Heinrich Wölfflin: Porovnání verzí

Wölfflin se narodil ve švýcarském [[Winterthur]]u, kde je dnes i pohřbený. Byl žákem a později i nástupcem historika umění [[Jacob Burckhardt|Jacoba Burckhardta]] na [[Univerzita v Basileji|basilejské univerzitě]]. Studoval také filozofii u [[Wilhelm Dilthey|Wilhelma Diltheye]] v [[Humboldtova univerzita|Berlíně]] a dějiny umění a filozofii na [[Mnichovská univerzita|univerzitě v Mnichově]], kde jako [[filolog]] působil jeho otec Eduard Wölfflin. Ve své dizertaci nazvané ''Prolegomena zu einer Psychologie der Architektur'' (1886) vycházel Wölfflin z dobově aktuální [[psychologie|psychologické]] teorie vcítění. Pokusil se ukázat, že [[architektura|architektuře]] může být rozuměno i z čistě [[psychologie|psychologického]] hlediska. Ve své druhé publikaci ''Renaissance und Barock'' (1888) se věnoval italské architektuře z let 1580–1630. Jako jeden z prvních autorů dokázal ocenit vizuální znaky [[baroko|barokního stylu]].<ref> {{Citace monografie | příjmení = Kroupa | jméno = Jiří | titul = Školy dějin umění. Metodologie dějin umění 1 | vydavatel = Masarykova univerzita| místo = Brno | rok = 1996 | vydání = 1 | strany = 146 | isbn = 80-210-1452-0 }}</ref> Přátelil se tehdy také s teoretizujícím sochařem [[Adolf von Hildebrandt|Adolfem von Hildebrandtem]], jehož prostřednictvím poznal formalistickou [[estetika|estetiku]] [[Konrad Fiedler|Konrada Fiedlera]].<ref> {{Citace monografie | příjmení = Kroupa | jméno = Jiří | titul = Školy dějin umění. Metodologie dějin umění 1 | vydavatel = Masarykova univerzita| místo = Brno | rok = 1996 | vydání = 1 | strany = 145 | isbn = 80-210-1452-0 }}</ref> Tu spojil s analytickým výzkumem památek v [[Jacob Burckhardt|Burckhardtově]] smyslu – zejména v práci ''Klasické umění'' (1899, český překlad 1912), v níž studoval slohový přechod italského renesančního umění ze 14. do „klasického“ 15. století. Od roku 1897 přednášel dějiny umění v [[Univerzita v Basileji|Basileji]], od roku 1901 v [[Humboldtova univerzita|Berlíně]], od roku 1912 v [[Mnichovská univerzita|Mnichově]] a po roce 1924 v [[Curych|Curychu]]. Bývá mu připisováno, že jako první historik umění začal na přednáškách používat [[diapozitiv]]y. Promítal vždy dva obrazy vedle sebe tak, aby bylo možné porovnávat formální rozdíly zobrazených uměleckých děl.