Gladiátor: Porovnání verzí

V císařském období vzrostl při gladiátorských hrách význam zvířat. Za období republiky se zvířata používala v aréně hlavně k [[Poprava|popravám]] odsouzených zločinců a [[Dezerce|vojenských zběhů]]. Později byli tímto zpsůobem popravováni křesťané.

Teprve [[Pompeius]] a [[Gaius Iulius Caesar|Caesar]] začali ve větší míře předvádět zápasy šelem se speciálně vycvičenými gladiátory - ''venatiory''. Tato podívaná, která většinou končila smrtí zvířat, se oznašovala jako ''venatio'' "lov, štvanice". V některých případech byly inscenovány i zápasy zvířat proti sobě, např. lva s tygrem, býka s medvědem, slona s nosorožcem. zvířata byla před vstupem do arény vyhladověna, rozdrážděna a pokud měla bojovat proti sobě, mohla být navzájem svázána řetězem. Nejoblíbenějšími aktéry her byly kočkovité šelmy, zvláště [[Lev|lvi]], levharti a tygři, dále medvědi, [[krokodýli]], býci, [[Prase divoké|divocí kanci]], nosorožci a sloni. Zvířat bylo při zápasech spotřebováno ohromné množství. Pompeius poslal do arény 600 lvů, Caesar 400, [[Octavianus Augustus |Augustus]] 420 tygrů a 600 levhartů, Nero 300 medvědů, smutný primát drží asi [[Traianus]], za jehož vlády bylo usmrceno 11 tisíc šelem.

Od doby císaře [[Probus|Proba]] byly organizovány štvanice typu "udělej si sám", kdy byla do arény vypuštěna různá zvířata, např. jeleni, mufloni, pštrosi, antilopy, osli nebo divoká prasata (i březí svině). Diváci byli ozbrojeni noži a oštěpy, na povel byli vpuštěni do arény, kde si každý mohl zabít "své" zvíře.<ref>Dunkle, Roger: Gladiátoři. Praha: Vyšehrad, 2011, s. 297-318</ref> Rovněž bylo zvykem rozhazovat mezi diváky živou [[drůbež]] nebo [[Holub domácí|holuby]] s přistřiženými křídly. Ptáci však byli přitom často roztrháni, proto bylo později zavedeno losování.

Proti štvanicím a zápasům zvířat příliš nevystupovali ani křesťané. Zápasy zvířat zanikly až v polovině 6. století.