Rentgenová krystalografie: Porovnání verzí

Při průchodu [[Monochromatické záření|monochromatického]] rentgenového záření látkou dochází k pružnému ohybu ([[difrakce|difrakci]]) paprsků. Směr a intenzita difraktujících paprsků závisí na vnitřní struktuře vzorku. V [[Amorfní látka|amorfním]] vzorku jsou atomy rozmístěny nepravidelně a příspěvky k celkové intenzitě difraktovaného záření se často vzájemně vyruší. Naopak vzorek s periodickou strukturou (monokrystal) působí jako difrakční [[difrakční mřížka]] ve viditelném světle. Příspěvky k celkové intenzitě difraktovaného záření vzájemně interferují a v určitých směrech, specifických pro konkrétní krystalovou strukturu, se sčítají, jinak se vyruší.<ref name="kodicek"/><ref name="Loub"/>

První použití rentgenové krystalografie je datováno do roku 1912, kdy [[William Lawrence Bragg]] a jeho otec [[William Henry Bragg]] poprvé určili krystalické struktury [[prvek|prvků]] a postupně i jednoduchých [[anorganická sloučenina|anorganických látek]].<ref>