Michail Alexandrovič Romanov: Porovnání verzí

Druhý den po [[křest|křtu]] třetího dítěte cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] (třetí dcery [[Marie Nikolajevna|Marie Nikolajevny]]), [[18. červen|18. června]] roku [[1899]] neočekávaně zemřel na [[TBCTuberkulóza|chrlení krve]] současný následník trůnu, cesarevič a velkokníže [[Georgij Alexandrovič]] (druhý syn předchozího cara Alexandra III.). Následníkem se tak stal Michail Alexandrovič jako další mladší bratr carův, který v té době neměl syna, pouze tři dcery, na něž následnictví nepřecházelo. V Manifestu vydaném k této příležitosti, bylo řečeno, že Michail Alexandrovič je následníkem, nebyl však jmenován následníkem-cesarevičem, což byl oficiální titul carevičů, tedy synů cara-následníků trůnu. Tato z dnešního pohledu drobnost vzbudila nespokojenost a dohady, iniciovala i udělení dalších titulů Michailu Alexandroviči. Situace se ovšem vyřešila narozením syna a následníka trůnu Mikuláše II. [[Alexej Nikolajevič|Alexeje]] ([[30. červenec|30. července]] [[1904]]); car Mikuláš II. rozhodl o návratu k původním titulům Michaila, který přestal být následníkem, současně však po příkladu svých předchůdců ustanovil pro případ své smrti Michaila [[regent]]em cesareviče až do dosažení jeho plnoletosti.

Michail byl oblíbeným synem Alexandra III., především pro svou povahu a humor. V roce [[1907]] se Michail seznámil s Natálií Sergejevnou Šeremeťjevskou ([[1880]]-[[1952]]), ženou Vladimíra Vladimíroviče Vulferta, poručíka gatčinského pluku, kterému Michail velel, navíc bývalou ženou hudebníka Sergeje Ivanoviče Marmontova, a v roce [[1912]] se s ní po jejím [[rozvod]]u tajně oženil ve Vídni v pravoslavném kostele sv. Sávy. Dozvěděv se, co se přihodilo, napsal Mikuláš II. matce, [[Marie Sofie Dánská|Marii Fjodorovně]]: „''Naneštěstí mezi ním a mnou nyní je vše skončeno, protože on nedodržel své slovo. Kolikrát on sám mi říkal - ne já jeho prosil -, že se s ní neožení. A já mu bezmezně věřil! Co mě obzvláště mučí, je, že se odvolával na nemoc ubohého Alexeje, která ho přinutila pospíšit si s tímto nerozvážným krokem! Nezajímá ho ani tvé hoře, ani naše hoře, ani skandál, který tato událost způsobí v Rusku. A v takovou dobu, kdy všichni hovoří o válce, několik měsíců před výročím domu Romanovců! Stydno je a těžko. Moje první myšlenka byla zatajit tuto zprávu, ale když jsem si přečetl jeho dopis, pochopil jsem, že nyní nemůže přijet do Ruska.''“ V důsledku tohoto [[morganatickýMorganatické sňatekmanželství|morganatického sňatku]] Mikuláš zakázal bratrovi návrat ke dvoru a odebral mu právo být [[regent]]em neplnoletého následníka trůnu. Odpuštění Michail získal teprve v roce [[1914]].

Georgij se s matkou dostal po revoluci z Ruska a usadil se ve [[Francie|Francii]]. Jeho matka získala v [[emigrace|emigraci]] titul kněžny Romanovské-Brassovské. Zemřela v bídě v [[Paříž]]i roku 1952, sama a opuštěná; pohřbena byla na pařížském hřbitově [[Passy (hřbitov)|Cimetière de Passy]]. Georgij zemřel jako jedenadvacetiletý mladík dvacet let před svou matkou, stav se roku 1931 obětí autohavárie.

Po začátku [[První světová válka|první světové války]] požádal Michail Alexandrovič Mikuláše o dovolení vrátit se do vlasti a sloužit v armádě. Po kladné odpovědi se postavil do čela [[Divoká divize|Divoké divize]], ustavené [[23. srpen|23. srpna]] [[1914]] z [[islám|muslimských]] dobrovolníků, [[běženecuprchlík|běženců]] ze [[Zakavkazsko|Zakavkazí]], kteří podle ruského zákonodárství nepodléhali vojenské povinnosti.

Tak se Michail „de facto“ stal ruským carem; jeho panování však trvalo sotva jednu noc. Již následujícího dne přijetí ruského trůnu odmítl a předal vládu [[Ruská prozatímní vláda|Prozatímní vládě]]. Dokument podepsal s titulem velkokníže. Názory na to, zda má být zařazen mezi ruské cary, se rozcházejí. Nebyl [[korunovace|korunován]], formálně odmítl přijetí trůnu, nepoužíval carský titul ani nevládl. Na druhé straně i pod jeho vlivem Mikuláš abdikoval a on to byl, kdo vydal poslední vládní dokument podepsaný osobou z domu [[Romanovci|Romanovců]]. Teprve jeho zřeknutí se trůnu a  vlády znamenalo konec ruské monarchie a umožnilo Prozatímní vládě přeměnit zemi v [[republika|republiku]].