Muzeum varšavského povstání: Porovnání verzí

[[Soubor:Radiostacja Błyskawica Muzeum Powstania Warszawskiego.JPG|náhled|Replika radiostanice„Błyskawica”radiostanice „Błyskawica” (česky: Blýskavice)]]

[[Soubor:Krystyna Krahelska Muzeum Powstania Warszawskiego 01.JPG|náhled|Část expozice v mezipatře zasvěcenýzasvěcená [[Krystyna Krahelska|Krystýně Krahelské]] s maketou [[Socha mořské panny (Varšava)|sochy mořské panny]], pro kterou básnířka pózovala]]

[[Soubor:Kaplica Muzeum Powstania Warszawskiego 05.JPG|náhled|KaplicaKaple]]

Po mnoho let nebyla stavba muzea z politických důvodů možná. O potřebě jeho vytvoření se vedly diskuze již v roce 1956, v době uvolnění poměrů po [[Josif Vissarionovič Stalin|Stalinově]] smrti, avšak žádné nedospěly k jakýmkoliv závěrům. Tehdy bylbyla vytvořena Společná komise muzejní budovy varšavského povstání a právěskoro ihned začala sbíratvytvářet exponátysbírku exponátů pro budoucí muzeum. ZavedeníVyhlášení [[Vojenský stav v prosinci 1981 (Polsko)|vojenského stavu v prosinci 1981]] ale tyto snahy na delší čas paralyzovalo.

Teprve v roce 1983 se tehdejší komisař pro Varšavu, generál [[Mieczysław Dębicki]], rozhodl při [[Historické muzeum města Varšavy|Historickém muzeu města Varšavy]] založit oddělení Muzea varšavského povstání. Jeho hlavním úkolem bylo shromažďování povstaleckých památek. Během 20 let se jich tak podařilo nashromáždit na několik desítek tisíc<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ołdakowski | jméno = Jan | titul = Jedyne takie muzeum – Muzeum Powstania Warszawskiego [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy | vydavatel = ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie | místo = Warszawa | data = 2006 | strany = 425 | isbn = 978-83-7022-160-7|jazyk=pl}}</ref>.

Architektonickou soutěž vyhrál v srpnu 2003 projekt architekta [[Wojciech Obtułowicz|Wojciecha Obtułowicze]], který mimo jiné navrhoval polský pavilon pro [[Expo 2000]] v [[Hannover|Hanover]]u. V soutěži o koncepci stálé expozice zvítězil tým ve složení: [[Jarosław Kłaput]], [[Dariusz Kunowski]], [[Mirosław Nizio]]. Práce na výstavbě budovy začaly v dubnu 2004 a během následujících čtyř měsíců se na nich střídaly tři směny, sedm dní v týdnu. Díky velkému úsilí všech zúčastněných se podařilo projekt stavby spolu s vytvořením stálé výstavy dokončit 31. července 2004, kdy muzeum den před 60. výročím varšavského povstání otevřel tehdejší starosta Varšavy Lech Kaczyński.

8. dubna 2011 byla na fasádě hlavní muzejní budovy odkryta pamětní deska dedikovanávěnovaná Lechu Kaczyńskému z černého, glazovaného [[granit]]u s [[bronz]]ovou podobiznou zemřelého prezidenta. Autorem projektu desky byl [[Andrzej Renes]]<ref>{{Citace elektronické monografie | titul=Tablica poświęcona Lechowi Kaczyńskiemu| data=2010-04-08 | dostupnost=1944.pl | url =http://www.1944.pl/o_muzeum/news/tablica_poswiecona_lechowi_kaczynskiemu|datum přístupu = 2011-05-02 | jazyk = pl}}</ref>.

Z rozhodnutí tehdejšího starosty Varšavy Lecha Kaczyńského byly pro účely Muzea varšavského povstání poskytnuty prostory bývalé tramvajové elektrárny. Komplex budov je jednímjednou z nejlépe zachovalých památek průmyslové architektury ve Varšavě<ref>{{Citace monografie | příjmení = Krasuski | jméno = Michał | titul = Warszawskie dziedzictwo postindustrialne | vydavatel = Fundacja Hereditas | místo = Warszawa | data = 2011 | strany = 285 | isbn = 978-83-931723-5-1|jazyk=pl}}</ref>.

