Cech: Porovnání verzí

Odebráno 414 bajtů ,  před 5 lety
"Přestavba a nové myšlení": Rozdělení odstavce "Úpadek cechů" na 2 kvůli přehlednosti
m (→‎Literatura: + url)
("Přestavba a nové myšlení": Rozdělení odstavce "Úpadek cechů" na 2 kvůli přehlednosti)
Smyslem cechu bylo především hájit zájmy svých členů, dohlížet na kvalitu a cenu zboží, ale také například nedovolovat provozování [[řemeslo|řemesla]] někomu, kdo není členem cechu. Toto pokutování bylo podepřeno městskými výsadami, takže nečlen cechu prakticky nemohl své řemeslo vykonávat.<ref>[[Josef Janáček|JANÁČEK, Josef]]. ''České dějiny I. Doba předbělohorská. Kniha I, díl I''. 1.&nbsp;vyd. Praha: Academia, 1968. [dále jen Janáček]. str. 70.</ref>
 
Cech byl ovšem také náboženské bratrstvo, zpravidla měl v městském [[kostel]]e svůj [[oltář]]. Cech měl též svého voleného představeného. Měl také svůj [[znak (heraldika)|znak]] či [[prapor]], vlastní [[privilegium|privilegia]] atp. Cech vlastnil také cechovní pokladnoupokladnu, do níž se platily poplatky za zkoušky a vstup nových členů, pravidelné roční příspěvky, peníze vybrané na pokutách atd.
 
V cechu byli řemeslníci sdružováni podle jednotlivých oborů, ale velmi časté bylo spojování více řemesel do jednoho cechu, například ''cech ševců a obuvníků'', ''mlynářů a perníkářů'', ''zedníků a kameníků'', ''krejčích a soukeníků'', nebo ''cech kolářů, bednářů a hrnčířů''. V menších městech se takto spojovala do jednoho cechu někdy i velmi různorodá řemesla.
 
=== Úpadek cechů ===
Sheilagh Ogilvie (2004) ukazuje, že cechy negativně ovlivňovaly kvalitu, dovednosti i inovace. To, co ekonomové dnes nazývají "[[Model dobývání renty|modelem dobývání renty / rent-seeking]]", přineslo hospodářství jen velké ztráty. Ogilvie také říká, že nevznikly žádné prokazatelně pozitivní [[externalita|externality]], a poznamenává, že odvětví se začalo dařit až ve chvíli, kdy se cechy rozpadly. Cechy se udržely po celá staletí především díky tomu, že jejich zdroje často putovaly do rukou politicky silných obchodníků. Na druhou stranu ale Ogilvie souhlasí s tím, že spolky vytvořily sociální kapitál společně sdílených norem, informací, podílových sankcí a kolektivní politické akce.
 
Z tohoto sociálního kapitálu těžili hlavně členové cechů. Cechovní uspořádání se stalo terčem kritiky na konci 18. století a na počátku 19. století. Cechům bylo vytýkáno, že brzdí volný obchod, technologické inovace, přenos technologií a rozvoj podnikání. Dle některých pramenů z této doby se cechy stále víc a víc zapojovaly do vzájemných bojů a bojů proti řemeslníkům, kteří do cechů nepatřili. Po celé Evropě rostl sklon bojovat proti vládní kontrole trhu ve prospěch trhu volného (systému [[laissez faire]]). Ten rychle rostl a vytvářel si cestu do politického a právní systému.
 
Vzhledem k industrializaci, modernizaci průmyslu, obchodu a vzestupu silných národních států, které mohly přímo vydávat patenty či ochranu autorských práv, se síla cechů vytratila. Po francouzské revoluci během 19. století cechy vymizely ve většině evropských zemí, kde byly přijaty zákony o volném obchodu.
Dva z nejotevřenějších kritiků cechovního systému byli Jean Jacques Rousseau a Adam Smith. Po celé Evropě rostl sklon bojovat proti vládní kontrole trhu ve prospěch systému [[laissez faire]]. Volný trh rychle rostl a vytvářel si cestu do politického a právní systému. Francouzská revoluce viděla cechy jako poslední pozůstatek feudalismu. [[Le Chapelierův zákon]] z roku 1791 zrušil cechy ve Francii úplně. Také Karl Marx kritizoval ve svém Komunistickém manifestu cechovní systém kvůli rozdělení sociálního postavení ve vztahu utlačovatel versus utlačovaný, které bylo součástí manifestu. Někteří lidé této doby zastávali názor, že by cechy přesto měly přetrvat. Částečně díky neschopnosti kontrolovat nezvladatelné chování podniků se však valná většina obrátila proti cechům. Vzhledem k industrializaci, modernizaci průmyslu, obchodu a vzestupu silných národních států, které mohly přímo vydávat patenty či ochranu autorských práv (často odhalující obchodní tajemství), se síla cechů vytratila.
 
=== Kritika cechů ===
Po francouzské revoluci během 19. století cechy vymizely ve většině evropských zemí, kde byly přijaty zákony o volném obchodu. Tou dobou bylo mnoho bývalých řemeslníků nuceno najít si zaměstnání v nově se rozvíjejících odvětvích zpracovatelského průmyslu. Ten využíval na rozdíl od řemeslnické práce standardizované metody - stroje.
 
Dva z nejotevřenějších kritiků cechovního systému byli [[Jean Jacques Rousseau]] a [[Adam Smith]]. Francouzská revoluce viděla cechy jako poslední pozůstatek feudalismu. [[Le Chapelierův zákon]] z roku 1791 zrušil cechy ve Francii úplně.
 
Také [[Karel Marx]] kritizoval ve svém [[Komunistický manifest|Komunistickém manifestu]] cechovní systém kvůli rozdělení sociálního postavení ve vztahu utlačovatel versus utlačovaný, které bylo součástí manifestu.
 
Sheilagh Ogilvie (2004) ukazuje, že cechy negativně ovlivňovaly kvalitu, dovednosti i inovace. To, co ekonomové dnes nazývají "[[Model dobývání renty|modelem dobývání renty / rent-seeking]]", přineslo hospodářství jen velké ztráty. Ogilvie také říká, že nevznikly žádné prokazatelně pozitivní [[externalita|externality]], a poznamenává, že odvětví se začalo dařit až ve chvíli, kdy se cechy rozpadly. Cechy se udržely po celá staletí především díky tomu, že jejich zdroje často putovaly do rukou politicky silných obchodníků. Na druhou stranu ale Ogilvie souhlasí s tím, že spolky vytvořily sociální kapitál společně sdílených norem, informací, podílových sankcí a kolektivní politické akce. Z tohoto sociálního kapitálu těžili hlavně členové cechů.
 
== Odkazy ==
Neregistrovaný uživatel