|
V roce [[1936]] ho vypověděli z [[Bukurešť|Bukurešti]] a poslali ho do vyhnanství do jeho rodné vsi [[Scornicești]]. Ceaușescu však přešel do ilegality a vrátil se do [[Bukurešť|Bukurešti]], aby pokračoval ve své politické činnosti. V květnu roku [[1936]] byl znovu zadržen a spolu s několika spolupracovníky odsouzen na dva roky a šest měsíců v Doftanské věznici.
Po propuštění z vězení roku [[1939]] poznal při komunistické činnosti svojí budoucí manželku [[Elena Ceaușescu|Elenu Petrescu]], taktéž komunistickou činitelku. V roce [[1940]] ho opět uvěznili, tentokrát ho poslali do Jilavské věznice. V roce [[1943]] byl přesunut do koncentračního tábora v [[Târgu Jiu]], který byl určený pro politické vězně (hlavně z řad Komunistické strany Rumunska), kde se seznámil s [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|Gheorghe Gherghiu-Dejem]] a s dalšími komunistickými vězni. V rocesrpnu [[1944]], kdy [[SovětskýRudá svazarmáda]] zahájilpřekročila invazi dohranice [[Rumunsko|Rumunska]], sea mudošlo podařiloke spolusvržení s[[Ion dalšímiAntonescu|Antonescova]] věznirežimu. dostatCeaușescu ještě před přechodem fronty uprchl z tábora a krátce nato byl zvolenýzvolen zavůdcem vůdceSvazu [[Unie komunistické mládeže|komunistické mládeže]].
V roce [[1945]] byl jmenován brigádním generálem v rumunské armáděarmády. Mezitím už skončila [[druhá světová válka]] a [[Rumunsko]] zůstalo v sovětské sféře vlivu, což umožnilo vzestup komunistů. O rok později ([[1946]]) se oženil s [[Elena Ceaușescu|Elenou Petrescu]] a byl jmenován regionálním tajemníkem strany pro [[Oltenská (župa)|Oltenskou oblast]]. Po tomPoté, co se komunisté pod vedením [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|Gheorghe Gheorgiu-Deje]] definitivně ujali vlády v [[Rumunsko|Rumunsku]], se stal Ceaușescu roku [[1947]] zástupcemnáměstkem ministra zemědělství a potom pracoval jako zástupce velitele ozbrojených sil. V roce [[1948]] se [[Komunistická strana Rumunska]] a jedno křídlo socialistické strany spojilo a vytvořilo [[Rumunská dělnická strana|Rumunskou dělnickou stranu]] ([[rumunština|rumunsky]]: ''Partidul Muncitoresc Român''', '''PMR''). S pomocí [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|Gherhgiu-Deje]] se Ceaușescu v roce [[1952]] dostal do ústředního výboru. V roce [[1954]] už byl tajemníkem Ústředního výboru Rumunské dělnické strany a kandidátem na člena [[Politbyro|Politbyra]], jehož plným členem se stal o rok později.
== Rodina ==
Se svou manželkou měl celkem tři děti, dva: syny Valentina a Nicka CeausescuNica a dceru Zoiu Ceausescu. Nejstarší syn Valentin žije, Zoia zemřela v roce [[2006]] a syn Nicu o deset let dříve v roce [[1996]].
== Postup k moci ==
[[Soubor:Propaganda poster Ceausescu.jpg|thumb|left|Propagandistický plakát v [[Bukurešť|Bukurešti]] z roku [[1986]], šířící [[kult osobnosti]] velkého vůdce ([[ceaušismus]])]]
[[Soubor:Elena Ceausescu portrait.jpg|thumb|[[Elena Ceaușescu|Ceaușescova manželka Elena]]]]
Po smrti [[Gheorghe Gheorghiu-Dej|Gheorghe Gheorgiu-Deje]] se Ceaușescu stal prvním tajemníkem Rumunské dělnické strany. PrvníPrvními změnyzměnami, které vna tomtonejvyšším postu v postězemi vykonal, bylo přejmenování Rumunské dělnické strany na Komunistickou stranu Rumunska, zavedení nové ústavy [[21. srpen|21. srpna]] [[1965]] a prohlášení [[Rumunsko|Rumunska]] [[Rumunská socialistická republika|Rumunskou socialistickou republikou]] (namísto [[Rumunská lidová republika|Rumunské lidové republiky]]). V 60. letech pozastavil Ceaușescu aktivní působení Rumunska ve [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvě]], i když oficiálně zůstalo jejím členem. V roce [[1966]] se Ceaușescu setkal s [[Josip Broz Tito|Josipem Brozem Titem]], aby projednali spolupráci mezi Rumunskem a [[Jugoslávie|Jugoslávií]]. V tomto roce byl také vydán dekret pojednávající o zákazu interrupcí, zvýšení daní pro bezdětné páry a jiných opatřeních, jejichž cílem bylo zvýšit porodnost a nárůst obyvatelstva v Rumunsku.
