Wikipedie

Filozofická antropologie: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
SinBot (diskuse | příspěvky)
22 151 editací
m upresneni pahylu na {{Filosofický pahýl}}
Značně přepsané a rozšířené heslo, odstraněn Pahýl
Řádek 1:
Filozofická'''Filosofická antropologie''' seje zabýváodvětvím člověkem[[filosofie]] v rámcii [[metafyzika|metafyzickýchantropologie]] principů, které nejsou předmětem filozofické antropologie. Filozofická antropologie se nevěnujetáže [[teorie poznání|teorii poznání]] či otázkoupo [[dušečlověk]]u a [[tělo|těla]],pokouší anise otázkouo [[svoboda|svobody]]celostní avýklad [[nutnost]]ičlověka. Stejně takSnaží se nezabývápropojit [[etika|etickým]]filosofický hodnocenímnáhled lidskéhona chováníčlověka a postojů;jeho tytovlastní otázkyzkušenost sices tvořípoznatky podmínkyrůzných filozoficko-antroplogického zkoumání o člověku, ovšem věnují se jim specializovaně ostatní odvětví filozofievěd. FilozofickáFilosofická antropologie užívátedy využívá k filozofickéfilosofické reflexi o člověku dat [[humanitníjak vědy|humanitníchspolečenských věd]]tak i [[biologie]]přírodních věd, zvláště výzkumu [[primát]]ů, [[mozek|mozku]], [[etologie]], [[psychologie]], [[jazykověda|jazykověyjazykovědy]], [[etnologie]], [[paleontologie]], [[sociologie]], [[teologie]] a [[historie|historických věd]]. Každému z těchto směrůoborů odpovídá určitáurčitý otázkapohled pona člověkučlověka, takže můžeme hovořit i o lékařské, [[pedagogika|pedagogické]], [[historická antropologie|historické]] či [[teologická antropologie|teologické antropologii]].▼
'''Filozofická antropologie''' je odvětvím [[Filosofie|filozofie]], které se táže po [[člověk]]u a pokouší se o celostní výklad člověka. Nestačí ji tak pohled na fungování lidského organismu ani jiný vědecký pohled snažící se zkoumat jednotlivé aspekty lidského života, avšak pokouší se reflektovat člověka zcela, z pohledu jeho [[podstata|podstaty]].
 
[[Soubor:Rembrandt aux yeux hagards.jpg|thumb|Rembrandt: Autoportrét (1630)]]
▲Filozofická antropologie se zabývá člověkem v rámci [[metafyzika|metafyzických]] principů, které nejsou předmětem filozofické antropologie. Filozofická antropologie se nevěnuje [[teorie poznání|teorii poznání]] či otázkou [[duše]] a [[tělo|těla]], ani otázkou [[svoboda|svobody]] a [[nutnost]]i. Stejně tak se nezabývá [[etika|etickým]] hodnocením lidského chování a postojů; tyto otázky sice tvoří podmínky filozoficko-antroplogického zkoumání o člověku, ovšem věnují se jim specializovaně ostatní odvětví filozofie. Filozofická antropologie užívá k filozofické reflexi o člověku dat [[humanitní vědy|humanitních věd]] i [[biologie]], zvláště výzkumu [[primát]]ů, [[mozek|mozku]], [[psychologie]], [[jazykověda|jazykověy]], [[etnologie]], [[paleontologie]], [[sociologie]] a [[historie|historických věd]]. Každému z těchto směrů odpovídá určitá otázka po člověku, takže můžeme hovořit i o lékařské, [[pedagogika|pedagogické]], [[historická antropologie|historické]] či [[teologická antropologie|teologické antropologii]].
 
==Základní otázky o člověku==
Podle jednoho ze zakladatelů antropologie, německého filosofa [[Immanuel Kant|Immanuela Kanta]], lze obsah či předmět filosofie shrnout do tří otázek:
Filosofická antropologie se konfrontuje s otázkami, na které neodpovídají ostatní vědní discipliny či filosofická odvětví. Jednotlivé vědní obory nabízejí pohled na člověka, avšak filosofická antropologie se pokouší o celostní pohled směřující k podstatě člověka. Zabývá se např. otázkami:
* Co mohu vědět?
* Jak mám jednat?
* V co mohu doufat?
Ty potom Kant sám ještě shrnuje do jediné: "Co je člověk?" I v této otázce je tedy pro Kanta zahrnuto nejen pozitivní vědění o člověku, jak je získávají a shromažďují jednotlivé vědy, ale také otázka po možnostech poznávání, otázka lidského jednání, rozhodování a konečně i nadějí.
 
Jakožto bytost '''''otevřená''''' a '''''rozumějící''''' žije člověk ve světě, který poznává, zkoumá a proměňuje; klade si tedy otázky po svém postavení případně poslání ve světě a ve společnosti. Jakožto '''''jednající''''' bytost se nejen může, ale také musí rozhodovat a nese odpovědnost za to, co způsobil; jeho jednání podléhá mravnímu hodnocení jeho samého, jeho společnosti případně náboženství. Jakožto bytost '''''společenská''''' nežije jen sám ze sebe a pro sebe, nýbrž nutně v různých vztazích, které musí zejména v moderních společnostech nějak organizovat a upevňovat v instituce. Jakožto bytost '''''dějinná''''' čili '''''historická''''' nežije pouze v přítomnosti, nýbrž z [[Kultura(sociologie)|kultury]], tradic a zkušeností minulých generací, které uchovává, hodnotí, kritizuje a předává dál. Žije a jedná sice v přítomnosti, ale jeho zájem se upírá k tomu, co stojí před ním - do nejisté, otevřené budoucnosti s jejími hrozbami i nadějemi.
 
