Michail Alexandrovič Romanov: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira)
+ infobox, napřímení odkazů, doplnění
Řádek 1:
{{Infobox - osoba}}
[[Soubor:Mihail II.jpg|thumb|right|200px|Michail II. Alexandrovič]]
'''Michail II. Alexandrovič''' ([[ruština|rusky]] '''Михаил Александрович''' ([[22. listopad]]u [[1878]] podle [[juliánský kalendář|juliánského kalendáře]], [[Petrohrad]] – [[13. červen|13. června]] [[1918]], nedaleko [[Perm (město)|Permu]]), [[velkokníže]] [[Rusko|Ruský]], čtvrtý (nejmladší) syn cara [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandra III.]] a [[Marie Sofie Dánská|Marie Fjodorovny]], dcery [[Seznam dánskýchhlav králůdánského státu|dánského krále]] [[Kristián IX.|Kristiána IX.]]), ruský [[vojevůdce]], v letech [[1899]] – [[1904]] [[cesarevič]] a [[1917]] – [[1918]] (do své smrti) následník [[trůn]]u [[Ruské impérium|Ruského impéria]].
 
'''Michail II. Alexandrovič''' ([[ruština|rusky]] '''Михаил Александрович''' ([[22. listopad]]u [[1878]] podle [[juliánský kalendář|juliánského kalendáře]], [[Petrohrad]] – [[13. červen|13. června]] [[1918]], nedaleko [[Perm (město)|Permu]]), [[velkokníže]] [[Rusko|Ruský]], čtvrtý (nejmladší) syn cara [[Alexandr III. Alexandrovič|Alexandra III.]] a [[Marie Sofie Dánská|Marie Fjodorovny]], dcery [[Seznam dánských králů|dánského krále]] [[Kristián IX.|Kristiána IX.]]), ruský [[vojevůdce]], v letech [[1899]] – [[1904]] [[cesarevič]] a [[1917]] – [[1918]] (do své smrti) následník [[trůn]]u [[Ruské impérium|Ruského impéria]].
 
== Tituly ==
Řádek 8 ⟶ 7:
V roce [[1886]] při schválení nového znění ''Výnosu o Imperátorské rodině'' bylo rozhodnuto, že starý titul „''Gosudar''“ bude od tohoto okamžiku náležet pouze imperátorům a imperatricím (= carům a carevnám). Všechna velkoknížata a velkokněžny tohoto přídomku ke svým titulům pozbyli.
 
Druhý den po [[křest|křtu]] třetího dítěte cara [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]] (třetí dcery [[Marie Nikolajevna|Marie Nikolajevny]]), [[18. červen|18. června]] roku [[1899]] neočekávaně zemřel na [[TBCTuberkulóza|chrlení krve]] současný následník trůnu, cesarevič a velkokníže [[Georgij Alexandrovič]] (druhý syn předchozího cara Alexandra III.). Následníkem se tak stal Michail Alexandrovič jako další mladší bratr carův, který v té době neměl syna, pouze tři dcery, na něž následnictví nepřecházelo. V Manifestu vydaném k této příležitosti, bylo řečeno, že Michail Alexandrovič je následníkem, nebyl však jmenován následníkem-cesarevičem, což byl oficiální titul carevičů, tedy synů cara-následníků trůnu. Tato z dnešního pohledu drobnost vzbudila nespokojenost a dohady, iniciovala i udělení dalších titulů Michailu Alexandroviči. Situace se ovšem vyřešila narozením syna a následníka trůnu Mikuláše II. [[Alexej Nikolajevič|Alexeje]] ([[30. červenec|30. července]] [[1904]]); car Mikuláš II. rozhodl o návratu k původním titulům Michaila, který přestal být následníkem, současně však po příkladu svých předchůdců ustanovil pro případ své smrti Michaila [[regent]]em cesareviče až do dosažení jeho plnoletosti.
 
