Vissarion Grigorjevič Bělinskij: Porovnání verzí

Byl synem okresního lékaře v Čembaru (v gubernii Penza). Později tvrdil, že nemá na své dětství jedinou hezkou vzpomínku. Roku 1825 nastoupil v [[Penza|Penze]] na gymnázium. Školu zanedbával, a tak byl v posledním ročníku vyloučen. Díky vlivným známostem nicméně mohl roku 1829 nastoupit na Moskevskou univerzitu. Tamější filozofická fakulta byla střediskem [[Friedrich Wilhelm Joseph Schelling|schellingovství]], a při ní se utvořil i kroužek studentů, do nějž Bělinskij vstoupil (dalšími členy byli K. Aksakov, M. Katkov, N. V. Stankevič aj.) V tomto spolku si osvojil [[Friedrich Schelling|Schellingovu]] filosofii přírody.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Losskij | jméno = Nikolaj | autor = | odkaz na autora = Nikolaj Losskij | titul = Dějiny ruské filosofie | překladatelé = z ruského originálu: [[Alan Černohous]] | vydavatel = [[Refugium (nakladatelství)|Refugium Velehrad-Roma]], [[Centrum Aletti]] Velehrad-Roma | místo = [[Velehrad]], [[Olomouc]] | rok = 2004 | počet stran = 664 | edice = Studie ruského myšlení | kapitola = Bělinskij Vissarion Grigorjevič | url kapitoly = | strany = 85 | isbn = 80-86715-26-4 | poznámka = Kniha vychází v rámci vyzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s [[Centrum Aletti|Centrem Aletti]] v Olomouci | jazyk = česky }}</ref> Pak se nadchl pro [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|hegeliánství]]. Pod jeho vlivem byl v letech 1837 až 1840. Za příklad toho, jakým způsobem využíval Hegelovu [[filosofie|filosofii]] ve svých kritických článcích, může sloužit jeho posuzování poezie v článku „O hoři z rozumu, spis [[Alexandr Sergejevič Gribojedov|A. S. Gribojedova]]“ (1839). Bělinskij neuměl [[němčina|německy]] a svědectví o Hegelově filosofii se mu dostávalo od takových znalců, jako byli Stankevič a [[Bakunin]].<ref>{{Citace monografie | příjmení = Losskij | jméno = Nikolaj | autor = | odkaz na autora = Nikolaj Losskij | titul = Dějiny ruské filosofie | překladatelé = z ruského originálu: [[Alan Černohous]] | vydavatel = [[Refugium (nakladatelství)|Refugium Velehrad-Roma]], [[Centrum Aletti]] Velehrad-Roma | místo = [[Velehrad]], [[Olomouc]] | rok = 2004 | počet stran = 664 | edice = Studie ruského myšlení | kapitola = Bělinskij Vissarion Grigorjevič | url kapitoly = | strany = 87 | isbn = 80-86715-26-4 | poznámka = Kniha vychází v rámci vyzkumného záměru „Jednotná Evropa a křesťanství“ a ve spolupráci s [[Centrum Aletti|Centrem Aletti]] v Olomouci | jazyk = česky }}</ref> Na večerech u Stankeviče mladí romantikové čítali básnická díla ([[Alexandr Sergejevič Puškin|Puškina]], [[Vasilij Andrejevič Žukovskij|Žukovského]], [[Nikolaj Vasiljevič Gogol|Gogola]] a [[Michail Jurjevič Lermontov |Lermontova]], [[William Shakespeare|Shakespeara]], [[Johann Wolfgang von Goethe|Goetheho]], [[Friedrich Schiller|Schillera]] či [[Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann|E. T. A. Hofmanna]]) a vedli o nich diskuse.

* '''Třicátá léta ''', ve kterých můžeme Belinského charakterizovat jako demokrata. V té době ho zajímají především estetické a filozofické aspekty umělecké tvorby. Vycházel z [[Georg Wilhelm Friedrich Hegel|Hegelovy]] filozofie: Hegelovy tezi, že vše skutečné je rozumné, interpretoval jako ideu smíření se se skutečností. Postupně však začíná vyzvedávat ideu negace nerozumného a zkoumat zákon, kterému se podřizuje život společnosti a lidských individuí.

* '''Čtyřicátá léta ''', v nichž se stává radikálním demokratem. Přiklání se nakonec k [[Materialismus|materialismu]]: duchovní není nic jiného než činnost fyzického. Z ideje zákonitosti společenského života vyvozuje ideu nezbytnosti společenského pokroku. Bělinskij se přiklání k [[Socialismus|socialistickému]] ideálu společnosti bez bohatých a chudých, jehož realizace vyžaduje pravděpodobně násilí. Usiluje však o aktualizaci idejí původního [[křesťanství]], v důsledku čehož se dostává do střetu s anarchistou [[Michail Bakunin|Michailem Bakuninem]]. V Bělinského estetických názorech se prosazuje idea historismu. Umění vymezuje jako názornou reprodukci skutečnosti, v níž se zachycují její typické rysy. U umělce podtrhoval význam jeho citu pro současnost a možnosti, které se v ní otevírají.