Josef Váchal: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 52:
V roce 1904 chtěl uniknout z Prahy, dva měsíce pracoval jako [[knihař]]ský [[dělník]] v [[Bělá pod Bezdězem|Bělé pod Bezdězem]]. Zažíval noční úzkostné stavy, tvořil si kresebný deník, pokoušel se [[Olejomalba|malovat olejem]]. Po návratu do Prahy se rozhodl pro [[umělec]]kou dráhu. Strýc [[Mikoláš Aleš]] jej v září doporučil do soukromé malířské a grafické školy [[Alois Kalvoda|Aloise Kalvody]] (navštěvoval ji od 1. 10. 1904 do 1. 6. 1905). Přivydělával si kresbou [[Pohlednice|pohlednic]], příležitostně vázal [[Kniha|knihy]].
V roce [[1910]] spoluzaložil skupinu [[Sursum]]. Později se podílel i na vzniku revue ''[[Veraikon]]''. Na počátku [[20. století]] byl v úzkém kontaktu s představiteli [[Katolická moderna|katolické moderny]], následně však [[Křesťanství|křesťanskou]] víru zavrhl a začal se inspirovat [[Okultismus|okultismem]]. Spolu s tím odmítl taktéž [[Humanismus|humanistické]] ideje. V roce [[1916]] byl mobilizován, jeho aktivní účast na bojištích [[První světová válka|první světové války]] (rakousko-italská horská fronta) silně zasáhla do jeho následné tvorby. Prošel celkem sedmi z dvanácti krvavých bitev na řece Soči. Ještě před koncem války, zkraje roku 1918 se mu podařilo dostat se domů na krátkou dovolenou a při té příležitosti vystavit svá válečná díla<ref>http://www.rozhlas.cz/pred100lety/cesi/_zprava/josef-vachal-mystik-a-umelec-na-italske-fronte--1422678</ref>. V letech 1918-1919 se stal přechodně členem sociálně-demokratické strany. V první polovině 30. let se angažoval v ateistickém sdružení Volná myšlenka, ale po několika letech se s tímto směrem rozešel a znovu se přiblížil k teosofické a křesťanské spiritualitě.
Zaměřoval se zejména na [[Grafika|grafické]] práce, využívající výtvarně jednoduché, expresivní, až primitivistické vyjádření autorova pohledu na svět. Snažil se však v grafice hledat a formovat nové velice originální postupy (barevný dřevoryt). Vytvářel vlastní knihy, které nesly podobu uměleckého rukodělného artefaktu. Umísťoval do těchto knih četné ilustrace [[dřevoryt]]em, knihy sám sázel, vázal a tiskl, a to jen ve velmi omezeném nákladu několika kusů. Takto vzniklé knihy ''[[Krvavý román]]'', ''Šumava umírající a romantická'' a ''Receptář barevného dřevotisku'' se zařadily mezi nejvýznamnější díla české grafiky 20. století.
| |||