== Soukromý život ==
Michail byl oblíbeným synem Alexandra III., především pro svou povahu a humor. V roce [[1907]] se Michail seznámil s Natálií Sergejevnou Šeremeťjevskou ([[1880]]-[[1952]]), ženou Vladimíra Vladimíroviče Vulferta, poručíka gatčinského pluku, kterému Michail velel, navíc bývalou ženou hudebníka Sergeje Ivanoviče Marmontova, a v roce [[1912]] se s ní po jejím [[rozvod]]u tajně oženil ve Vídni v pravoslavném kostele sv. Sávy. Dozvěděv se, co se přihodilo, napsal Mikuláš II. matce, [[Marie Sofie Dánská|Marii Fjodorovně]]: „''Naneštěstí mezi ním a mnou nyní je vše skončeno, protože on nedodržel své slovo. Kolikrát on sám mi říkal - ne já jeho prosil -, že se s ní neožení. A já mu bezmezně věřil! Co mě obzvláště mučí, je, že se odvolával na nemoc ubohého Alexeje, která ho přinutila pospíšit si s tímto nerozvážným krokem! Nezajímá ho ani tvé hoře, ani naše hoře, ani skandál, který tato událost způsobí v Rusku. A v takovou dobu, kdy všichni hovoří o válce, několik měsíců před výročím domu Romanovců! Stydno je a těžko. Moje první myšlenka byla zatajit tuto zprávu, ale když jsem si přečetl jeho dopis, pochopil jsem, že nyní nemůže přijet do Ruska.''“ V důsledku tohoto [[morganatickýMorganatické sňatekmanželství|morganatického sňatku]] Mikuláš zakázal bratrovi návrat ke dvoru a odebral mu právo být [[regent]]em neplnoletého následníka trůnu. Odpuštění Michail získal teprve v roce [[1914]].
 
[[Soubor:Grand Duke Michael wife Natasha.jpg|thumb|right|150px|Velitel Divoké divize, velkokníže Michail Nikolajevič se ženou]]
Se svou ženou měl Michail jediného syna Georgije (Jiřího), narozeného ještě před uzavřením manželství (Georgij Michailovič Brasov, 1910-1931). V roce [[1915]] Natálie a její syn dostali od imperátora titul hrabat Brasovových, Mikuláš II. uznal Jiřího za svého synovce, ale stále tak jako dřív ho ponechal vyloučena z práv na trůn.
 
Georgij se s matkou dostal po revoluci z Ruska a usadil se ve [[Francie|Francii]]. Jeho matka získala v [[emigrace|emigraci]] titul kněžny Romanovské-Brassovské. Zemřela v bídě v [[Paříž]]i roku 1952, sama a opuštěná; pohřbena byla na pařížském hřbitově [[Passy (hřbitov)|Cimetière de Passy]]. Georgij zemřel jako jedenadvacetiletý mladík dvacet let před svou matkou, stav se roku 1931 obětí autohavárie.
 
== První světová válka ==
Po začátku [[První světová válka|první světové války]] požádal Michail Alexandrovič Mikuláše o dovolení vrátit se do vlasti a sloužit v armádě. Po kladné odpovědi se postavil do čela [[Divoká divize|Divoké divize]], ustavené [[23. srpen|23. srpna]] [[1914]] z [[islám|muslimských]] dobrovolníků, [[běženecuprchlík|běženců]] ze [[Zakavkazsko|Zakavkazí]], kteří podle ruského zákonodárství nepodléhali vojenské povinnosti.
 
== Poslední car Ruska? ==
Někteří historikového považují Michaila za posledního, patnáctého ruského [[Ruské impérium|imperátora]]. [[15. březen|15. března]] roku [[1917]] Michail dostal [[telegram]] od bratra [[Mikuláš II. Alexandrovič|Mikuláše II.]], v němž byl titulován „''všeruským carem Michailem''“. Mikuláš II. abdikoval z trůnu ve jménu svém i svého syna [[Alexej Nikolajevič|Alexeje]].
 
Tak se Michail „de facto“ stal ruským carem; jeho panování však trvalo sotva jednu noc. Již následujícího dne přijetí ruského trůnu odmítl a předal vládu [[Ruská prozatímní vláda|Prozatímní vládě]]. Dokument podepsal s titulem velkokníže. Názory na to, zda má být zařazen mezi ruské cary, se rozcházejí. Nebyl [[korunovace|korunován]], formálně odmítl přijetí trůnu, nepoužíval carský titul ani nevládl. Na druhé straně i pod jeho vlivem Mikuláš abdikoval a on to byl, kdo vydal poslední vládní dokument podepsaný osobou z domu [[Romanovci|Romanovců]]. Teprve jeho zřeknutí se trůnu a  vlády znamenalo konec ruské monarchie a umožnilo Prozatímní vládě přeměnit zemi v [[republika|republiku]].
 
Krátce po abdikaci byl Michail uvězněn a [[13. červen|13. června]] [[1918]] zastřelen [[bolševik]]y u [[Perm (město)|Permu]] na [[Ural]]e.