Velkopolské povstání: Porovnání verzí

'''Velkopolské povstání''' bylo povstání [[Poláci|Poláků]] proti německé nadvládě na historicky polském území [[Velkopolsko (historické území)|Velkopolska]], které bylo jako tzv. provincie [[Poznaňsko]] součástí [[Německé císařství|Německého císařství]]. Úspěšné povstání mělo velký vliv na pozdější [[Versailleská smlouva|Versailleskou smlouvu]], která přiřkla Polákům nejen Velkopolsko, ale také velkou část polských území, které Němci získali při jednotlivých [[dělení Polska|děleních Polska]] v letech 1772 - 1795 (ze zabraných 63 000 km², které Němci udrželi po napoleonských válkách, Polsko získalo zpět 43 000 km² - bez Gdaňska, Varmie a pohraničního pásu na západě<ref>Kubiczek, Frantiszek (redaktor): Historia Polski w liczbach (I díl). Warszawa: Główny Urząd Statystyczny 2003. ISBN83-7027-314-9. Str. 147, 256-259</ref>).

V roce [[1795]] po třetím [[dělení Polska]] přestal zcela existovat nezávislý polský stát. Jeho území bylo v letech 1772-1795 rozděleno mezi [[Ruské impérium|Rusko]], [[Německé císařství|Prusko]] a [[Rakouské císařství|Rakousko]]. Se začátkem [[První světová válka|první světové války]] začali Poláci opět doufat v obnovení své nezávislosti. Během Iprvní světové války, v roce 1916, Německo a Rakousko-Uhersko zřídily loutkové [[Polské království (1916-1918)|Polské království]], které vzniklo na území obývaném Poláky, zabraném Rusku. Tímto krokem se centrální mocnosti snažily získat dobrovolníky pro svou armádu z okupovaného území. Němci a Rakušané zde vytvořili dva tzv. Generální gouvernementy, německý se sídlem ve [[Varšava|Varšavě]] a rakouský se sídlem v [[Lublin]]u. V čele loutkového státu nestál král, ale byla zvolena tříčlenná regentská rada. Politickou a vojenskou moc ve státě stále držely okupační síly centrálních mocností. Na rozdíl od Rakouska-Uherska, které prohlásilo, že k Polskému království připojí svůj Halič (a na polský trůn navrhovalo jednoho z Habsburgů), Německo nehodlalo vyčlenit svou část území zabraného Polsku na konci XVIII18. století (Velkopolsko, Pomoří, Varmie). V německém záboru bylo polské politické hnutí velice aktivní. V roce 1794 vypuklo ve Velkopolsku povstání. Povstalci se připojili k povstalcům Tadeáše Kosciuszky, kteří bojovali proti Rusku a Prusku, ale po počátečních úspěších byli nakonec poraženi. Během napoleonských válek vypuklo v roce 1807 další polské povstání ve Velkopolsku, které podpořilo postupující Francouze. Následkem úspěšného povstání bylo Velkopolsko připojeno k [[Varšavské knížectví|Varšavskému knížectví]] (v letech 1807-1815, potom území bylo připojeno opět k Prusku). V roce 1848 vypuklo ve Velkopolsku další polské povstání a jeho výsledkem bylo zřízení autonomního "Velkého poznaňského knížectví", které ovšem Prusko po opadnutí revolučního nadšení zlikvidovalo. Po demokratických reformách v pruském a později německém parlamentu zasedalo mnoho poslanců patřících k polským politickým stranám v Německu. Jedním z reformních programů kancléře Bismarcka (sklonek XIX19. století) byla snaha represivně asimilovat národnostní menšiny v Německu (tzv. Bismarckův kulturkampf), vvčetně tom PolákyPoláků na zabraných územích. Po porážce Německa v první světové válce mezi poznaňskými Poláky znovaopět vzplála naděje na obnovení Polska. Příprava povstání nabrala rychlosti když na konci války se Poláci v bývalém ruském záboru a v Rakousku-Uhersku chopili možnosti a vyhlásili nezávislost (regenti formálně vyhlásili ve Varšavě 7. října 1918 nezávislost Polska; 11 listopadu Poláci fakticky ovládli Němci okupovanou severní část bývalé ruské kongresovky; 28 října 1918 získali kontrolu v Rakušany ovládané západní Haliči, jižní Kongresovce a 1. října na středním a severním Těšínsku).

Obnovující se polský stát získával území díky sporadické činnosti členůmístních Poláků národa všude tam, kde Poláci převažovali mezi obyvatelstvem a kde žili od nepaměti. Část politiků ovšem chtěla obnovit hranice z dob [[Polsko-litevská unie|Polsko-litevské unie]], nebo alespoň získat část těchto území. Velká část tohoto území se nacházela v občanskou válkou zmítaném Rusku, které bylo ještě částečně okupované Německem nebo ovládané Ukrajinci respektive Litevci. Velkopolsko bylo ovšem příkladem území, které nejenže bylobývalo součástí Polsko-litevské unie a kolébkou samotného polského státu a bylo Poláky obydleno, ale patřilo k Německu,. kteréTo ikdyžsice bylo ve válce poražené, ale stále rozhodněrozhodnuté nevzdat se žádného kontrolovalosvého svépředválečného území. Velkopolsko se stalo součástí Německa v roce [[1772]] jako provincie [[Poznaňsko]] s hlavním průmyslovým městem [[Poznaň]]. [[Poláci]] na území provincie stále tvořili většinu obyvatelstva (60%), i ikdyžkdyž oblast byla Němci intensivně germanizována a kolonizována.

