Samaritáni: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira); kosmetické úpravy |
doplnění údajů značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 35:
=== Povstání proti Byzanci ===
S nástupem křesťanství se Samaritáni ocitli v podobně tíživé situaci jako Židé. Byli pronásledováni, jejich víra není uznávána. V 6. století byl opět zničen samaritánský chrám. V roce [[529]] Samaritáni zahájili povstání pod vedením [[Julian ben Sabar|Juliana ben Sabara]] a zničili jako odvetu za pronásledování několik křesťanských obcí, jejich obyvatele pobili a kostely vypálili. Povstání za samařskou nezávislost ale proti tehdy nejmocnější říši světa nemělo naději na úspěch. [[Byzantská říše|Byzantský]] [[císař]] [[Justinián I.]] povstání nemilosrdně potlačil - pro Samaritány mělo povstání fatální důsledky. Tisíce Samaritánů byly zabity nebo prodány do otroctví,další tisíce(možná desíky tisíc) byly násilím přinuceny konvertovat ke křestˇanství /viz heslo "Justinián I.,kapitola-pronásledování". Z národa čítajícího několik set tisíc lidí se tak během dalších desítek let stala malá,
=== Islámská nadvláda ===
Ačkoli [[islám]] zařadil Samaritány mezi ''ahl al-kitáb'', lid knihy (podobně jako židy a křesťany) a tito měli tedy status ''dhimmi'' (lidí druhého řádu), život malé uzavřené samaritánské komunity, navíc sevřené tvrdými vnitřními pravidly pod islámskou nadvládou nebyl snadný a Samaritánů stále ubývalo. Někteří Samaritáni byli zabiti při občasných nepokojích, řada z nich volila konverzi k islámu jako východisko z tíživé ekonomické a sociální situace. Během období křížových výprav (tj. po r.1098) byli Samaritáni stejně jako muslimové a židé pronásledováni a zabíjeni. Neutěšená situace pokračovala až do 20. století, kdy počet Samaritánů ve světě údajně nedosahoval ani počtu 150 lidí.
=== Moderní éra ===
[[Soubor:Samaritans.jpg|thumb|250px|left|Samaritáni na počátku dvacátého století]]
Změna politické situace(1948) postavila Samaritány do obtížné situace. Část Samaritánů zůstala v [[Izrael]]i, větší část na území okupovaném [[Jordánsko|Jordánskem]] ve svém starém sídle v Nábulusu. Samaritánům bylo garantováno právo na návrat (tj. Stát Izrael považuje Samaritány za „etnické Židy“). ''[[Status quo]]'' zůstal zachován i po [[šestidenní válka|šestidenní válce]] (1967),až do vypuknutí první intifády, kdy se Samaritáni z bezpečnostních důvodů z centra Nábulusu přestěhovali blíže izraelským osadám u hory Gerizím, do sídliště Kirjat Luza. Ačkoli palestinská samospráva garantovala Samaritánům místo v parlamentu, z důvodu nefunkčnosti palestinské vlády a tíživé ekonomické situace na palestinských územích se stále více prohlubují vztahy s Izraelem. Z důvod obav reakcí z jedné či druhé strany se Samaritáni snaží zůstat v izraelsko-arabském konfliktu nestranní.
Kromě politických problémů museli Samaritáni vyřešit další tíživý problém, který vznikl tím, že Samaritáni podle doslovné interpretace Tóry nepřijímají konvertity a sňatky tak mohly probíhat pouze mezi Samaritány navzájem. Z tohoto důvodu došlo k vývoji řady genetických vad, které populaci ohrožovaly. V současnosti tvoří samaritánskou populaci pouze čtyři rodiny (pátá vymřela ve 20. století). Aby zabránili postupující degeneraci populace,
== Náboženství a teologie Samaritánů ==
|