Dorothea von Biron: Porovnání verzí

'''Dorothea von Biron''', [[princ]]ezna [[Kuronsko|kuronská]], poslední princezna[[Vévoda|vévodkyně]] kuronskáZaháňská ([[21. srpen|21. srpna]] [[1793]] na zámku [[Friedrichsfelde]] u [[Berlín]]a - [[19. září]] [[1862]]) [[Zaháň]], zemřela v dnes polské[[Polsko]], tehdy německé [[Zaháň|ZahániSlezsko]] ve, [[SlezskoPrusko|SlezskuKrálovství Pruské]]). Stala

Dorothea se stala roku [[1817]] vévodkyní de Dino (Dino je [[Kalábrie|kalábrijský]] ostrov), roku [[1838]] vévodkyní de [[Talleyrand]] a konečně roku [[1845]] [[Zaháňské knížectví|vévodkyní ze Zaháně]]. Ve francouzské literatuře ji najdeme pod jménem ''Dorothée de Courlande'' - tedy Dorothée Kuronská. Původ tohoto francouzského označení pochází od jejího legitimního otce [[Petr Biron|Petra Birona]], posledního [[Kuronské a zemgalské vévodství|vévody Kuronského]]. Českému čtenáři je známa jako nejmladší sestra [[Kateřina Vilemína Zaháňská|Kateřiny Vilemíny Zaháňské]] - paní kněžny z novely '' [[Babička (novela)|Babička]]'' spisovatelky [[Božena Němcová|Boženy Němcové]].

[[Soubor:Dorothea-Biron-Talleyrand.jpg|thumb|Dorothea jako sedmnáctiletá dívka]]

Dorothea odkoupila v dražbě v roce 1845 Zaháňské vévodství od Konstantina, syna své zemřelé sestry Paulíny. Přestěhovala se definitivně na zámek Zaháň, kde žila až do své smrti roku 1862. V Zaháni pobývala často pravděpodobně už od roku 1842. Zámek upravila, nechala přistavět další budovy, mj. nemocnici, která funguje dodnes. Zrekonstruovala zámecký park, kde na památku nejstarší sestry založila "Vilemíninu louku". Celému velkému a bohatému panství (130 budov, 1200 ha půdy) vládla sama. V Zaháni jsou dvě hrobky s ostatky členů vévodské rodiny. V jedné z nich jsou uloženi Vilemína Kateřina Vilemína, Dorothea a její syn Ludvík Napoleon, kteří přestoupili na katolickou víru (ostatní členové rodiny byli protestantského vyznání). Dle závěti si Dorothea přála, aby její srdce bylo pohřbeno v kapli zámku Valençay, což se však nestalo.