Otevřít hlavní menu

Změny

m
 
== Příčiny krize ==
Příčiny argentinské krize byly komplexní. Na jedné straně šlo o příčiny vnitřního charakteru, spojené s hospodářskými politikami vojenské [[diktatura|diktatury]] v letech 1976-1983, které spočívaly v zadlužování Argentiny, státních garancích nad soukromými půjčkami a špatné politice investic. V roce 1983 měla Argentina nejvyšší [[nezaměstnanost]] od doby krize v roce 1929 a celkový výkon argentinského hospodářství byl poškozen. Demokratická vláda prezidenta [[RaulRaúl Alfonsín|RaulaRaúla Alfonsína]] se pokusila o stabilizaci argentinského hospodářství pomocí několika kroků. Jedním z nich bylo zavedení nové měny australu, které umožnilo zemi získat nové zahraniční půjčky. Vládě se tak podařilo udržovat inflaci pod kontrolou. Ke konci 80. let 20. století se však země dostala do situace, kdy nebyla schopna splácet úroky ze svých půjček a důvěra v [[austral]] a tím i celou ekonomiku země značně poklesla. Za této situace došlo k dramatickému nárůstu [[inflace]], jež rostla spirálovitě a jež už nebyla pod kontrolou. V roce 1989 se prezidentem Argentiny stal perónistický politik [[Carlos Menem|Carlos S. Menem]]. Prioritním úkolem jeho vlády se stalo zastavení růstu inflace a její kontrola. V roce 1991 ministr hospodářství rozhodl o zavedení fixní hodnoty argentinské měny vůči americkému dolaru. Občané Argentiny si mohli vyměnit úspory v argentinském australu na dolary, které už byly využívány v běžné obchodní výměně díky kolapsu australu. Argentinská centrální banka musela udržet svoje dolarové devizové rezervy na stejné úrovni jako byla měnová báze v zemi (množství oběživa a rezerv). Tento postup byl potom uzákoněn tzv. zákonem o konvertibilitě (Ley de Convertabilidad), v rámci kterého se Argentina vrátila k argentinskému [[argentinské peso|pesu]] a hodnota pesa byla zafixována na hodnotu dolaru (1:1), což pomohlo stabilizovat hyperinflaci. Jak shrnuje Timothy Kehoe je často právě zákon o konvertibilitě viděn jako jedna z příčin krize, jelikož díky němu došlo k nadhodnocení argentinského pesa.<ref>{{Citace periodika
| příjmení = Kehoe
| jméno = Timothy J.
K externím příčinám krize patřila série finančních krizí na světovém trhu v roce 1997 a 1998.<ref> [http://www.hks.harvard.edu/cid/archive/hiid/papers/aea122.pdf Radelet, S.-Sachs, J.: What We have Learned, so far,from the Asian Crisis],anglicky, 09.03.2010</ref> Asijská finanční krize v roce 1997 a ruská finanční krize v roce 1998 destabilizovaly světové hospodářství a ovlivnily hospodářskou situaci v [[Brazílie|Brazílii]] a Argentině. Argentinskou situaci bezprostředně ovlivnily dvě události: [[devalvace]] brazilské měny v roce 1999 (což zdražilo argentinský export) a současně [[revalvace]] amerického dolarů, což opět zdražovalo argentinský export a snižovalo konkurenceschopnost argentinského zboží. Země se tak propadla do [[recese]], která trvala celkem tři roky a vyvrcholila ekonomickým kolapsem v roce 2001.
[[Soubor:Cacerolazo Argentina 2001-2002.jpg|thumb|right|Protesty proti zmražení bankovních úspor v ulicích Buenos Aires známé pod pojmem ''cacerolazo''.]]
 
== Kolaps hospodářství a politická krize v roce 2001 a 2002 ==
Nestabilní situace argentinského hospodářství, vysoký zahraniční dluh a vysoké úroky, odchod zahraničních investic ze země, vysoká nezaměstnanost a minusový růst HDP Argentiny měl za důsledek ztrátu důvěry v bankovní systém a bezpečnost úspor mezi argentinským obyvatelstvem. V roce 2001 začali Argentinci hromadně proměňovat argentinská pesa za dolary, vybírat hotovost z bankovních účtů a posílat peníze do zahraničí. Toto masové vybírání peněžní hotovosti vedlo k nedostatku peněžní hotovosti na straně argentinských bank. Vláda prezidenta F. de la Rua rozhodla o zmražení všech kont v argentinských a umožnila jen vybírání malých hotovostí. Toto opatření je označováno často jako ''corralito''. Tato situace ale jen zhoršila už tak špatnou náladu mezi argentinskými občany, která přerostla v řadu demonstrací a protestů na ulicích velkých argentinských měst, které záhy přerostly v pouliční srážky s policii. I když vláda vyhlásila stav nouze, další masové a násilné protesty pokračovaly 20. a 21. prosince 2001 v Buenos Aires. V následku toho prezident de la Rua rezignoval a země se propadla do politické krize. Během konce prosince a začátku ledna postupně do úřadu prezidenta vyměnili 4 politici a 3 z nich rezignovali (de la Rúa, Eduardo Camaňo, Rodriguez Saá). Prozatímním prezidentem se nakonec stal [[Eduardo Duhalde]].