Elektrárna byla postavená mezi lety [[1904]] až [[1908]] a na jejím rozlehlém prostoru byla zbudována i [[vlečka]], [[artéská studna]], správní budova, a v roce [[1917]] byla dodatečně vybudována i [[kotelna]]. O rok později začala budova stavby hlavní budovy, která trvala aaž do roku [[1923]].

PočátekPočátekem války v září [[1939]] způsobili nabyla budověbudova elektrárny vážnévážně škodypoškozena. [[1. srpen|1. srpna]] [[1944]] zde skupina zaměstnanců elektrárny - bojovníků „[[Kedyw]]u” - odrazila útoky [[Wehrmacht]]u. Povstalcům se elektrárnu podařilo udržet až do [[6. srpen|6. srpna]], kdy znovu zaútočili Němci a celou zde umístěnou zálohu postříleli. „O budovu elektrárny se tak usilovně bojovalo, jelikož byla součástí takzvané „tvrdé fronty”, tedy pásu strategické výhody. Spolu s potlačením povstání Němci území, na kterém elektrárna stála, spolu s okolním územím vybombardovali a zbytky zdí vyhodili do povětří.

V polovině dubna 2004, po demontáži kotlů a jiných těžkých částí, započaly namáhavé a neustávající remontážně-stavební práce , které muzeum připravovaly na jeho srpnovémsrpnové otevření.

Roku 2005 muzeum se muzeum angažovalo na revitalizaci pomníku účelem revitalizace pomníku Piotra Lędziakowského, který zemřel 13.dubna 1917 následkem výbuchu kotle. K tomuto účelu byly použity části krovu z elektrárenské haly a sloupky ze zabetonovaných tramvajových kolejí. Konzervátorské práce prováděli Bogusław Kornecki (hlavní konzervátor [[Powązkowský hřbitov ve Varšavě|Powązkowského hřbitova]] ve Varšavě) a Jerzy Niewiadomski (specialista na renovace památek z kovu).

Expozice je umístěna na třech podlažích (přízemí, mezipatro a patro), na povrchu o rozloze více než 3000 m². Obsahuje okolo tisíce z více než třiceti tisíc shromážděných exponátů, tedy ze zbraní, dokumentů, dopisů, osobního majetku povstalců, 1500 fotografií, historické mapy, filmový materiál a více než 200 biografických a historických informací. Všechny nápisy na exponátech jsou v psány polsky a anglicky. Úseky a části expozice obsahující drastické scény (například [[Masakr v Palmirach]] a povstalecká nemocnice) byly speciálně označeny. Je zde po zakoupení dodatkové vstupenky možné vidět i krátkometrážní film [[Miasto ruin]] a to i v neděli, kdy je vstup volný.

Muzeum má interaktivní a vypravěčský charakter: části expozice od sebe odděluje obrazem, světlem a zvukem. Interiér a využívání multimediálních efektů mají za cíl přiblížit skutečný život v povstalecké Varšavě. Mnoho částí expozice líčí dějiny povstání jako boj o přežití a následné osudy účastníků. Trasa prochází celou historii Varšavského povstání chronologicky, a rozděluje ji na tématickétematické sály. Návštěvníci se pohybují v prostředí před více než 60ti60 lety.

V přízemí je představen časový úsek okupace a začátek povstání – [[Hodina W|hodinuhodina „W”]]. V této části expozice vede je vystaveno takzvané kalendárium událostí od [[1. září]] [[1939]] do [[8. květen|8. května]] [[1945]]. Je zde popsán každodenní život v okupovaném hlavním městě a všudypřítomný německý teror, který je symbolizován růžovými plakáty, které informují o popravách. Části výstavy v přízemí se věnují i masakru v Palmirach, [[Varšavské ghetto|varšavskému ghettu]], fungování Polského podzemního státu a akceakci Bouře.

