Billie Holiday: Porovnání verzí

Začátkem [[1930–1939|třicátých let]] pracovala jako [[prostitutka]]. Přivydělávala si také zpíváním v různých [[harlem]]ských nočních klubech. Kromě spropitného za to ale nedostávala žádné peníze. Traduje se, že sama téměř bez peněz a vyhozená z bytu zpívala píseň ''Travelin All Alone'' tak, že to obecenstvo dohánělo k slzám. V roce [[1933]] ji objevil hledač talentů [[John H. Hammond|John Hammond]] a seznámil jí s dirigentem [[Ray Ellis|Rayem Ellisem]], s nímž začala vystupovat.

Její [[zpěv]] se dá poznat téměř okamžitě. V průběhu doby se ale měnil. Na prvních nahrávkách z poloviny 30. let je slyšet živý dívčí hlas plný energie. Její hlas postupně dozrával a už začátkem [[1940–1949|40. let]] nebylo pochyb, že Billie je skutečný unikát. V té době vznikly písně ''Strange Fruit'' a ''I Cover the Waterfront''. Její zpěv v té době dostával přívlastky jako sladký, vdušný, zkušený, smutný či důmyslný. Ovšem s přibývájícími léty si postupně začala brát svou daň její láska k tvrdým drogám. [[Drogy]] ničily nejen její osobnost, ale především její hlasový rozsah. Poslední nahravací session bylo při nahrávání ''Lady in Satin'' v roce [[1958]]. Billie přišla o značnou část svého rozsahu, ovšem smysl pro frázování neztratila, spíše naopak. Nahrávalo se se 40členným orchestrem, který vedl [[Ray Ellis]]. Ten v roce [[1997]] o tomto albu řekl: