Pěstounství: Porovnání verzí

'''Pěstounství''' neboli pěstounská péče je jednou z forem [[náhradní rodinná péče|náhradní rodinné výchovy]] v České republice. O svěření dítěte do pěstounské péče rozhoduje [[soud]]. Tuto formu náhradní rodinné péče může soud zvolit, pokud o dítě nemůže pečovat žádný z rodičů ani [[poručenství|poručník]]. Takto rozhoduje na dobu, po kterou trvá překážka bránící rodičům v osobní péči o dítě.<ref>§ 958 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dostupný např. na [http://www.zakonyprolidi.cz/cs/2012-89 Zákony pro lidi.cz] (dále též jen „o. z.“).</ref> '''Pěstounem''' může být [[fyzická osoba]] nebo v určitých případech manželský pár, který je k této péči o dítě vhodný, poskytuje záruku řádné [[výchova|výchovy]] dítěte a mají bydliště na území České republiky.<ref>§ 962 až § 965 o. z.</ref>

Pěstounská péče je zvláštní formou státem řízené a kontrolované náhradní rodinné výchovy, zabezpečované z jeho strany hmotnou podporou. Většinou se jedná o děti, jejichž rodiče se o ně z nějakého důvodu nemohou nebo nechtějí postarat nebo o děti s rizikovou anamnézou, nejistou prognózou, děti s různými postiženími, psychicky deprivované, s poruchami psychického vývoje a děti starší. Pěstounská péče umožňuje život v rodině těm, kteří by se z různých důvodů nedostali do [[osvojení|adopce]] a hrozilo by jejich setrvání v [[ústavní výchova|ústavní péči]].<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení = Sobotková|jméno = Irena|příjmení2 = Očenášková|jméno2 = Veronika|titul = Pěstounská péče očima dospělých, kteří v ní vyrostli: trendy vs. zkušenosti|vydání = 1|vydavatel = Univerzita Palackého|místo = Olomouc|rok = 2013|počet stran = 197|strany = 11|isbn = 978-80-244-3821-4}}</ref> Pěstounská péče vzniká rozhodnutím soudu a končí nejpozději [[zletilost|zletilostí]] nebo nabytím [[svéprávnost|svéprávnosti]] dítěte.<ref>§ 970 o. z.</ref>

* rozhodovat o běžných záležitostech a v těchto záležitostech dítě zastupovat a spravovat jeho [[jmění]].<ref>§ 966 odst. 2 o. z.</ref>

* na [[Respitní péče|odlehčovací péči]], a to v rozsahu minimálně 14 kalendářních dnů v roce, jedná-li se o dítě ve věku 2 a více let<ref name=":1" />

* Rodičům zůstávají povinnosti vyplývající z [[Rodičovská odpovědnost|rodičovské odpovědnosti]].<ref>§ 960 odst. 1 o. z.</ref>

* Rodičům zůstává [[Výživné|vyživovací povinnost]] rodičů vůči dítěti.<ref>§ 961 o. z.</ref>

Výhodou pěstounské péče na přechodnou dobu je, že dítě nemusí trávit žádný čas v ústavech a dětských domovech a významně se tím snižuje riziko [[syndrom citové deprivace|syndromu citové deprivace]].<ref>iHNed.cz: [http://respekt.ihned.cz/c1-49633820-cekame-az-zazvoni-telefon Čekáme, až zazvoní telefon] (rozhovor s pěstouny na přechodnou dobu)</ref> Nicméně mezi odborníky je evidentní pochybnost o prospěšnosti a kvalitě přechodného (krátkodobého) vztahu pěstouna a dítěte, a to především z důvodu dopadu takového vztahu na [[psychika|psychiku]] dítěte. Protože jedním z cílů PPPD je dosažení pobytu dítěte v rodinném prostředí od co nejnižšího věku, pak je dobré znát psychický vývoj dítěte s akcentem na rané období.<blockquote>Je dokázáno, že lepší úrovně dosáhne dítě, které bylo umístěno do náhradní rodinné péče do 6 měsíců svého věku, než dítě umístěné do rodiny po 2. roce svého věku.<ref>{{Citace monografie|příjmení = VÁGNEROVÁ|jméno = Marie|příjmení2 = |jméno2 = |titul = Psychický vývoj dítěte v náhradní rodinné péči|vydání = |vydavatel = Středisko náhradní rodinné péče|místo = Praha|rok = 2012|počet stran = |strany = 26|isbn = 978-80-87455-14-2}}</ref> V tomto ohledu se zdá být PPPD prospěšnou.</blockquote><blockquote>Dítě si potřebuje zažít vztah s primárně blízkou osobou, protože tento vztah je pro dítě vodítkem k pocitu životní jistoty, který je důležitý pro absenci nedůvěřivosti, citového oploštění, [[Úzkost|úzkostných stavů]], [[Duševní porucha|duševních onemocnění]] a obtíží v sociálních kontaktech v  životě dítěte. Kontakt mezi dítětem a dospělým musí být intenzivní a emočně vřelý, a to zvláště v období prvního roku života.<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |příjmení2 = |jméno2 = |titul = Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti|vydání = |vydavatel = Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR|místo = Praha|rok = 2011|počet stran = |strany = 38|isbn = 978-80-7421-039-6}}</ref> V tomto smyslu plní umístění dítěte do PPPD svůj účel.</blockquote><blockquote>Další náročnou záležitostí po psychické stránce je, když si dítě zvykne na vztah s pěstounem a v té chvíli se vrátí jeho biologická matka. Dítě ji jistě pozná, ale nějaký čas se vůči ní chová negativisticky, aby dalo najevo utrpěnou újmu. Ovšem nakonec matku stejně přijme a pevně k ní přilne. Ale v tom momentě se dítěti navrátí strach z opuštění.<ref>{{Citace monografie|příjmení = |jméno = |titul = Pěstounská péče na přechodnou dobu pro nejmladší děti|vydání = |vydavatel = Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR|místo = Praha|rok = 2011|počet stran = |strany = 76|isbn = 978-80-7421-039-6}}</ref></blockquote><blockquote>Jestliže není dítě, které nemůže vyrůstat ve své původní rodině, umístěno do ústavní výchovy, ale pobývá celou dobu v kvalitní rodině, není tolik ohroženo vznikem [[Psychické trauma|traumatizujících]] a [[Stigma|stigmatizujících]] prožitků jako dítě v ústavní výchově. Navíc pěstouni mohou definitivní rodině předat zkušenosti s chováním dítěte v rodině. Tuto možnost ústavní péče nabídnout nemůže.</blockquote>