Aralské jezero: Porovnání verzí

Když byly uvedeny do provozu první [[zavlažovací kanál]]y a první zemědělské plochy v pouštních oblastech, začalo jezero pomalu vysychat; šlo však o pomalý proces, větší problém než vysychání představovalo znečištění přítoků hnojivy. Dnes už ''Aralské moře'' v podobě, v níž je stále zobrazeno ve většině [[atlas (kartografie)|atlasů]], neexistuje. Původní rozloha jezera se zmenšila na méně než třetinu a objem vody klesl na jednu desetinu. Tato radikální změna je následkem monstrózního projektu [[zavlažování]] [[poušť|pouští]] pro účely pěstování [[bavlna|bavlny]], který v roce [[1954]] zahájil [[Sovětský svaz|SSSR]]. Řeky ''Amudarja'' a ''Syrdarja'', které přiváděly vodu z pohoří [[Pamír]] a [[Ťan-šan]] a ''Aralské moře'' napájely tisíce let, byly svedeny do soustavy [[zavlažovací kanál|zavodňovacích kanálů]]. Výsledkem projektu byla [[ekologická katastrofa]], kterou lze v historii ''SSSR'' srovnat snad jen s explozíhavárií [[Černobylská havárie|černobylského reaktoru]]. V období let 1966 až 2003 poklesla hladina vnitrozemského moře o 22 [[metr]]ů. Pobřeží ustoupilo v průměru o 80 km a jezero se momentálně rozpadlo na několik částí. Kvůli zvýšenému obsahu soli (8x vyšší koncentrace než v oceánu) začaly vymírat [[ryby]]. Kolem jezera vznikla solná poušť, z níž [[vítr]] roznáší slaný prach dál do okolí a ničí tak přilehlé bavlníkové [[plantáž]]e. Voda v jezeře je již v podstatě [[jed]]ovatá, neboť přísun [[hnojivo|hnojiv]], [[pesticid]]ů a dalších látek přinášených v obrovské míře řekami je znásoben tím, že jezero nemá odtok a jeho objem stále klesá (tudíž dochází ke koncentrování rozpuštěných látek).