Zoonóza: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 24:
[[Ohnisko (epidemiologie)|Ohnisko]] nákazy je místo, které je zdrojem nákazy, a z něhož dochází k přenosu infekce.
=== Přírodní ohniskovost ===
Jeden ze znaků řady zoonotických onemocnění je současný výskyt jejich původců, přenašečů a hostitelů (rezervoárových živočichů) v přírodních podmínkách (ohniscích) nezávisle na existenci člověka. Člověk se nakazí původcem onemocnění od divokých zvířat při pobytu v ohnisku výskytu. Přenos se nejčastěji uskuteční kontaktem s rezervoárovým hostitelem nebo při bodnutí nebo sání krve [[členovci]] (např. klíšťaty) či [[netopýr]]y. Mezi onemocnění jejichž znakem je přírodní ohniskovost patří třeba mor, tularémie nebo klíšťová encefalitida. Teorii o přírodní ohniskovosti nákaz zformuloval v roce 1939 parazitolog J. N. Pavlovskij.<ref name="Geizerova">GEIZEROVÁ, Hana. Epidemiologie: vybrané kapitoly pro seminární a praktická cvičení. 1. vyd. Praha: Karolinum, 1995, 83 s. ISBN 80-718-4179-X.</ref>
== Rezervoár ==
Prostředí (živé i neživé) ve kterém etiologická agens (původce dané nemoci) přežívá, případně se množí. Při přenosu původce nemoci z rezervoáru na člověka může figurovat i [[přenašeč]] (vektor). Příkladem může být [[žlutá zimnice]]. Původce žluté zimnice je virus z rodu [[Flavivirus|''Flavivirus'']], rezervoárem tohoto viru jsou opice, v nich virus přežívá a množí se, ale samotné onemocnění u nich nepropukne. Na opicích sají komáři rodu ''Aedes'', kteří následně mohou infikovat člověka, u kterého již onemocnění (žlutá zimnice) propukne.
| |||