Francis Bacon (malíř): Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
m →‎Externí odkazy: adata, form
doplnění Života
Řádek 82:
| strany = 5
| isbn =
}} ISSN 1212-8872 (dále jen Nekvětší malíři)</ref> Prostřednictvím přítele [[Graham Sutherland|Grahama Sutherlanda]] se roku [[1946]] poznal s [[galerista|galeristkou]] Hannover Gallery [[Erica Brausen|Erikou Brausenovou]], která zakoupila několik jeho obrazů a až do roku [[1958]] byla jeho agentkou. Za utržené peníze jezdil Bacon do roku [[1950]] pravidelně na léto do [[Monte Carlo|Monte Carla]], kde se oddával své hráčské vášni.
 
Kromě hazardu byl další Baconovou vášní alkohol. V 50. a 60. letech byl pravidelným návštěvníkem barů v [[Soho]], zejména Colony Room. V Soho se scházela společnost umělců a Bacon zde poznal několik svých modelek: Mauriel Belcherovou, Henriettu Moraesovou a malířku [[Isabel Rawsthorne|Isabelu Rawsthornovou]]. Od konce 40. až do poloviny 50. let byl posedlý [[Diego Velázquez|Velázquezovým]] portrétem papeže [[Inocenc X.|Inocenta X.]]; namaloval několikkolem 40 variací tohoto obrazu. Začátkem 50. let se stýkaklstýkal i s [[Lucian Freud|Lucianem Freudem]], kterého několikrát portrétoval. Roku [[1951]] zemřela jeho chůva z dětství Nanny Lighfootová, k níž ho pojil vřelý vztah a se kterou od roku [[1942]] bydlel. Bacon v depresi prodal svůj londýnský ateliér na Cromwellově náměstí, kde zanechal i několik nedokončených obrazů. O rok později odjel do severní [[Afrika|Afriky]], kde žila jeho matka a sestry. Roku [[1952]] také v Soho poznal Petra Lacyho, s nímž udržoval několikaletý bouřlivý poměr.<ref>Ficacci 2006, s. 91</ref>
 
Roku [[1953]] proběhla v [[New York|newyorské]] galerii Durlacher Brothers jeho první samostatná zahraniční výstava. V té době vznikají obrazy inspirované pracemi fotografa z 19. století [[Eadweard Muybridge|Eadwearda Muybridge]]. V roce [[1954]] byl spolu s [[Ben Nicholson||Benem Nicholsonem]] a [[Lucian Freud|Lucianem Freudem]] vybrán, aby reprezentoval [[Velká Británie|Velkou Británii]] na XXVII. [[Biennale di Venezia|Benátském Bienále]]. Malíř se však výstavy nezúčastnil. Navštívil v té době [[Řím]], Velázquezův portrét papeže Inocenta X. si však prohlédnout nešel – neměl odvahu spatřit originál. V roce [[1955]] mu uspořádal London Institute of Contemporary Art první retrospektivní výstavu. Bacon v onom roce namaloval sérii portrétů podle [[posmrtná maska|posmrtné masky]] [[William Blake|Williama Blakea]] a na šest let se usadil v londýnské čtvrti Battersea.<ref>Ficacci 2006, s. 92</ref>
 
Kromě [[Diego Velázquez|Velázqueze]] po určitou dobu zaujal Bacona [[Vincent van Gogh]]. V letech [[1956]]–[[1957]] namaloval sérii šesti obrazů inspirovaných van Goghovou malbou ''Malíř na silnici z Tarasconu'', která byla zničená za [[II. světová válka|II. světové války]]. Roku [[1957]] je vystavil v londýnské Hannover Gallery. V posledních letech života se však Bacon o těchto svých dílech vyjadřoval značně kriticky.<ref>Největší malíři 2000, s. 13</ref>
 
V létě roku [[1956]] odejel Bacon v doprovodu svého přítele, restauratéra Petra Pollocka, do [[Tanger]]u, aby navštívil svého milence Petra Lacyho. Pronajal si zde byt, který využíval až do počátku 60. let. V Tangeru se stýkal s příslušníky [[beat generation|generace beatníků]] [[William Burroughs|Williamem Burroughsem]], [[Paul Bowles|Paulem Bowlesem]] a [[Allen Ginsberg|Allenem Ginsbergem]]. [[Ahmed Yacoubi|Ahmeda Yacoubiho]] zde přivedl k malbě a zařídil mu výstavy ve své domovské Hannover Gallery.
 
V roce 1998 o něm [[John Maybury]] natočil životopisný film nazvaný ''[[Láska prokletá]]'' (''Love Is the Devil: Study for a Portrait of Francis Bacon'').