Otevřít hlavní menu

Změny

opravy sebe sama
Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu s postranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných [[Karel Boromejský|sv. Karlu Boromejskému]]. Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku [[1783]] zrušen a proměněn v [[kasárna]] a skladiště. V roce [[1866]] se budova stala součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]. Dne [[29. září]] [[1935]] byl kostel slavnostně zasvěcen [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrilu a Metodějovi]] a stal se sídlem [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[Svatý Gorazd II.|biskupa Gorazda]] (občanským jménem Matěj Pavlík).
 
Kostel stojí na břidlicové skále, dnes se jevící jako tři až čtyři metry vyvýšená terase oproti niveletě ulice a protějším stavbám. Je to důsledek asanace staré Prahy, při níž v 80. letech až 90.letech [[19. století]] došlo k odbourání skály a demolici okrsku zrušené státní trestnice (předtím kláštera augustiniánů bosáků) a k terénnímhterénním úpravám, pčipři nichž byla poraženaproražena dnešní Resslova ulice.
 
== Dějiny místa a kostela ==
 
=== Středověk ===
Od roku [[1115]] měl osada Zderaz na předměstí Prahy a při dálkové cestě mezi Pražským hraděm a Vyšehradem svůj kostel, pravděpodobně patronů [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Když přešla do majetku bratrů Hrabiše a Slavka z rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]], povolali před rokem [[1188]] rytířský řád křižovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina (se znamením dvojramenného patriaršího kříže), kteří vystavěli Zderazský [[klášter]] s raně gotickým konventním kostelem sv. Petra a Pavla (situovaným severovýchodně od kostela sv. Karla Boromejského) a s farním kostelem sv. Václava, (dodnes stojícím na původní skále na nároží ulic Resslovy a Dittrichovy). Hrabišův syn Kojata pak svou závětí z roku 1227 odkázal zdejší pozemky klášteru.
 
Za [[Husitství|husitských válek]] byl Petropavelský kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Existence svatyně na místě dnešního chrámu sv. Cyrila a Metoděje však nebyla archeologicky prokázána.
== Literatura ==
* Růžena Baťková a kolektiv: ''Umělecké památky Prahy'', díl 2., (Nové Město, Vyšehrad). Academia Praha 1999, strany 95 - 97.
* Jaroslav Šuvarský a Eva Šuvarská, ''Národní památník obětí heydrichiády – Místo usmíření'', Pravoslavná Katedrála svatých Cyrila a Metoděje, Praha, 200222
*
 
== Reference ==
<references />