Na podzim 1918 se poznanští Poláci začali připravovat na povstání proti Němcům. Spád událostem dala abdikace císaře [[Německé císařství|Německého císařství]] [[Vilém II. Pruský|Viléma II.]] 9. listopadu [[1918]] a vyhlášení německé [[Výmarská republika|Výmarské republiky]]. Německo se následně začalo topit v revoluci, a poznaňští Poláci tak mohli využít oslabení německých pozic. Vznikla tzv. ''Vrchní lidová rada'' (polsky: Naczelna Rada Ludowa), která měla povstání řídit a po převzetí moci zastupovat funkci vlády. Na konci války se do Velkopolska začaly vracet pluky německé armády mobilizované z místních obyvatel i se svou výzbrojí. Rada tím způsobem získala zkušené a ozbrojené válečné veterány. Povstalci ke své činnosti dostali 20. listopadu 1918 ujištění o podpoře od vlády ve Varšavě. V Ostrově Velkopolském už 10 listopadu 1918 místní občané vymohli na německé administrativě částečnou autonomii (tzv. Ostrovská republika). Po této události ale následně německé vedení provincie začalo být velice ostražité.

Impulzem pro vypuknutí povstání byly události z 27. prosince 1918 roku. Toho dne vracející se do Polska známý polský pianista a vlastenec [[Ignacy Jan Paderewski|Ignacy Paderewského]] vyhlásilpronesl v Poznani patriotickou řeč, kterou si vyslechly tisíce místních. Německá administrativa na tuto událost zareagovala ukázkou vlastní moci a nechala přes město pochodovat vojsko. Napjatá situace vyústila vypuknutím prudkých bojů mezi rychle se organizujícími oddíly místních Poláků a německou posádkou. Povstalci se okamžitě zmocnili železniční stanice a pošty. Boje se rychle rozhořely po celém Poznaňsku a Poláci slavili první úspěchy při obsazení Szamotuły, Środy Wielkopolské, Pniewy a Opalenice. Do čela tzv. ''Velkopolské armády'' se postavil kapitán [[Stanisław Taczak]]. Pocházející z centrálního Německa vládníNěmečtí vojáci, kteří byli demoralizovaní podepsáním německé kapitulace, nedokázali zadržet revoluční vlnu, která se přehnala přes celé území. Samotná německá vláda, která měla spoustu práce s potlačením komunistického [[povstání spartakovců]] v [[Berlín]]ě, nemohla na počátku povstání na události včas zareagovat.

Dne 8. ledna 1919 Rada se jmenovala řídícím orgánem vojska a policie ve Velkopolsku a den na to převzala oficiálně moc nad administrativou celého regionu. Úřady byly polonizovány a protipolští němečtí úředníci propuštěni. Do poloviny ledna [[1919]] se povstalcům podařilo ovládnout téměř celé Velkopolsko a rada požádala polskou delegaci v Paříži vedenou [[Roman Dmowski|Romanem Dmowskim]], aby vyjednala na [[Pařížská mírová konference (1919)|mírové konferenci]] s Němci příměří. V únoru 1919 zasedli Poláci a Němci v Berlíně k jednání, ale ke shodě nedošlo. Němečtí zástupci nebyli ochotni odstoupit Velkopolsko Polsku a povstalci zase nehodlali podrobit se zpátky Německu. Němci stáhli do Velkopolska své posily a těžké boje mezi německou armádou a polskými povstalci tak pokračovaly do půlky února 1919. Boje skončily až na nátlak [[Trojdohoda|dohodových států]], kdykde se nejvíce se zasadila o zastavení bojů Francie.

Velkopolská armáda byla oficiálně vyhlášena jako spojenecká armáda [[Trojdohoda|dohodových států]] (stejně jako například [[Československé legie]] v Rusku). V následných regionálních volbách, konaných v březnu 1919, ztratili Němci drtivou většinu křesel na radnicích, a tak faktickou moc nad územím. V červnu 1919 bylo díky [[Versailleská smlouva|Versailleské smlouvě]] oficiálně připojeno Velkopolsko k nově vzniklé [[Druhá polská republika|Polské republice]]. Polákům taktéž připadla část [[Pomořansko|Pomořanska]], a tak bylo celkově přičleněno k polskému státu území o rozloze 47000 km² (vz tomtoho 4000 km² ve Slezsku). V srpnu [[1919]] se Vrchní lidová rada sama rozpustila.