Paul Celan: Porovnání verzí

== Literární dílo ==

Celanovo lyrické dílo patří mezi nejvýznamnější básnická díla 20. století. Celanovy básně, které se vyznačují hořkou kritikou i [[utopie|utopickou]] touhou, jsou jazykovým experimentem. Nalezneme v nich magický hermetismus, stejně jako střízlivou preciznost, která Celanovi zajistila jak obdiv, tak strhující kritiku. Celanova počáteční tvorba je ovlivněna [[Symbolismus|symbolismem]] a romantickými vlivy sahajícími od [[Friedrich Hölderlin|Hölderlina]], přes [[Georg Büchner|Büchnera]] až po [[Georg Trakl|Trakla]], [[Stefan George|Georgeho]] a [[Rainer Maria Rilke|Rilkeho]]. Stejně silně se v Celanově díle ale ozývá i vliv současné politické básně a konkrétní poezie. Básnická reflexe není u Celana namířena na volnou estetiku, nýbrž reflexi historie, především epochy německého nacionálního socialismu a holokaustu. Díky tematickému zpracování [[genocida|genocidy]] židů platí Celan za jednoho z nejvýznamnějších představitelů literatury [[holokaust]]u. Ve své tvorbě se musel vypořádat se zdrcujícím výrokem německého filozofa [[Theodor W. Adorno|Theodora W. Adorna]] ''„po Osvětimi už nelze psát básně“''. Tento výrok vyvrátil především temnými tóny stesku a důtklivostí žaloby, později rozšiřuje svou výtku na současné neměnící se poměry a bezvýchodnost až po kritiku civilizace. Celanovy básně vznikají převrácením významů, zkratkovitostí a přeskupováním běžné i básnické řeči, která zanechává dojem [[Neologismus|neologismů]]. Svou výpověď poskytuje báseň na hranici srozumitelnosti a poukazováním na nevyslovitelné. Čtenář je postaven před úkol mnohovýznamnost a souvislosti mezi slovy aktivně rozluštit. Celan demontuje tradiční poezii a využívá hudebních rytmů a protikladných výroků. V pozdější tvorbě Celan zcela upouští od metrických předloh a vytváří jakousi anti-poetiku.

 

== Spisy ==

[[Kategorie:Narození 1920]]

[[Kategorie:Úmrtí 1970]]

[[Kategorie:Muži]]

[[Kategorie:Básníci tvořící německy]]