Československá socialistická republika: Porovnání verzí

V 70. letech byl normalizační režim velmi silný. Docházelo k mnohým čistkám. Hospodářství zaznamenalo v první polovině 70. let poměrně vysokou dynamiku růstu, která se však v závěru této dekády postupně snižovala. Tyto počáteční hospodářské úspěchy umožnily vedení státu prosadit řadu pozitivních opatření v sociální oblasti, především v politice podpory rodiny, které nastartovaly vysokou porodnostmíru porodnosti (kulminace v roce 1974). Československo však dosáhlo i dalších úspěchů. Začala se budovat [[dálnice|dálniční síť]], [[metro]], přehrady, velká panelová [[sídliště]] a v roce [[1978]] letěl první československý kosmonaut, [[Vladimír Remek]], na palubě sovětské kosmické lodi, do vesmíru. V zemědělství byla dokončena kompletní mechanizace a ve výrobě základních potravin jsme se stali plně soběstační. Další důležitou otázkou se stalo dokončení [[industrializace]] Slovenska – na východě republiky se budovaly rozsáhlé průmyslové komplexy. Ve výrobě hrál stále velkou roli [[těžký průmysl]], připravený na možnou válečnou výrobu. Vzhledem k tomu, že v rámci RVHP se nepodařilo v dostatečné míře realizovat specializaci výroby mezi jednotlivými socialistickými staty, byla ekonomika ČSSR nucena vyrábět velmi široký sortiment zejména strojírenské produkce, aby bylanemusela tyto výrobky dovážet za devizy z maximálněkapitalistických soběstačnázemí. To nutně vedlo k tomu, že nebylo možno udržovat vysoký technický standard výroby u tolika položek a přispělo to, mimo jiných vlivů, k dalšími zaostávání technických parametrů výroby za světovou konkurencí.

Rostl vliv [[disent]]u a nevládních organizací, mezi které patřila například [[Charta 77]]. Ta poukazovala na porušování [[Základní lidská práva|lidských práv]] v zemi, k nimž se vláda ČSSR zavázala na mezinárodních konferencích. Režim proti těmto organizacím bojoval, například vytvořením [[Anticharta|anticharty]], což bylo sdružení umělců, kteří oficiálně tímto vyjádřili podporu tehdejšímu režimu. Režim představitele opozičních sil různým způsobem umlčoval, zavíral do vězení aj. Persekuce odpůrců režimu sice nanabývala tak drastických podob jako tomu bylo v 50. letech, přesto znamenala normalizace 70. let výrazné utužení totalitní moci v porovnání ses 60. léty. Naprostá většina společnosti zůstávala politicky v pasivitě a navenek vystupovala plně v souladu s režimem (aktivní účast na prorežimních provomájových demonstracích, prakticky 100 % účast při volbách kandidátů Národní fronty, zapojení mládeže v socialistických organizacích atd.).