Ordál: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 17:
[[Soubor: Wasserprobe.jpg |thumb| upright=1.0| Ordál vodou {{Malé|(Německý rukopis, kolem 1180)}} ]]
Ordál se prováděl jako zkouška, která by člověka za běžných okolností poškodila nebo zabila. Z historie známe zejména následující způsoby, ovšem v mnoha různých místních variantách.
* Zkouška [[voda|vodou]]: Chammurapiho zákoník ji popisuje tak, že se podezřelá osoba zaváže do pytle a hodí do řeky. Pokud by přežila, je nevinná. VyskytujeJe sepopsána také ve staroindické ''Višnu Smrti'' ([[Dharmašástra]]),Indové odsouzence spoutali provazem a hodili do vody, důkazem nevinny bylo, když se podezřelý uvolnil z pout a vyplaval na hladinu. Francký král [[Ludvík I. Pobožný|Ludvík Pobožný]] zakázal zkoušku vodou již roku [[829]], ale znovu se objevila koncem středověku při [[Čarodějnické procesy|čarodějnicích procesech]]. V českých zemích se užívala ve formě potopení svázaného do vody - pokud se obviněný potopil, voda jej přijala jako čistého a byl tedy nevinný; provinilec zůstal plavat na hladině. Jinou formou bylo brodění přes prudký brod - pokud obžalovaný vyvázl, byl nevinný.
* Zkouška [[oheň|ohněm]] se mohla konat tak, že podezřelý měl přejít určitou vzdálenost po žhavém uhlí, případně vzít do ruky rozžhavený kus železa nebo jej olíznout jazykem. V Jiném případě měl obviněný přiložit na rozžhavené železo dva prsty, ty mu pak byly zavázány a obvaz zapečetěn. Pokud se rána do sedmi dnů zahojila, byl obviněný nevinen. Byl použit např. při procesu s atentátníky na knížete [[Soběslav I.|Soběslava I.]] v roce 1130. Ze zkoušky ohněm pochází úsloví, že „dobrého nepálí“.
* Zkouška polykáním: podezřelý měl sníst jisté množství suchého chleba a pokud se zakašlal, byl vinen.
* Zkouška křížem - obžalovaný a žalující se postavili proti sobě s rozpaženýma, někdy i zatíženýma rukama. Vinný byl ten, kterému jedna nebo obě ruce dřív klesly.
* Zkouška horkou vodou: prováděla se buď jako zkouška polykáním - obžalovaný musel vypít horký nápoj; nebo jako zkouška ohněm - obžalovaný musel vyjmout nějaký předmět, např. prsten z vroucí vody.
* Zkouška [[souboj]]em – vítěz má pravdu. S touto formou božího soudu je vzdáleně spřízněno i rozhodování vojenských střetnutí nikoli bitvou vojsk, ale soubojem vojevůdců – např. mezi [[svatý Václav|svatým Václavem]] a zlickým knížetem, který byl vyzván na souboj před zraky obou vojsk. Souboje měly přesně daná pravidla - v českých zemích se šlechtici směli bít mečem, poddaní holemi. Souboje se směla účastnit i žena, přičemž její mužský soupeř byl znevýhodněn - musel stát po pás v jámě nebo v sudu. Souboje se i v Evropě konaly až do začátku [[20. století]], i když už neměly povahu ordálu.
* Zkouška zvířaty. V Indii byl obviněný někdy uzavřen do cely s jedovatými hady, pokud zde přečkal určitou dobu bez uštknutí, byl nevinnen. Na [[Madagaskar]]u (sever a východ ostrova) a místy v Africe (např. království [[Buganda]]) se používala zkouška krokodýly, obviněný měl přeplavat nádrž s krokodýly nebo byl "předveden" před krokodýla.