Sven III. Dánský: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
drobné úpravy
překlepy
Řádek 19:
| místo pochování = [[Katedrála Viborg]]
}}
'''Sven III. Dánský''' (''Svend III Grathe'') (asi [[1125]] – [[23. říjen]] [[1157]]) byl [[seznam dánských králů|králem Dánska]] v letech [[1146]] a [[1157]]. O moc v zemi bojoval s [[Knut V. Dánský|Knutem V.]] a [[Valdemar I. Veliký|Valdemarem I]]. V roce [[1157]] se trojice dohodla, že si Dánsko rozdělí na tři části, ale Sven se pokusil své dva rivaly zabít během slavnosti, poté však byl Valdemarem I. poražen.
 
== Život ==
Řádek 26:
[[Soubor:Waldemar SWen.jpg|thumb|left|270px|Bitva mezi Svenem III. a Valdemarem I., [[Saská světová kronika]]
]]
Sven byl nemanželský syn [[Erik II. Dánský|Erika II.]] a jeho konkubíny Thunny. Když Erik II. v roce [[1137]] zemřel, jeho nástupcem se stal [[Erik III. Dánský]] a Sven byl poslán ke dvoru římskoněmeckého krále [[Konrád III.|Konráda III.]], kde se spřátelil s Konrádovým synovcesynovcem, pozdějším císařem [[Fridrich I. Barbarossa|Fridrichem Barbarossou]].<ref name="bricka">[[Carl Frederik Bricka|Bricka, Carl Frederik]] (ed.), ''Dansk Biografisk Lexikon'', vol. XVII [Svend Tveskjæg - Tøxen], 1903. "Svend Grade", [[Hans Olrik]], [http://runeberg.org/dbl/17/0007.html pp.5-7].</ref>
 
Zpět v Dánsku se společně se svým bratrancem Valdemarem (I.) v roce 1146 pokoušel kanonizovat Valdemarova otce a svého strýce [[Knut Lavard|Knuta Lavarda]] 1146. Proti tomu se však postavil Eskil, arcibiskup z [[Lund]]u.<ref name="bricka"/> Po abdikaci Erika III. v roce [[1146]] byl Sven zvolen králem mágnáty v [[Sjælland]]u, zatímco [[Knut V. Dánský|Knut V.]] byl zvolen [[Jutsko|Jutsku]].<ref name="gyldendal">[http://www.denstoredanske.dk/Danmarks_geografi_og_historie/Danmarks_historie/Danmark_f%c3%b8r_Reformationen/Svend_3._Grathe Svend 3. Grathe] at Gyldendals Åbne Encyklopædi</ref>
 
V příštích letech Sven bojoval o moc s Knutem, zatímco Valdemar (I.) ho podporoval. Knuta podporoval arcibiskup Eskil, ale Sven si zajistil Eskilovu loajalitu, když věnoval arcibiskupství v Lundu pozemky. Poté byla Knutova moc omezena na Jutsko.
 
Po několika bitvách Sven dobyl ostrov [[Fyn]] a části Jutska a Valdemara stanovil šlesvickým vévodou. V roce 1152se1152 se římskoněmeckým králem stal Fridrich Barbarossa. Ten Svena stanovil "hlavním králem", Knut měl získat část Dánska a Valdemar si měl podržel Šlesvicko.<ref name="gyldendal"/> Sven však Knutovi přidělil jen malé území.
 
V roce 1154 byl Sven svržen aliancí Knuta a Valdemara, který byl jmenován Knutovým spoluvládcemmspoluvládcem.<ref name="gyldendal"/> Eskil a velká část Svenových dalších spojenců ho opustila a byl tedy nucen odejít do německého exilu. Vrátil se až po třech letech, když získal podporu vévody [[Jindřich Lev|Jindřicha Lva]].<ref name="bricka"/> To přinutilo dánské magnáty rozdělit zemi na [[Jutsko]], [[Sjælland]] a [[Skåne]].<ref name="gyldendal"/> Sven se stal vládcem [[Skåne]].
 
Během slavnosti v [[Roskilde]] 9. srpna 1157 měl Sven v plánu zavraždit další dva dánské spoluvládce, to se mu však podařilo jen v případě Knuta.<ref name="bricka"/> Valdemar utekl do Jutska a 23. října 1157 Svena a jeho armádu porazil u Grathe Hede. Svena zřejmě zabili rolníci, kteří ho našli, zatímco byl i s koněm uvězněný v bažině.<ref name="bricka"/>