Ihned při vstupu je možné si z předválečných telefonů poslechnout vzpomínky pěti povstalců, které byly nahrány den před 60. výročím povstání. Naproti telefonům je malé lapidárium, kde je umístěno několik desítek fragmentů říms a portálů z přelomu 18. a 19. století, které pocházejí z Němci zbořeného [[Královský hrad (Varšava)|Královského hradu]]. V pozadí je fotografie budovy "Pinkusa Lothego", pocházející z období před rokurokem 1939 a představující křižovatku ulic Marszałkowska a [[Aleje Jerozolimskie|Alejí Jerozolimských]].

V Sálu malého povstalce vyhrazeném speciálně pro děti, se mohou mladší návštěvníci učit hrou. Respektive zde mají možnost vidět divadlo a vyzkoušet si práci harcerských listonošů a zdravotních sester. Mají zde také k dispozici repliky tehdejších hraček, se kterými si hrálihrály v povstalecké Varšavě děti, které jsou ve stejném věku, jako dnes ony. Jedná se vesměs o stolní hry, puzzle, medvídky a hadrové panenky. Nejsou zde vystavené žádné hračky s vojenskou tématikou<ref>{{Citace monografie | příjmení = Ołdakowski | jméno = Jan | titul = Jedyne takie muzeum – Muzeum Powstania Warszawskiego [w:] 200 lat muzealnictwa warszawskiego. Dzieje i perspektywy | vydavatel = ARX REGIA. Ośrodek Wydawniczy Zamku Królewskiego w Warszawie | místo = Warszawa | data = 2006 | strany = 427 | isbn = 978-83-7022-160-7|jazyk=pl}}</ref>. V sálu se nachází i replika Pomníku malého povstalce vyprojektovaného [[Jerzy Jarnuszkiewicz|Jerzym Jarnuszkiewiczem]].

Další část expozice je zaměřená na akci bouřeBouře. Symbolem přibližující se hodiny „W” jsou hodiny nastavené na 17:00. Atmosféru varšavské ulice té doby zdůrazňují polské vlajky na replice jednoho z německých bunkrů a fotografie [[Eugeniusz Lokajski|Eugeniusze Lokajského]]. Při přechodu do Sálu pod Liberátorem je vystaven motocykl [[BMW R 12]] používaný [[Wehrmacht]]em. Na výtahu jsou umístěné povstalecké nárameníky.

Na mezipatro je možné vyjet proskleným [[výtah]]em. Během jízdy nímv něm hraje povstalecká píseň [[Krystyna Krahelska|Krystyny Krahelské]] ''Hej, chłopcy, bagnet na broń''.

Na mezipatře je prezentován průběh bojů v srpnu 1944 a každodenní život v povstalecké Varšavě. PřiU výtahu se nachází část expozice zasvěcená Krystyně Krahelské spolu s maketou sochy Syrenki na Powiślu (česky: Mořské panny nad Vislou), pro jejíž tvorbu básnířka pózovala [[Ludwika Nitschowa|Ludwice Nitschowé]]. Vedle Syrenki se nachází výkladní skříň s uniformami povstalců.

JeJsou zde mimo jiné prezentovány [[Masakry ve varšavské čtvrti Wola]] (protokoly [[Polský červený kříž|Polského červeného kříže]] z [[exhumace]] těl obětí), dobytí [[Koncentrační tábor|koncentračního tábora]] [[Gęsiówka|Gęsiówky]], náboženský a kulturní život ve Varšavě za doby povstání a ukázka podmínek povstalecké nemocnice. Ve vitrínách byly umístěné různé druhy zbraní používané oběma válčícími stranami. Část expozice je určena i zásobování povstání (mimo jiné je zde vitrína se zrny ječmene z dobitého pivovaru Haberbusch i Schiele). V replice kina „Palladium” je promítána filmová kronika sestříhaná z materiálů [[Úřad informací a propagandy|Úřadu informací a propagandy]] [[Zemská armáda|Zemské armády]], natočených v době povstání.

