Karel Řičář: Porovnání verzí

'''Karel Řičář''' též '''Karel Říčař''' ([[23. říjen|23. října]] [[1900]] [[Voděrady (okres Rychnov nad Kněžnou)|Voděrady]] – [[4. únor|4. února]]a [[1977]] [[Voděrady (okres Rychnov nad Kněžnou)|Voděrady]]<ref>PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 222</ref>) byl [[Československo|československý]] politik a meziválečný poslanec [[Národní shromáždění republiky Československé|Národního shromáždění]] za [[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Československou stranu lidovou]].

| datum přístupu = 2011-10-17}}</ref> obhospodařoval 2,42 [[Hektar|hektarů]] půdy.<ref name="rfr1">Protokol o výpovědi Karla Řičáře, Archiv bezpečnostních složek</ref> Od roku [[1922]] se angažoval v [[Orel (spolek)|orelském hnutí]]. V letech [[1927]]-[[1945]] byl starostou rodné obce. V květnu roku [[1945]] byl předsedou revolučního národního výboru, 31. května se členství v nově zvoleném [[Místní národní výbor|MNV]] vzdal.<ref>{{Citace elektronické monografie

V roce [[1920]] vstoupil do [[Křesťanská a demokratická unie – Československá strana lidová|Československé strany lidové]] (ČSL), kde byl v letech [[1931]]-[[1938]] členem Zemského výkonného výboru v Čechách. Patřil do okruhu spolupracovníků Msgre. [[Bohumil Stašek|Bohumila Staška]]. Byl autorem mnoha článků v lidoveckém tisku (''Lidové listy'', ''Štít'', ''Třetí generace''). Používal [[pseudonym]] '''Jan Vrch'''. V [[Volby do parlamentu Československé republiky 1935|parlamentních volbách v roce 1935]] byl zvolen za ČSL do Národního shromáždění. Poslanecké křeslo si oficiálně podržel do zrušení parlamentu roku [[1939]], přičemž krátce předtím ještě v prosinci [[1938]] přestoupil do nově vzniklé [[Strana národní jednoty|Strany národní jednoty]].<ref>{{Citace elektronické monografie

| datum přístupu = 2012-07-24}}</ref> Vězněn byl v Hradci Králové, na Pankráci, ve Valdicích a v Leopoldově. V roce [[1960]] byl propuštěn na amnestii. Poté až do své smrti pracoval v místním [[Jednotné zemědělské družstvo|JZD]]. V roce [[1968]] se neúspěšně pokoušel o rehabilitaci a zapojil se opět do veřejného života. Znovu vstoupil do ČSL a účastnil se akcí [[Klub 231|K 231]]. V letech [[normalizace]] ze strany opět vystoupil.<ref>PEHR, Michal, Cestami křesťanské politiky, Akropolis 2007, str. 223</ref> Soudně rehabilitován byl posmrtně až po pádu [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] v roce [[1990]].<ref>Usnesení Rt 137/90 Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19.10.1990</ref>