Letoun: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) - interwiki clanek neni FA
→‎Vývoj: Letadlo na letoun
Řádek 9:
Významný krok učinil [[Řád svatého Benedikta|benediktinský]] mnich Eilmer počátkem 11. století, který letěl 200 metrů [[Kluzák|kluzákem]].<ref>[[Thomas E. Woods, Jr.]], ''Jak katolická církev budovala západní civilizaci'', Praha : Res Claritatis 2008, s. 34</ref> Dalším, kdo se aktivně zajímal o konstrukci létajících strojů, byl [[Leonardo da Vinci]], jehož návrhy předběhly ostatní konstruktéry asi o 400 let. Ti se snažili zprvu jen napodobovat let ptáků a jejich obléknutelná křídla žádný úspěch nezaznamenala. Pro [[Aeronautika|aeronautiku]] byl zlomovým rok 1738, kdy švýcarský matematik [[Daniel Bernoulli]] objevil princip [[Dynamický vztlak|vztlaku]]. V podstatě jde o to, že plyny a kapaliny pohybující se rychle vytváří menší tlak než ty pomalejší. Tento objev dal vzniknout tvaru křídla v takové podobě, v níž ho známe dodnes. Prakticky jde o to, že vzduch se rozdělí na hraně křídla na dvě části. Ta část, která obtéká horní (vyklenutou) část křídla, musí urazit větší vzdálenost a proto se pohybuje větší rychlostí než vzduch proudící pod spodní plochou stranou křídla. Díky tomu je nad křídlem menší tlak než pod ním. Tento rozdíl se nazývá [[vztlak]].
 
[[Soubor:Wrightflyer.jpg|thumb|[[Wright Flyer]], první letadloletoun na světě]]
Vztlaku se snažilo v 19. století využít mnoho leteckých průkopníků při konstrukci primitivních [[Kluzák|kluzáků]]. Prvním, komu se to povedlo, byl roku [[1853]] sir [[George Cayley]], který je často titulován jako "otec létání". Ovšem na skutečné letadlo muselo počkat až do 90. let 19. století, kdy [[bratři Wrightové]] zkonstruovali křídlo umožňující plně kontrolovaný let. To mělo v řezu tvar kapky, tedy široké a zaoblené na náběžné hraně a úzké na hraně odtokové. Poslední překážkou letu strojů těžších než vzduch již byla jen otázka, jak dosáhnout potřebného vztlaku, tedy rychlosti proudění vzduchu kolem křídel. Bratři Wrightové to vyřešili lehkým motorem, který poháněl vrtuli složenou z několika listů tvaru křídel umístěných na letadle ve svislé poloze. Tím vytvářeli "[[tah]]", který poháněl letadlo dopředu; tím bylo dosaženo dostatečné rychlosti a tím i proudění vzduchu k vzniku vztlaku umožňujícího let.