Kanál, a na něj navazující schody vedou návštěvníka dolů na patro. Tato část expozice představuje boje, které probíhaly v září ve čtvrtích [[Czerniaków (Varšava)|Czerniaków]], [[Mokotow (Varšava)|Mokotow]] a [[Żoliborz (Varšava)|Żoliborz]], a podíl bojovníků [[Národní ozbrojené síly|Národních ozbrojených sil]] a [[Lidová armáda|Lidové armády]] na povstání. Je zde představen pád povstání, rozhodnutí Velké trojky, útěk civilního obyvatelstva a následná činnost Polské komise národního osvobození. Jsou zde také představeny osudy povstalců samotných. Speciální částí je takzvané Místo paměti, ve kterém se nachází mohyly povstalců. Jako součást prohlídky jsou zpřístupněny i tři menší sekce - „Radiostacja” (kde je možné vidět repliku radiostanice „Błyskawica”), „Poczta polowa” (kde je vysvětleno fungování polní pošty povstalců) a část věnující se Němcům v Polsku a Varšavě.

Od 1. srpna 2010 je ve zvláštním sále možnémožno zhlédnoutshlédnout film Miasto ruin, který je první digitální rekonstrukcí poničené Varšavy v 3D. Pětiminutový film promítaný v nevelkém sále o 24 místech k sezení představuje město v březnu 1945 z pohledu spojeneskéhospojeneckého letounu Liberátor.

Jednou z atrakcí muzea je 32-metrová vyhlídková věž, na níž je umístěn symbol symbol „Polski Walczącej” ([[Kotwica|kotwice]]), a na ní umístěném stožáru vlaje polská vlajka. V horní části věže se nachází vyhlídková terasa, ze které je možné vidět panorama [[Wola|Woli]] a centra Varšavy. Je zde na speciálních tabulích vyznačena poloha předválečných budov, které se v okolí před válkou nacházely. Vyhlídková věž je ovšem dostupná pouze za dobrého počasí.

V podzemí pod „Sálem pod Liberátorem” se nachází výstava „Niemcy w okupowanej Warszawie” (polskyčesky: Němci v okupované Varšavě) popisující dějiny z let 1939 až 1944 z pohledu těch, proti kterým povstání vypuklo. Návštěvníci mohou projít replikou kanálu, která je užší a nižší než ta na mezipatře.

Patronem kaple Muzea varšavského povstání je jeden ze 108 blahoslavených, kněz [[Józef Stanek]], který byl zajat německými jednotkami a následně pověšený na vlastní [[Štóla|štóle]] během [[Pacifikace Czerniakowa|pacifikace Czerniakowa]] 23. září 1944. V roce 2004 byly jeho relikvie, do té doby přechovávané ve [[Svatyni Otců pallotinů v Provincii krále Krista ve Varšavě|svatyni Otců pallotinů v Provincii krále Krista ve Varšavě]], [[Společnost katolického apoštolátu|pallotiny]] darovány muzeálnímuzejní kapli. Kněz Józef Stanek byl blahořečen roku 1999 [[Jan Pavel II.|Janem Pavlem 2II.]].

31. července 2004, téhož dne kdy se otevíralo muzeum, proběhla v přilehlém parku Wolności (česky: parku Svobody) mše vedená primasem Polska, kardinálem [[Józef Glemp|Józefem Glempem]].

