Henri Poincaré: Porovnání verzí

Henri byl vychován jako [[katolík]], avšak v&nbsp;pozdějších letech se zřekl [[Křesťanství|křesťanské víry]] a&nbsp;stal se [[Ateismus|ateistou]].<ref>Joseph McCabe (1945). A&nbsp;Biographical Dictionary of Ancient, Medieval, and Modern Freethinkers. (Biografický slovník antických, středověkých a&nbsp;moderních volnomyšlenkářů) [http://www.infidels.org/library/historical/joseph_mccabe/dictionary.html]. Haldeman-Julius Publications. Staženo jako PDF 10.&nbsp;dubna 2012. „In his last words (published as Last Thoughts, 1913) he entirely rejects Christianity and believes in God only in the sense that he is the moral ideal. In effect he was an atheist.“</ref> Dal to zřetelně najevo ve svém pojednání ''Dernières Pensées'' (Poslední myšlenky), které bylo publikováno [[1. leden|1.&nbsp;ledna]] [[1913]], tedy po jeho smrti.<ref>Henri Poincaré, ''Dernières Pensées'' (Poslední myšlenky), 1.&nbsp;ledna 1913 [http://www.ac-nancy-metz.fr/enseign/philo/textesph/Dernierespensees.pdf]. Staženo 10.&nbsp;dubna 2012. Na straně 138 zde Poincaré napsal: „Les dogmes des religions révélées ne sont pas les seuls à&nbsp;craindre. L'empreinte que le catholicisme a&nbsp;imprimée sur l'âme occidentale a&nbsp;été si profonde que bien des esprits à&nbsp;peine affranchis ont eu la nostalgie de la servitude et se sont efforcés de reconstituer des Eglises; c'est ainsi que certaines écoles positivistes ne sont qu'un catholicisme sans Dieu. Auguste Comte lui-même rêvait de discipliner les âmes et certains de ses disciples, exagérant la pensée du maître, deviendraient bien vite des ennemis de la science s'ils étaient les plus forts.“</ref>

 

 

== Vědecká dráha ==

Roku [[1905]] dospěl současně s&nbsp;[[Albert Einstein|Einsteinem]] k&nbsp;základním pojmům [[speciální teorie relativity]]. Poincaré je významným představitelem kritiky vědy jako sebeuvědomění postupů vědy: zajímala ho především otázka původu základních vědeckých přesvědčení. Pohledem dnešních matematiků se Henri Poincaré řadí mezi největší matematiky všech dob. Vytvořil důležité odvětví matematiky známé jako [[algebraická topologie]]. Díky značné šířce vědomostí v&nbsp;matematických oborech, mechanice vesmírných těles, fyzice a&nbsp;psychologii, je Poincaré nazýván posledním velkým univerzalistou vědy. Těžko říci zda to bylo výhodou, ale Poincaré raději vyvozoval výsledky přímo ze základních principů, spíše než by navazoval na dřívější práce jiných vědců nebo dokonce na své vlastní.

 

 

Poincarého výzkumné zájmy zahrnovaly mnoho oborů matematiky, fyziky a&nbsp;filozofie vědy. Byl také jedinou osobou všech dob, která byla zvolena do všech pěti sekcí Francouzské akademie věd: [[geometrie]], [[Mechanika|mechaniky]], [[Fyzika|fyziky]], [[geografie]] a&nbsp;[[navigace]]. V&nbsp;roce [[1906]] byl navíc prezidentem celé Akademie. Široký obzor jeho znalostí a&nbsp;jeho schopnost vidět souvislosti mezi zdánlivě velice vzdálenými oblastmi mu umožňovaly nahlížet na problémy z&nbsp;mnoha různých a&nbsp;často nových úhlů. Jeho práce ve fyzice obsahují závažné příspěvky k&nbsp;optice, elektřině, telegrafii, elasticitě, kosmologii, mechanice tekutin, kvantové teorii a&nbsp;[[Speciální teorie relativity|speciální teorii relativity]].

Poincarého práce v&nbsp;matematickém oboru zvaném topologie. Právě v&nbsp;ní se zrodil pátý z&nbsp;problémů milénia, [[Poincarého věta|Poincarého domněnka]]. Ačkoli počátky topologie sahají až ke [[Carl Friedrich Gauss|Gaussovi]] a&nbsp;dalším matematikům poloviny devatenáctého století, skutečně závažnou disciplínou se stala až v&nbsp;roce [[1895]], kdy Poincaré publikoval knihu ''[[Analýza polohy]]''. V&nbsp;této jediné publikaci zavedl Poincaré prakticky všechny koncepty a&nbsp;klíčové metody, které se pak staly hnací silou oboru po následujících padesát let.

 

 

Velká část výzkumu v&nbsp;topologii se soustředí na troj- a&nbsp;nebo vícerozměrné objekty, a&nbsp;Poincarého chyba spočívala v&nbsp;předpokladu, že jistý naprosto zřejmý poznatek o&nbsp;dvojrozměrných objektech platí též pro objekty mající tři a&nbsp;více rozměrů.