František Fuka: Porovnání verzí

Vystudoval [[gymnázium Arabská]] a dva roky studoval na Elektrotechnické fakultě [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]] (studium nedokončil). V 80. letech [[programování|naprogramoval]] několik [[počítačová hra|her]], především „textovek“, pro osmibitové počítače [[ZX Spectrum]], jež mu v komunitě českých uživatelů získaly značnou proslulost. Některé z her vydal jako člen programátorské skupiny [[Golden Triangle]].<ref>http://www.zivel.cz/index.php?content=article&id=112</ref> Počátkem 90. let se věnoval [[Bulletin Board System|BBS]] a Internetu. V této době také publikoval tři knihy o počítačových hrách (''Počítačové hry I a II'', Zenitcentrum [[1987]], [[1988]], ''Hry pro PC'', Cybex 1993). ZX Spectrum ale nebyl první počítač, se kterým František Fuka pracoval. Nejprve programoval pro počítač [[Challenger 1P]] a [[ZX80]], jeho prvním vlastním počítačem byl [[Commodore VIC-20]].<ref>[http://www.level.cz/index.php/component/content/article/55-clanky/4056-fffs-fenomen-fuka-fenomen-spectrum FFFS – Fenomén Fuka, Fenomén Spectrum] na level.cz – neplatný odkaz !</ref>

 

 

V letech 1993 až 2008 rovněž přispíval jako externista do časopisu [[Cinema]]. Kromě toho publikoval týdenní internetové sloupky ''FFFilm''; od [[3. prosinec|3. prosince 1997]] do [[24. červen|24. června 1998]] vycházely na [[Neviditelný pes|Neviditelném psu]], poté přešel na [[Novinky.cz]], kde jako jeden z nejoblíbenějších autorů zůstal i po změně formátu na zpravodajský server v roce [[2003]]. Od února 2007 publikuje ''FFFilm'' na vlastní doméně jako nepravidelný blog. Kromě toho s Ondřejem Vosmíkem (dříve i s [[Tomáš Baldýnský|Tomášem Baldýnským]] a dalšími, např. Ivou Hejlíčkovou) vystupuje v pořadu ''[[Odvážné palce]]'' na [[Rádio 1|Rádiu 1]], vždy ve čtvrtek v 17:00.<ref name="radio1">http://www.radio1.cz/odvaznepalce Stránka pořadu na webu Radia 1</ref> V něm spolu a s moderátorem Rádia 1 diskutují o aktuálních premiérách; závěrečný shrnující verdikt „palec nahoru“ nebo dolů je inspirován televizním pořadem respektovaného amerického kritika Rogera Eberta (ve dvojici s Genem Siskelem a po jeho smrti s Richardem Roeperem).