Centrální součástí parku Wolności je takzvaná Zeď paměti dlouhá 156 metrů, na které je vyryto více než 11 tisíc příjmení vojáků [[Zemská armáda|Zemské armády]] padlých během povstání<ref name="Powstanie ’44: fenomen">{{Citace elektronické monografie | titul=Powstanie ’44: fenomen | data=2009-10-2 | dostupnost=[[Rzeczpospolita (gazeta)|Rzeczpospolita]] | url =http://www.rp.pl/artykul/342709,371604_Powstanie__44__fenomen.html |datum přístupu = 2010-01-29 | jazyk = pl}}</ref>. Seznam je neustále doplňovaný, jelikož jsou neustále přijímány nová oznámení. Příjmení jsou ověřovanéověřována na základě archivních dokumentů, seznamu [[Mezinárodní červený kříž|Červeného kříže]] a dalších zdrojů. Jsou umístěnéseřazena vtakzvaným takzvanémholandským holandskémsystémem, systémutedy v očíslovaných sloupcích a v alfabetickém pořádku. Seznamy příjmení jsou publikovány i na internetové straněstránce muzea<ref name=autonazwa1>{{Citace elektronické monografie | titul=Powstanie ’44: fenomen | data=2009-10-02 | dostupnost=[[Rzeczpospolita (gazeta)|Rzeczpospolita]] | url =http://www.rp.pl/artykul/342709,371604_Powstanie__44__fenomen.html |datum přístupu = 2010-01-29 | jazyk = pl}}</ref><ref name="W sieci i na papierze">{{Citace elektronické monografie | titul=W sieci i na papierze | data=2009-10-02 | dostupnost=[[Rzeczpospolita (gazeta)|Rzeczpospolita]] | url =http://www.rp.pl/artykul/342709,371473_W_sieci_i_na_papierze.html |datum přístupu = 2010-01-29 | jazyk = pl}}</ref>.

V centrální části zdi je zavěšen 230 kg vážící [[zvon]] „Monter”, který je památkou na brigádního generála [[Antoni Chruściel|Antoniho Chruściela]] – velitele varšavského povstání, třínásobnémutřínásobného rytířidržitele [[Virtuti Militari|řádu Virtuti Militari]] a nositele [[Kříž za chrabrost (Polsko)|Kříže za chrabrost]]. Zvon bije 1. srpna o hodině „W”, tedy v 17:00 – hodině výbuchu varšavského povstání.

aZa Zdí paměti se nachází zahrada Różany, místo výstav pod širým nebem. Je zde možné vidět takzvanou „Zeď umění”, kde své práce prezentují umělci z celého Polska a ze zahraničí. Své nástěnné malby zde mají mimo jiné [[Edward Dwurnik]], [[Wilhelm Sasnal]], [[Stasys Eidrigevičius|Stasys Eidrigevicius]], [[Henryk Jerzy Chmielewski|Papcio Chmiel]], [[Andrzej Pągowski]], [[Grupa Twożywo]], [[Bartek Materka]], [[Przemysław Truściński]], [[Galeria Rusz]], [[Rafał Roskowiński]], [[Wojtek Jaruszewski]], [[Jakub Rebelka]], [[Anna Czarnota]], [[Wojciech Jaruszewski]] a [[Piotr Janowczyk]].

Mimo hlavní návštěvní trasu je mezi správní budovou a zdí oddělující muzeum od ulice Grzybowské je možné vidět pravýoriginál železobetonovýželezobetonového německýněmeckého bunkrbunkru [[Ringstand 58c]] (tzv. Tobruk). Bunkr byl znovunalezen při stavbě kancelářské budovy Zaułek Piękna na zběhukřižovatce ulic: Krucza, Mokotowska a Piękna. Je jedním z okolo šedesáti „tobruků” vybudovaných Němci v roce 1944 pro účely obrany tvrzi Varšava (německy: Festung Warschau)[19]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Olecki | jméno = Jacek | titul = Wojenne tajemnice Warszawy i Mazowsza |místo=Varšava|vydavatel= Agencja Wydawnicza CB| ISBN=83-7339-036-7|strany = 10 |jazyk=pl}}</ref>. Byl elementem jižního pásu opevnění okolo centra Varšavy, který procházel nádražní stanicí [[Warszawa Zachodnia]] k Narutowiczovu náměstí a dále ulicemi: Filtrowa, Nowowiejska a náměstím Zbawiciela a ulicí Piękna ve směru [[Sejm]]u a [[Visla|Visly]]<ref>{{Citace monografie | příjmení = Olecki | jméno = Jacek | titul = Wojenne tajemnice... Warszawy i Mazowsza |místo=Varšava|vydavatel= Agencja Wydawnicza CB| ISBN=83-7339-036-7|strany = 9 |jazyk=pl}}</ref>.

