Vlastnictví: Porovnání verzí

Dle [[důvodová zpráva|důvodové]] [[Důvodová zpráva|zprávy]] k občanskému zákoníku se pojmy vlastnictví a vlastnické právo rozlišují.

Vlastnické právo je nejsilnějším a nejrozsáhlejším [[věcná práva|věcným právem]]. Jde o právo absolutní, které působí vůči všem ostatním osobám (''{{Cizojazyčně|la|erga omnes}})'' na rozdíl od [[Závazkové právo|závazkových práv]], které působí jen mezi stranami závazku ''({{Cizojazyčně|la|inter partes}})''. Vlastnické právo je nezbytnou podmínkou existence a fungování svobodného trhu a [[Tržní hospodářství|tržního]] [[tržní hospodářství|hospodářství]]. Vlastnickému právu tedy odpovídá povinnost všech ostatních subjektů nerušit vlastníka ve výkonu jeho práva k věci. Jedná se o přirozené právo zakotvené [[Ústava|Ústavou]] a [[Listina základních práv a svobod|Listinou]] [[Listina základních práv a svobod|základních]] [[Listina základních práv a svobod|práv]] a [[Listina základních práv a svobod|svobod.]].

Pod právo s věcí nakládat mohou spadat i další práva, například právo [[Opuštění věci|věc opustit]], právo věc neužívat nebo právo věc [[Zcizení|zcizit]] (tj. prodat, darovat, vyměnit, odkázat atd.)<ref>Martin Flora: [http://lesprace.silvarium.cz/content/view/566/58/ K lesu jako předmětu vlastnictví], Lesnická práce, 4/2003</ref> Základním právem vlastníka je tedy libovolně s věcí nakládat a mezi jeho oprávnění patří mimo jiné i věc modifikovat, upravovat, zničit nebo opustit. Výkon práv je tedy neomezený, ale musí je vykonávat v mezích [[Právní řád|právního]] [[právní řád|řádu]] a nesmí jimi rušit práva jiných osob nebo vykonávat takové činy, jejichž hlavním účelem je jiné osoby obtěžovat nebo poškodit.<ref>§ 1012 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref>

Vlastník se proti neoprávněnému zasahování do jeho práv může bránit u orgánů veřejné moci, tedy u věcně a místně příslušného soudu a to prostřednictvím žaloby. Pokud vlastník využije své právo na ochranu vlastnického práva a obrátí se na soud, stává se žalobcem a dle individuální potřeby může podat žalobu [[Žaloba na vydání věci|žalobu reivindikační]] nebo žalobu [[Negatorní žaloba|žalobu negatorní.]].

* '''Přivlastnění věci opuštěné a nález věci ztracené či skryté -''' věc, která nikomu nepatří, si každý může přivlastnit, nebrání-li tomu zákon nebo právo jiného na přivlastnění věci. [[Movitá věc|Movitá]] věc, kterou vlastník opustil, protože ji nechce jako svou držet, nikomu nepatří.<ref>§ 1045 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník</ref> Každý si může přivlastnit věc, která nikomu nepatří a to za podmínek, že tomu nebrání zákon, a že někdo jiný nemá na přivlastnění věci přednostní právo. Movitá věc se považuje za opuštěnou v případě, že její vlastník své vlastnické právo nevykoná tři roky. Pokud by někdo opustil [[Nemovitá věc|nemovitou]] věc]], platí zde lhůta 10 let a po jejím uplynutí připadá nemovitost do vlastnictví státu. Dle občanského zákoníku nemůže vydržet vlastnické právo nástupce předchůdce, který byl nepravým držitelem a ve vzájemných vztazích zákonný [[zástupce]] a zastoupený, [[opatrovník]] a [[opatrovanec]], [[poručník]] a [[poručenec]]. Zvláštním případem jsou nalezená zvířata, kdy nálezce k nim nabude vlastnické právo již po uplynutí dvou měsíců, během nichž se o zvíře nikdo nepřihlásil. Pokud nálezce o zvíře nemá zájem, může je obec svěřit provozovateli útulku pro zvířata. Pokud se ani po uplynutí 4 měsíců o zvíře nikdo nepřihlásil, může provozovatel útulku se zvířetem volně nakládat.<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Varvařovský|jméno = Pavel|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Základy práva. O právu, státě a moci|vydání = 3|vydavatel = Wolters Kluwer|místo = Praha|rok = 2015|počet stran = |strany = |isbn = }}</ref>

* '''Nabytí vlastnictví od neoprávněného''' – dle nového občanského zákoníku jsou chráněni ti, kteří si pořídí za úplatu věc v dobré víře, že ji kupují od oprávněného. Naopak ochrany nepožívá ten, kdo nabyl movitou věc s vědomím, že ji nabývá od [[Neoprávněný majetkový prospěch|neoprávněného]] (s výjimkou investičních nástrojů, cenných papírů, listin vystavených na doručitele nebo věcí nabytých ve veřejné dražbě při výkonu rozhodnutí). Ochrana je poskytována skutečnému vlastníkovi věci ve veřejném seznamu a samozřejmě nabyvateli, který nabyl věc nezapisovanou do veřejného seznamu, byl v [[Dobrá víra|dobré]] [[dobrá víra|víře]] v oprávnění druhé strany vlastnické právo převést na základě řádného titulu a věc nabyl způsoby uvedenými v občanském zákoníku. <ref name=":1" /> Chráněny jsou též osoby, kterým byla věc odcizena.

I v současnosti bývá běžně některé vlastnictví označováno za „soukromé“ či „osobní“ (např. „byt v osobním vlastnictví“). Jde však o laické výrazy, které nemají obsah právních termínů užívaných v době komunistického režimu, vždy se jedná o tentýž jediný druh vlastnictví, který je v platném právním řádu upraven. Označením vlastnictví jako soukromého se většinou zdůrazňuje vymezení vlastníka jako subjektu odlišného od státu, [[Obec|obce]], [[Samosprávné kraje v Česku|kraje]] či [[Právnická osoba|právnických]] [[Právnická osoba|osob]].