Vlastnictví: Porovnání verzí

Odebráno 242 bajtů ,  před 4 lety
odkazy
(oprava chyb)
(odkazy)
{{Aktualizovat}}'''Vlastnictví''' upravuje občanský zákoník a konkrétně ho lze nalézt v hlavě druhé a dílu třetím.
 
Dle [[důvodová zpráva|důvodové]] [[Důvodová zpráva|zprávy]] k občanskému zákoníku se pojmy vlastnictví a vlastnické právo rozlišují.
 
Vlastnické právo je nejsilnějším a nejrozsáhlejším [[věcná práva|věcným právem]]. Jde o právo absolutní, které působí vůči všem ostatním osobám (''{{Cizojazyčně|la|erga omnes}})'' na rozdíl od [[Závazkové právo|závazkových práv]], které působí jen mezi stranami závazku ''({{Cizojazyčně|la|inter partes}})''. Vlastnické právo je nezbytnou podmínkou existence a fungování svobodného trhu a [[Tržní hospodářství|tržního]] [[tržní hospodářství|hospodářství]]. Vlastnickému právu tedy odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci. Jedná se o přirozené právo zakotvené [[Ústava|Ústavou]] a [[Listina základních práv a svobod|Listinou]] [[Listina základních práv a svobod|základních]] [[Listina základních práv a svobod|práv]][[Listina základních práv a svobod|svobod.]].
 
Vlastnictvím se označuje předmět vlastnického práva, tedy souhrn, k němuž má mít vlastník vlastnické právo Dle občanského zákoníku lze vlastnit vše, co někomu patří, všechny věci hmotné i nehmotné. Vedle věcí ve smyslu hmotných předmětů lze vlastnit tedy i věci nehmotné či práva, jehož povaha to připouští. <ref name=":1">{{Citace monografie|příjmení = Novotný|jméno = Petr|příjmení2 = Štrossová|jméno2 = Monika|titul = Nový občanský zákoník - vlastnictví a věcná práva|vydání = 1|vydavatel = Grada|místo = Praha|rok = 2014|počet stran = 165|strany = |isbn = 978-80-247-5166-5}}</ref>
 
== Práva a povinnosti vlastníka ==
Pod právo s věcí nakládat mohou spadat i další práva, například právo [[Opuštění věci|věc opustit]], právo věc neužívat nebo právo věc [[Zcizení|zcizit]] (tj. prodat, darovat, vyměnit, odkázat atd.)<ref>Martin Flora: [http://lesprace.silvarium.cz/content/view/566/58/ K lesu jako předmětu vlastnictví], Lesnická práce, 4/2003</ref> Základním právem vlastníka je tedy libovolně s věcí nakládat a mezi jeho oprávnění patří mimo jiné i věc modifikovat, upravovat, zničit nebo opustit. Výkon práv je tedy neomezený, ale musí je vykonávat v mezích [[Právní řád|právního]] [[právní řád|řádu]] a nesmí jimi rušit práva jiných osob nebo vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.<ref>§ 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
 
Úplná volnost vlastníka nakládat s věcí až do jejího úplného zničení se v římském právo označovala jako ''{{Cizojazyčně|la|ius abutendi}}''. V moderních i tradičních právních systémech však může být takový absolutní rozsah vlastnictví omezen [[Veřejné právo|veřejnoprávními]] předpisy, např. pokud je určitá věc zvláštními předpisy chráněna jako [[kulturní památka]], má vlastník povinnost ji udržovat v náležitém stavu a za její úmyslné poškození či zničení může být každý, tedy i vlastník, postižen prostředky [[Správní právo|správního]] či [[Trestní právo|trestního]] práva.
Každý vlastník má právo na ochranu vlastnického práva a v případě neoprávněného zásahu, má právo na svou obranu a oprávnění bránit se vůči konkrétnímu rušiteli.
 
Vlastník se proti neoprávněnému zasahování do jeho práv může bránit u orgánů veřejné moci, tedy u věcně a místně příslušného soudu a to prostřednictvím žaloby. Pokud vlastník využije své právo na ochranu vlastnického práva a obrátí se na soud, stává se žalobcem a dle individuální potřeby může podat žalobu [[Žaloba na vydání věci|žalobu reivindikační]] nebo žalobu [[Negatorní žaloba|žalobu negatorní.]].
 