Ačkoli bylo Rumunsko na sovětské straně „[[železná opona|železné opony]]“, Ceaușescu [[Sovětský svaz]] nerespektovalneuznával jako bezvýhradnou autoritu a snažil se o navázání styků se západní Evropou. Sovětům se vzdálil ještě víc, když roku [[1967]] navázal diplomatické styky s [[Západní Německo|Německou spolkovou republikou]]. Při [[Invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa|vojenskémVojenského zásahu]] Varšavské smlouvy v [[Československo|Československu]] v roce [[1968]] ([[Pražské jaro 1968|Pražské jaro]]) se Ceaușescu odmítl participovatzúčastnit a tuto akci odsoudil podobně jako [[Sovětská invaze do Afghánistánu|Sovětskou invazi do Afghánistánu]] v roce [[1979]]. Na začátku srpna [[1969]] se Ceaușescu setkal s [[Richard Nixon|Richardem Nixonem]], který navštívil Rumunsko jako první zemi v době svého úřadu prezidenta.
V roce [[1971]] podnikl Ceaușescu návštěvu [[Čína|Číny]] a [[Severní Korea|KLDR]], kde ho zaujal systém národní transformace, jak byl popsán v programu [[Korejská dělnická strana|Korejské dělnické strany]]. V dubnu roku [[1972]] navštívil [[Egypt]], kde se setkal s prezidentem [[Anwar Sadat|Anwarem Sadatem]] a s [[Jásir Arafat|Jásirem Arafatem]].
V roce [[1974]] byl vytvořen titul [[prezident]]a republiky a doživotním prezidentem byl „zvolen“ právě Ceaușescu, který v tomto období začal dávat významné posty ve vládě svým nejbližším lidem, manželce, bratrům, synům a jiným lidem, kterým důvěřoval. Přibližně v tom období začal v Rumunsku proces systematizace, přesídlování samot a menších vesnic do měst, který vyvrcholil přebudováním hlavního města. Přibližně jedna pětina centra [[Bukurešť|Bukurešti]] včetně kostelů a historických budov byla zdemolována a přebudována. Důsledek procesu systematizace byl vysoký zahraniční dluh Rumunska, který v roce [[1979]] dosáhl hodnoty přibližně deset miliard dolarů (peníze si Ceaușescu půjčoval od zemí Západu, protože díky jeho odporu vůči vojenskému zásahu v [[Československo|Československu]] v roce [[1968]] nabyly západní země dojem, že Rumunsko je protisovětsky orientované, proto se ho pokusily získat na svojí stranu, čímž se snažily o rozkol ve [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvě]]). Ceaușescu se to snažil vyřešit zvýšením exportu do zahraničí na úkor potřeb vlastního obyvatelstva, kterému postupem času začaly scházet potraviny, pohonné hmoty a další důležité komodity. ▼
▲V roce [[1974]] byl vytvořen titul [[prezident]]a republiky a doživotním prezidentem byl „zvolen“ právě Ceaușescu, který v tomto období začal dávatrozdělovat významné posty ve vládě svým nejbližším lidem, manželce, bratrům, synůmpříbuzným a jiným lidem,důvěrným kterýmosobním důvěřovalpřátelům. Přibližně v tom období začal v Rumunsku proces systematizace, přesídlování samot a menších vesnic do měst, který vyvrcholil přebudováním hlavního města. Přibližně jedna pětina centra [[Bukurešť|Bukurešti]] včetně kostelů a historických budov byla zdemolována a přebudována. DůsledekDůsledkem procesu systematizace byl vysoký zahraniční dluh Rumunska, který v roce [[1979]] dosáhl hodnoty přibližně deset miliard dolarů (peníze si Ceaușescu půjčoval od zemí Západu, protože díky jeho odporu vůči vojenskému zásahu v [[Československo|Československu]] v roce [[1968]] nabyly západní země dojem, že Rumunsko je protisovětsky orientované, proto se ho pokusily získat na svojí stranu, čímž se snažily o rozkol ve [[Varšavská smlouva|Varšavské smlouvě]]). Ceaușescu se to snažil vyřešit zvýšením exportu do zahraničí na úkor potřeb vlastního obyvatelstva, kterému postupem času začaly scházet potraviny, pohonné hmoty a další důležité komodity.
Aby se vyřešil vzrůstající hlad obyvatelstva, v roce [[1981]] byl znovu zaveden přídělový systém na potraviny. V roce [[1984]] Ceaușescu nechal zbourat část [[Bukurešť|Bukurešti]] aby tam mohl být postaven [[Palác lidu]], jedna z největších budov na světě, bývalé sídlo Ústředního výboru strany (ÚV RRS), v současnosti sídlo rumunského parlamentu. ▼
▲AbyŘešit sehladovění vyřešilobyvatelstva vzrůstajícíse hladstrana obyvatelstva,pokusila v roce [[1981]] bylzavedením znovupřídělového zaveden přídělový systémsystému na potraviny. V roce [[1984]] Ceaușescu nechal zbourat část historické [[Bukurešť|Bukurešti]] , aby tam mohl býtuvolnil postavenmísto [[Palác lidu|Paláci lidu]], jednajedné z největších budov na světě, bývalé sídlosídlu Ústředního výboru strany (ÚV RRS) ,. vV současnosti sídlotam sídlí rumunskéhorumunský parlamentuparlament.
== Pád ==
| url = http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/206555-v-rumunsku-exhumovali-ceauseskovy-ostatky.html
| datum vydání = 2010-07-21
| datum přístupu = 2011-04-03}}</ref> Později bylo prokázáno, že se skutečně jedná o jejich ostatky.<ref>
{{Citace elektronické monografie
| vydavatel = [[Svobodná Evropa|Rádio Svobodná Evropa]]
| 