Severin z Norika: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Bez shrnutí editace
Řádek 22:
Jeho životopis napsal kolem roku 511 opat jeho kláštera [[Eugippius]] pod názvem [[Vita Sancti Severini]]. Je to hlavní písemný pramen o římském a germánském období vlády v Rakousku. Podle něj Severin pocházel z Apulie v jižní Itálii a mluvil latinsky, podle jiných zdrojů pocházel z římské oblasti severní Afriky. Po vzoru egyptských poustevníků pobýval v poušti, dále prošel kláštery v [[Pasov]]ě a v [[Lorsch]]i. V římské provincii Noricum se usadil v táboře [[Favianis]] (dnes [[Mautern na Dunaji]]), kde obracel Germány i Římany na víru a založil svůj klášter jako první centrum řeholní spirituality a vzdělanosti na teritoriu východně od Pasova. Zemřel pokojnou smrtí ve svém klášteře.
== Úcta ==
Jako svátek se slaví úmrtní den 8. leden. Je uctíván v Itálii, centrem jeho kultu jsou města [[San Severo]], [[Salerno]] a [[Neapol]], kam jeho ostatky uložil [[Odoaker]] do kostela San Severo e San Sossio; roku 1807 byly přeneseny do [[Frattamaggiore]]. Dále je Severin známctěn v RakouskuNěmecku a Německuv Rakousku, kde jemuje mu zasvěcen chrám v [[LorschLorch]]iu na řece Enns, (v římské době součást tábora Lauriacum). Ve středověku jej jako řádového patrona ctili také čeští [[benediktini]], protože patřil k přímým předchůdcům sv. Benedikta a poustevníka sv. Antonína Velikého. Jeho pozdější úctu překryl kult jeho jmenovců sv. Severina z Kolína nad Rýnem a sv. Severa z Ravenny.
 
== Ikonografie ==