Jan Žižka: Porovnání verzí

'''Jan Žižka z Trocnova a Kalicha''' ([[1360]] [[Trocnov]] – [[11. říjen|11. října]] [[1424]] [[Přibyslav]]) byl významný husitský vojevůdce, jenž je pokládán za otce husitské vojenské doktríny a současně za autora či prvního reprezentanta defenzivní bojové techniky, tzv. [[Vozová hradba|vozové hradby]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Palacký | jméno = František | odkaz na autora = František Palacký | titul = Dějiny národu Českého v Čechách a na Moravě | vydavatel = B. Kočí | místo = Praha | rok = 1907 | vydání = | strany = 603 | isbn = <!--neuvedeno--> | poznámka = [Dále jen: ''Palacký'']}}</ref> Historicky je podrobněji zmapováno pouze šest jeho posledních let života, zprávy o Žižkových předchozích osudech jsou nedostatečné, vycházet lze pouze z kusých zmínek z několika náhodou zachovalých listin,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Pekař | jméno = Josef | odkaz na autora = Josef Pekař | titul = Žižka a jeho doba (kniha II.) | vydavatel = Odeon | místo = Praha | rok = 1992 | strany = 1 | isbn = 80-207-0385-3 | poznámka = [Dále jen: ''Žižka a jeho doba – díl II.'']}}</ref> díky čemuž jeho životopisci mnohdy zastávají vzájemně protichůdné názory. Obecně je známo, že roku 1408 vyhlásil nepřátelství [[Rožmberkové|Rožmberkům]] a královskému městu [[České Budějovice]] a působil v záškodnické rotě jistého [[Matěj vůdce|Matěje vůdce]]. Následujícího roku byl ze spáchaných zločinů králem [[Václav IV.|Václavem IV.]] omilostněn a posléze vstoupil do služeb polského panovníka [[Vladislav II. Jagello|Vladislava&nbsp;II. Jagella]]. Pod vedením [[Jan Sokol z Lamberka|Jana Sokola z&nbsp;Lamberka]] se účastnil tažení proti [[Řád německých rytířů|řádu německých rytířů]], avšak dodnes není historicky doloženo, zda bojoval v [[Bitva u Grunwaldu|bitvě u&nbsp;Grunwaldu]]. Dále se předpokládá, že po návratu z Polska pobýval jako královský čeledín v [[Praha|Praze]], kde se seznámil s kázáním mistra [[Jan Hus|Jana Husa]]. V létě roku 1419 byl jedním z čelních účastníků [[Pražská defenestrace (1419)|první pražské defenestrace]], avšak nespokojenost s kolísavou politikou pražské radnice byla příčinou kvůli níž českou metropoli opustil a odcestoval do [[Plzeň|Plzně]]. Poblíž této bašty husitství dosáhl svého prvního známého vítězství za pomoci vozové formace, nicméně po pěti měsících bojů s katolickou šlechtou byl nucen město přenechat nepříteli a probít se k nově vznikajícímu Hradišti na hoře Tábor. Táborská městská obec jej záhy zvolila jedním ze čtyř hejtmanů, kterému patrně náležel post vojenského velitele. V průběhu pokračujících bojů utrpěl poranění druhého oka a s největší pravděpodobností zcela oslepl (obléhání hradu [[Rabí (hrad)|Rabí]] v červnu 1421). Ani toto tělesné postižení však nezabránilo v čele husitských svazů odrazit vojska [[Druhá křížová výprava proti husitům|druhé křížové výpravy]] a posléze dál pokračovat v boji s domácím i zahraničním nepřítelem. Počátkem roku 1423 se za ne zcela jasných okolností rozešel s některými představiteli Tábora a odešel do východních Čech, kde začal formovat nové bratrstvo (tzv. ''Nový'' nebo ''Menší'' Tábor). Jeho vzrůstající vliv a úspěchy však brzy narazily na zájmy pražanů a další měsíce se nesly ve znamení bojů mezi oběma husitskými frakcemi. Situace nakonec eskalovala do té míry, že Žižka českou metropoli oblehl a přinutil pražany vést mírové rozhovory (září 1424). Po urovnání konfliktu oba husitské tábory ujednaly výpravu na Moravu, v jejímž průběhu Žižkova část vojska oblehla hrad v Přibyslavi. Zde husitský vojevůdce podlehl hlíznatému onemocnění{{Fakt}}, jehož příčinou byl patrně neléčený zánětlivý proces.