== Nabytí vlastnického práva ==
* '''Přírůstky''' '''neboli akcese''' - představuje originární způsob nabytí vlastnického práva.  Přírůstky můžeme rozdělit na přírůstky k movité a nemovité věci. Dále, dle povahy věci, je rozlišujeme na přírůstky přirozené (plody, stromy, naplaveniny, strže), umělé (např. stavba jako přírůstek pozemku) a smíšené. 
* '''Vydržení''' – je též jedním originárních způsobů nabytí vlastnického práva a to na základě kvalifikované držby trvající po zákonem stanovenou dobu. Věc do vlastnictví tedy nabude osoba, která věc dlouhodobě ovládá v dobré víře, že mu náleží právo, které vykonává.  Nepoctivost předchůdce nebrání poctivému nástupci, aby počal vydržení dnem, kdy nabyl držby.<ref>§ 1089 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref> Společná držba více osob k téže věci vylučuje nabytí vydržením do výlučného vlastnictví jen jednoho ze společných oprávněných držitelů.<ref>{{Citace elektronického periodika|periodikum = Aplikace práva|url = http://www.aplikaceprava.cz/files/2015/aplikace-prava-2-2015-ff.pdf|dostupnost = http://www.aplikaceprava.cz/files/2015/aplikace-prava-2-2015-ff.pdf}}</ref>
* '''Přivlastnění věci opuštěné a nález věci ztracené či skryté -''' věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. [[Movitá věc|Movitá]] věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.<ref>§ 1045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref> Každý si může přivlastnit věc, která nikomu nepatří a to za podmínek, že tomu nebrání zákon, a že někdo jiný nemá na přivlastnění věci přednostní právo. Movitá věc se považuje za opuštěnou v případě, že její vlastník své vlastnické právo nevykoná tři roky. Pokud by někdo opustil [[Nemovitá věc|nemovitou]] věc]], platí zde lhůta 10 let a po jejím uplynutí připadá nemovitost do vlastnictví státu. Dle občanského zákoníku nemůže vydržet vlastnické právo nástupce předchůdce, který byl nepravým držitelem a ve vzájemných vztazích zákonný [[zástupce]] a zastoupený, [[opatrovník]] a [[opatrovanec]], [[poručník]] a [[poručenec]]. Zvláštním případem jsou nalezená zvířata, kdy nálezce k nim nabude vlastnické právo již po uplynutí dvou měsíců, během nichž se o zvíře nikdo nepřihlásil. Pokud nálezce o zvíře nemá zájem, může je obec svěřit provozovateli útulku pro zvířata. Pokud se ani po uplynutí 4 měsíců o zvíře nikdo nepřihlásil, může provozovatel útulku se zvířetem volně nakládat.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Varvařovský|jméno = Pavel|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Základy práva. O právu, státě a moci|vydání = 3|vydavatel = Wolters Kluwer|místo = Praha|rok = 2015|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>
* '''Nabytí vlastnického práva převodem''' ''-'' je jedním z originárních způsobů nabytí vlastnictví k věci, která dosud neměla vlastníka, nebo k nabytí dojde nezávisle na vlastnictví dosavadního vlastníka. Vlastnické právo lze také nabýt uzavřením účinné smlouvy bez potřeby fyzického předávání nabyvateli. <ref name=":1" />
* '''Nabytí vlastnictví od neoprávněného''' – dle nového občanského zákoníku jsou chráněni ti, kteří si pořídí za úplatu věc v dobré víře, že ji kupují od oprávněného. Naopak ochrany nepožívá ten, kdo nabyl movitou věc s vědomím, že ji nabývá od [[Neoprávněný majetkový prospěch|neoprávněného]] (s výjimkou investičních nástrojů, cenných papírů, listin vystavených na doručitele nebo věcí nabytých ve veřejné dražbě při výkonu rozhodnutí). Ochrana je poskytována skutečnému vlastníkovi věci ve veřejném seznamu a samozřejmě nabyvateli, který nabyl věc nezapisovanou do veřejného seznamu, byl v [[Dobrá víra|dobré]] [[dobrá víra|víře]] v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu a věc nabyl způsoby uvedenými v občanském zákoníku. <ref name=":1" /> Chráněny jsou též osoby, kterým byla věc odcizena.
* '''Nabytí vlastnického práva rozhodnutím orgánu veřejné moci -''' Rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu veřejné moci se vlastnického práva nabývá dnem, který je v něm určen. Není-li v rozhodnutí takový den určen, nabývá se vlastnického práva dnem právní moci rozhodnutí.<ref>§ 1114 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>
 
Soukromé vlastnictví bylo považováno za pozůstatek [[Kapitalismus|kapitalistické]] vlastnické soustavy, bylo řazeno mimo socialistickou vlastnickou soustavu. Jeho předmětem bylo zejména individuální vlastnictví výrobních prostředků a půdy, avšak bylo vylučováno, aby prostřednictví soukromého vlastnictví docházelo k „vykořisťování člověka člověkem“. Proto bylo soukromé vlastnictví v menší míře umožňováno pouze tam, kde bylo spojeno s vlastní prací vlastníka např. u samostatně hospodařících rolníků či v jiné malovýrobě. Dále bylo do soukromého vlastnictví řazeno i každé jiné individuální vlastnictví, které nesplňovalo podmínky osobního vlastnictví, vlastnictví nesocialistických organizací a vlastnictví zahraničních [[Právnická osoba|právnických osob]]. Soukromé vlastnictví bylo upraveno v občanském zákoníku a byla stanovena určitá omezení při nakládání s ním (např. při převodu nezastavěných stavebních pozemků větší výměry).
 
I v současnosti bývá běžně některé vlastnictví označováno za „soukromé“ či „osobní“ (např. „byt v osobním vlastnictví“). Jde však o laické výrazy, které nemají obsah právních termínů užívaných v době komunistického režimu, vždy se jedná o tentýž jediný druh vlastnictví, který je v platném právním řádu upraven. Označením vlastnictví jako soukromého se většinou zdůrazňuje vymezení vlastníka jako subjektu odlišného od státu, [[Obec|obce]], [[Samosprávné kraje v Česku|kraje]] či [[Právnická osoba|právnických]] [[Právnická osoba|osob]].
 
== Odkazy ==
14

editací