude např. právo na život a další práva dle Listiny základních práv a svobod.<ref>{{Citace monografie|příjmení = Svejkovský|jméno = Jaroslav|příjmení2 = Svejkovská|jméno2 = Jana|titul = Nový občanský zákoník|vydání = 1.vydání|vydavatel = Nakladatelství C.H Beck|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = 792|strany = |isbn = 978-80-7400-423-0}}</ref>

== Jmění z hlediska zákona o obchodních korporacíchkorporací ==

'''[[Základní kapitál]] ''-''''' základní kapitál je souhrn vkladů, tvoří tedy pouze část jmění obchodní korporace.<ref>§ 30 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (zákon o obchodních korporacích), dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-90 Zákony pro lidi.cz].</ref>

[[Vlastní kapitál|'''Vlastní kapitál''']] '''''-''''' je vkladmajetek, který byl do společnosti vložen majitelem. Kapitál patří vlastníkům a je nositelem podnikatelského rizika. Celkový kapitál jevložen důležitýzakladateli pronebo ukazatelvznikl finančníběhem jistotyjejího podnikuhospodaření.

Organizovaný soubor jmění, který vytvořil [[podnikatel]] a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti, je [[obchodní závod]] (dříve [[podnik]]).<ref>§ 502 OZ.</ref>