Filosofická antropologie se tedy zabývá otázkami jako:
*Co je člověk?
*Jak vypadá jeho [[přirozený svět]]?
*Lze z jednotlivých zkušeností usuzovat na obecné rysy člověka?
*Je člověk [[přirozenost|přirozeně]] [[dobro|dobrý]]?
*Jaké je místo člověka ve vesmíru?
Řádek 11 ⟶ 21:
*Co znamená sepjetí lidského [[myšlení]] a [[řeč]]i?
*Jakou roli hraje sebeuskutečnění v lidské [[práce|práci]]?
*Patří [[kreativita]]tvořivost a [[fantazie]] k [[podstata|podstatě]] člověka?
*O čem svědčí lidská snaha po [[poznání]] a porozumění?
*Jaký je [[smysl]] lidského života?
*Disponuje člověk svobodou, nebo je k ní „odsouzen“?
*Má člověk nějaké poslání?
*Co je posledním cílem člověka?
*O co se mohou opírat naše naděje?
 
==Významní představitelé==
Antropologickými otázkami se zabývala a zabývá podstatná část novověké filosofie, zejména filosofie Kantovy, [[Johann Gottfried Herder|Herderovy]], [[Wilhelm von Humboldt|Humboldtovy]] a [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovy]], stejně jako celé [[fenomenologie]]. Mezi průkopníky filosofické antropologie patřil [[Henri Bergson]], [[Wilhelm Dilthey]], [[Georg Simmel]], Ludwig Klages a Otto Friedrich Bollnow, stejně jako [[Martin Buber]] a [[Franz Rosenzweig]]. Filosofickou antropologii v užším slova smyslu však založili němečtí [[Fenomenologie|fenomenologové]] [[Max Scheler]], [[Helmuth Plessner]] a [[Arnold Gehlen]]. Podle Schelera má být filosofická antropologie pomocí současnému člověku, který ztratil orientaci ve světě:
"V celých tisíciletých dějinách jsme první doba,
v níž se člověk stal sám sobě zcela a beze zbytku problematickým;
kdy neví, co je - zato ví, že to neví."
Zatímco se Scheler snažil obnovit důvěru k pevným hodnotám, Plessner vychází z jednínečných rysů člověka samého, z jeho "excentričnosti": na rozdíl od živočichů, přesně přizpůsobených a vázaných na určité prostředí, musí si člověk svůj způsob života sám hledat a tvořit a dokonce se sám vůči sobě staví jako kritický pozorovatel. Tuto myšlenku pak prohloubil Gehlen svým pojetím člověka jako "bytosti v nouzi" (''Mangelwesen''), která musí nedostatky svého instinktivního vybavení a přizpůsobení vyvažovat typicky lidskou schopností odstupu, hravostí, zkušeností, učením a "odlehčováním" atd.
 
K filosofické antropologii se hlásil i [[Hans-Georg Gadamer]], v širším smyslu k ní patří francouzský personalismus ([[Maurice Blondel]], [[Gabriel Marcel]], [[Emanuel Mounier]], [[Jacques Maritain]]) a další myslitelé jako [[Nikolaj Berďajev]], [[José Ortega y Gasset]], v mladší generaci [[Paul Ricoeur]], [[Maurice Merleau-Ponty]], [[Robert Spaemann]], biolog [[Humberto Maturana]], Michael Landmann a Erich Rothacker. Tématu "přirozeného světa" lidské zkušenosti se věnoval [[Jan Patočka]]. Jinou vlivnou školu založil po nucené emigraci do USA [[Ernst Cassirer]] studiem „symbolických forem“, mezi něž patří jazyk, mýtus, náboženství atd. Mezi jeho žáky patří Susan K. Langer a sociologové [[Talcott Parsons]] a [[Niklas Luhmann]].
 
Velkou výzvu pro filosofickou antropologii představuje v poslední době vědecký evolucionismus, zejména [[sociobiologie]] ([[Richard Dawkins]]), která se také pokouší o souvislý celkový výklad života i člověka na neodarwinistickém základě. Na rozdíl od filosofie, která musí vycházet z celé zkušenosti, pracuje sociobiologie s metodicky zjednodušenými modely, které na jedné straně umožňují přesvědčivý výklad mnoha lidských fenoménů, na druhé straně musí zcela vyloučit zkušenosti volby, rozhodování a svobody.
 
==Literatura==
* Cassirer, E. 1977: Esej o človeku. Bratislava
* Cassirer, E. 1996: Filosofie symbolických forem I.: Jazyk. Praha
* Cassirer, E. 1996: Filosofie symbolických forem II.: Mytické myšlení. Praha
* Gadamer, H.-G. 1999: Člověk a řeč. Praha
* Gehlen, A. 1972: Duch ve světě techniky. Praha
* Jonas, H. 2005: Evoluce a svoboda. In: Lidé města 2:83-96, Praha
* Scheler, M. 1966: Místo člověka v kosmu. Praha
* Sokol, J. 2002: Filosofická antropologie. Člověk jako osoba. Praha
* Sokol – Pinc 2003: Antropologie a etika. Praha
 
==Externí odkazy==
K nejvýznamnějším představitelům filosofické antropologie patří [[Helmuth Plesner]], [[Arnold Gehlen]], [[Michael Landmann]] a [[Erich Rothacker]].
*[http://www.stanford.edu/dept/anthroCASA/links.html Portál k literatuře na WEB - en]
*[http://www.tu-dresden.de/phfis/Phil%20A/start.html Portál k filosofické antropologii – de]
*[http://www.max-scheler.de/ Max-Scheler Gesellschaft - de]
 
{{Filosofický pahýl}}
 
[[Kategorie:Filosofie]]
[[Kategorie:Antropologie]]
 
[[de:Philosophische Anthropologie]]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Filozofická_antropologie“