=== BiogramyMedailonky povstalců ===

Cílem projektu povstaleckých biogramůmedailonků je zpracování biogramůmedailonku všechkaždého účastníkůúčastníka povstání<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = BiogramyMedailonky povstalců| url = http://www.1944.pl/historia/powstancze-biogramy/spis/%20Muzeum%20Powstania%20Warszawskiego |datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = http://www.1944.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>. Biogramymedailonky jsou samy o sobě internetovou „encyklopedií”, zasvěcenékterá je zasvěcena povstalcům, a kterou může každý volně číst a editovat. Díky angažovanosti žijících povstalců, jejich rodin a dalších zainteresovaných takto existuje možnost snadného přístupu k nedocenitelnýchnedocenitelným informacíinformacím, fotografiífotografiím a dokumentůdokumentům. Všechny materiály jsou následně kontrolovány historiky.

K výuce jsou použity i exponáty ze Sálu malého povstalce. Nejmladší zde mohou začít prožít příběh zasazený do doby povstání a to v prostředí přizpůsobeném fyzickým i psychickým potřebám dítěte.

Činnost muzea se ve velké míře opírá nao práci dobrovolníků. S institucí jich takto spolupracuje okolo 500<ref name="O nas"/>. Mezi nimi jsou studenti gymnázií, lyceí, vysokých škol, zaměstnaní lidé, ale i důchodci a samotní povstalci, kteří v muzeu obvykle působí jako průvodci.

Institut Stefana Starzyńského je oddělením Muzea varšavského povstání, které má za úkol skrze vzdělávací, výzkumné, a vydavatelské programy propagovat poznávání Varšavy, se zaměřením na její moderní dějiny a rozvoj<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Instytut Stefana Starzyńskiego| url = http://www.1944.pl/o_muzeum/o_nas/instytut_stefana_starzynskiego/|datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = http://www.1944.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>

** muzeálnímuzejní událost roku „Sybilla 2004” Grand Prix

** stříbrné a bronzové medaile ''Zasłużony Kulturze „Gloria Artis”''

** cena v soutěži MuzeálníMuzejní událost roku „Sybilla” 2006 – v kategorii publikace

** cena Niptel za vytvoření a propagaci muzea, udělená Janu Ołdakowskému, řediteli muzea

** cena v soutěži Art&Business Awards 2007, organizované nadací „Commitment to Europe art & business”

** „Nocne Marki” dla Muzeum Powstania Warszawskiego – plebiscytcena „Nocne Marki” redakcjiredakce miesięcznikaměsíčníku „Aktivist”, nagrodacena wv kategorii „Aktivista roku 2007”

** cena v kategorii „Nejlepszy„Nejlepší revitalizační projekt” ve Středovýchodní Evropě za rok 2008 v prestižní soutěži [[The CEPIF & International Herald Tribune]]

** bronzová medaile v mezinárodnímmezinárodní soutěži „[[ED-Awards]]” za vydání anglické verze publikace „ppor. Eugeniusz Lokajski ps. Brok”

** Muzeum bylo oceněnéoceněno polním biskupem diplomem „Benemerenti” [[ordynariát]]u Polské armády<ref>{{Citace elektronické monografie| titul = Nagrody „Benemerenti” i „Milito pro Christo”| url = http://www.deon.pl/religia/kosciol/aktualnosci/art,394,nagrody-benemerenti-i-milito-pro-christo.html |datum přístupu = 2015-06-06| vydavatel = www.deon.pl| místo = Varšava|jazyk=pl}}</ref>.

** cena „Mazovské muzeálnímuzejní události – Wierzba”

** [[Mazovské muzeálnímuzejní události]] – Wierzba – ocenění za knížku pro děti „Czy wojna jest dla dziewczyn?” v kategorii „nejzajímavější muzeálnímuzejní vydavatelství”

** v rámci [[Varšavské trhy knihy|Varšavských trhů knihy]], získalo muzeum za průvodce po varšavských sídlištích v [[Magalhãesova soutěž|Magalhãesově soutěži]] uznání za nejlepší turistickou publikaci roku.