|
== Život ==
=== Mládí ===Úspěch umělecký přinesl i úspěch finanční, takže si v roce [[1848]] mohl zakoupit v blízkosti svého rodiště statek Sant´Agata, na kterém i sám hospodařil. Spřátelil se se špičkami milánské společnosti a byl zván do místních [[Šlechta|šlechtických]] salonů. Opery ''I masnadieri'' (''Loupežníci'', r. [[1847]]) a ''Il corsaro'' (''Korsár'' – [[1848]]) nedoznaly většího úspěchu. Bouři nadšení však vzbudila opera ''La battaglia di Legnano'' (''Bitva u Legnana'' – [[1849]]). Vznikla v roce italského povstání (tzv. ''[[Risorgimento]]'') a byla jako revoluční opera i komponována. Strhující operní sbory, pro které byl nazýván „''papá dei cori''“, rozněcovaly v posluchačích vlastenecké nadšení. Verdi se stal symbolem Itálie osvobozující se z rakouské nadvlády a lid ho nazýval „''maestro della rivoluzione''“. Dokonce jeho jméno bylo psáno jako vítězné heslo prvního krále sjednocené Itálie: '''V. E. R. D. I.''' = [[Viktor Emanuel II.|Vittorio Emanuele]] Re D'Italia. ▼
=== Mládí ===
Giuseppe Verdi se narodil v prosté rodině v městečku Le Roncole v tehdejším [[Parmské vévodství|Vévodství Parmy, Piacenzy a Guastally]]. Jeho otec, Carlo Verdi, byl venkovský hokynář, hostinský a malorolník. Matka, Luisa Verdi rozená Uttini, byla přadlena. Jeho prvním učitelem byl místní farář, který jej naučil hrát na [[varhany]]. Výrazného hudebního talentu chlapce si povšiml Antonio Barezzi, obchodník z blízkého Busseta, který se stal jeho prvním [[mecenáš]]em. Základní vzdělání získal v [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitské]] škole v Bussetu.
Dalšího zdokonalení hry na [[Hudební nástroj|hudební nástroje]] a první výuky [[kompozice]] se mu dostalo ještě v Bussetu od Ferdinanda Provesi, kapelníka (''maestro'') místní filharmonické společnosti ''Societá filarmonica''. Antonio Barezzi jej pak v roce [[1832]] přivedl k přijímacím zkouškám na [[konzervatoř]] v [[Milán]]ě. Zkoušky sice zdárně složil, ale přijat nebyl, údajně pro tehdy již vysoký věk. Přesto v Miláně zůstal a studoval [[kontrapunkt]] u Vincenza Lavigny, žáka [[Giovanni Paisiello|Giovanni Paisiella]] a cembalisty významné operní scény divadla [[La Scala|''Teatro alla Scala'']]. Odtud se datuje Verdiho převážná orientace na hudební kompozice pro divadlo.
=== Skladatelská dráha ===
V roce [[1836]] se Verdi oženil s dcerou svého mecenáše '''[[Margherita Barezzi|Margheritou Barezzi]]''' (* 1814). Stal se ředitelem hudební školy v Bussetu a vedoucím místního symfonického orchestru. Následující léta byla pro něj tragická. Jeho dvě děti, Virginie a Icilio, které se mu z manželství narodily, zemřely v útlém věku. V roce [[1840]] zemřela i jejich matka, Verdiho první žena Margherita.
Útěchu nalezl v tvrdé práci. Jeho první [[opera]] ''Oberto, conte di San Bonifacio'' byla provedena v milánské Scale [[17. listopad]]u [[1839]] s poměrně dobrým ohlasem. Hrála se celkem čtrnáctkrát, což byl v té době na neznámého skladatele úspěch. Impresario divadla, Bartolomeo Merelli, mu proto nabídl smlouvu na dvě další opery. První z nich, ''Un giorno di regno'' (''Jeden den králem''), nepřežila [[Premiéra|premiéru]]. Verdi tehdy uvažoval o tom, že opustí dráhu operního skladatele. Zato druhá z obou oper, ''[[Nabucco]]'' (poprvé uvedena [[9. březen|9. března]] [[1842]]), založila jeho slávu a s obrovským úspěchem se hraje dodnes na jevištích celého světa.
Při zkouškách k opeře ''Nabucco'' v Miláně v prosinci [[1841]] se Verdi poprvé setkal se svou pozdější druhou životní družkou, krásnou [[soprán|sopranistkou]] [[Giuseppina Strepponi|'''Giuseppinou Strepponi''']] (* 1815, původní jméno Clelia Maria Josepha Strepponi), která byla určena jako představitelka role Abigaille. Jejich blízký vztah se datuje asi od roku 1843. V září 1849 začali Verdi a Giuseppina spolu žít v Bussetu, což se setkalo s nevolí otce Verdiho zemřelé manželky Antonia Barezziho. Jejich manželství bylo však uzavřeno až v roce [[1859]].
[[Soubor:Verdi Giuseppe.jpg|left|thumb|Mladý Verdi]]
Po roce 1842 složil Verdi v rychlém sledu řadu dalších operních děl, z nichž většina úspěšně překonala zkoušku časem: ''I Lombardi alla prima crociata'' (''Lombarďané na první křižácké výpravě'' – [[1843]]), ''I due Foscari'' (''Dva Foscariové'' – [[1844]]), ''Alzira'' – [[1845]], ''Giovanna d'Arco'' (''Jana z Arku'' – [[1845]]), ''Attila'' ([[1846]]) a ''[[Macbeth (opera)|Macbeth]]'' ([[1847]]).
Ve věku 34 let byl již světově proslulým skladatelem a jeho opery se hrály nejen po celé Itálii, ale na všech světových scénách. Do stylu velké francouzské opery přepracoval svou starší operu ''Lombarďané'', která měla obnovenou premiéru v [[Paříž]]i pod novým názvem ''Jeruzalém'' [[26. listopad]]u [[1847]].
▲Úspěch umělecký přinesl i úspěch finanční, takže si v roce [[1848]] mohl zakoupit v blízkosti svého rodiště statek Sant´Agata, na kterém i sám hospodařil. Spřátelil se se špičkami milánské společnosti a byl zván do místních [[Šlechta|šlechtických]] salonů. Opery ''I masnadieri'' (''Loupežníci'', r. [[1847]]) a ''Il corsaro'' (''Korsár'' – [[1848]]) nedoznaly většího úspěchu. Bouři nadšení však vzbudila opera ''La battaglia di Legnano'' (''Bitva u Legnana'' – [[1849]]). Vznikla v roce italského povstání (tzv. ''[[Risorgimento]]'') a byla jako revoluční opera i komponována. Strhující operní sbory, pro které byl nazýván „''papá dei cori''“, rozněcovaly v posluchačích vlastenecké nadšení. Verdi se stal symbolem Itálie osvobozující se z rakouské nadvlády a lid ho nazýval „''maestro della rivoluzione''“. Dokonce jeho jméno bylo psáno jako vítězné heslo prvního krále sjednocené Itálie: '''V. E. R. D. I.''' = [[Viktor Emanuel II.|Vittorio Emanuele]] Re D'Italia.
[[Soubor:Giuseppina Strepponi.jpg|thumb|right|[[Giuseppina Strepponi]], druhá Verdiho žena]]
| 