Hišám: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m část. wikifikace |
m wikify značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 1:
'''Hišám''' ([[691]], [[Damašek]] – [[6. březen|6. března]] [[743]], [[Damašek]]) celým jménem '''Hišám ibn Abdulmalik'''. Arabský [[chalífa]] z rodu [[Umajjovci|Umajjovců]] v letech 724–743, další ze synů chalífy [[Abdulmálik ad Dahámaša|Abdulmalika]]. ▼
▲'''Hišám''' ([[691]], [[Damašek]] – [[6. březen|6. března]] [[743]], [[Damašek]]) celým jménem Hišám ibn Abdulmalik. Arabský [[chalífa]] z rodu [[Umajjovci|Umajjovců]] v letech 724–743, další ze synů chalífy Abdulmalika.
== Mládí ==
Hišám byl vychováván v Damašku a vedl zde poklidný život. Byl vychován k poctivosti, svědomitosti a vážnosti.
== Chalífa ==
Řádek 10 ⟶ 8:
== Zahraniční politika ==
Hišám si uvědomil, že další expanze je pro obrovskou říši nežádoucí a proto se snažil zřizovat obranné oblasti, které měly stabilizovat [[hranice]]. Přesto [[Muslim|muslimští]] nájezdníci často překračovali hranice [[chalífát|chalífátu]] a vydávali se do nitra nepřátelských území, ať už se jednalo o malé kořistnické výpravy, nebo větší vojenská tažení.
=== Vývoj situace na západní hranici chalífátu ===
V době Hišámově dosáhli muslimové v západní [[Evropa|Evropě]] největších územních zisků. Muslimský správce [[Al-Andalus|al – Andalusu]] [[Anbasa ibn Suhajm al–Kalbí]] opět obnovil vpády na území [[Franská říše|Franské říše]]. Jeho vojska obsadila celou [[Septimanie|Septimanii]] a pronikla do údolí [[Rhôna|Rhôny]] až k [[Vogézy|Vogézám]] a [[Besançon|Besanconu]].
V této politice pokračoval i jeden z jeho nástupců [[Abd ar-Rahmán ibn Abdulláh al-Gháfikí]]. Roku 732 uspořádal velkou výpravu při níž překročil [[Pyreneje]] a porazil vévodu Euda nedaleko [[Bordeaux]]. Jeho vojska poté pokračovala do nitra Franské říše až k [[Loira|Loiře]]. Eudo mezitím uprchl k franskému [[majordomus|majordomovi]] Karlovi a pod přísahou věrnosti ho požádal o pomoc. Muslimská a franská vojska se následně v říjnu 732 střetla v proslulé [[Bitva u Tours|bitvě u Tours a Poitiers]]. Abd ar – Rahmán při jednom z útoků padl a jeho vojsko poté ustoupilo na jih. Bitva je považována za jedno z rozhodujících střetnutí, která zastavila muslimskou expanzi proti [[Křesťanství|křesťanské]] Evropě.
=== Vývoj situace v severní Africe ===
Zdejší poměry byly určovány vývojem vztahu mezi nově příchozími [[Arabové|Araby]] a islamizovanými [[Berbeři|Berbery]]. Ti byli za chalífy [[Umar II.|Umara II.]] obdařeni řadou výhod díky masovým konverzím k Islámu.
Mohutné povstání smetlo umajjovské místodržící a berberským vojskům se podařilo vstoupit do [[Kairuán|Kairuánu]] na území [[Tunisko|Tuniska]]. Výprava, která byla proti povstalcům vyslána roku 741 byla poražena. Až následující rok se umajjovským vojskům podařilo zlomit berberský odpor a nastolit relativní pořádek.
=== Vývoj situace na Blízkém Východě ===
Na byzantské hranici se situace od muslimské porážky u [[Konstantinopol|Konstantinopole]] neměnila několik let. Muslimové pod vedením chalífových synů [[Sulajmán I.|Sulajmána]] a [[Mu'ávija I.|Mu’áviji]] pořádali každoroční nájezdy do [[Anatolie]]. Tyto vojenské podniky však dosahovaly pouze částečných úspěchů, neboť byzantský císař [[Lev III.]] oplácel muslimům vpády stejnou měrou.
Větší vojenské podniky muslimů byly vždy odraženy. Útok roku 726 byl zadržen již na východě Anatolie a roku 740 byli muslimové drtivě poraženi od Lva III. a jeho syna Konstantina v [[bitva u Akroinonu|bitvě u Akroinonu]]. Roku 741 pak [[Konstantin I. Veliký|Konstantin]] již jako císař zahájil úspěšnou válku s Araby, která skončila roku 752.
Na severní hranici museli Arabové trvale bojovat s [[Chazarská říše|Chazary]]. Válka se vedla na území [[Arménie]], [[Gruzie]] a [[Ázerbájdžán|Ázerbájdžánu]]. Rozhodující bylo, kdo bude držet klíčové horské průsmyky na [[Kavkaz|Kavkazu]]. V letech 727 – 731 se umajjovským vojskům podařilo ovládnout [[Darjalský průsmyk]]. Chazaři však podnikli protiútok a dostali se až do [[Mezopotámie]]. Nová arabská výprava je však zahnala zpět roku 733. Permanentní pohraniční konflikt zde probíhal po celé 8. století.
=== Vývoj situace na východní hranici chalífátu ===
Ve střední [[Asie|Asii]] se Umajjovci narazili na vzrůstající moc [[Čína|Číny]], které tehdy vládla dynastie [[Tchang]].
== Vnitřní politika ==
Hišám se po celou dobu své vlády snažil udržet vnitřní stabilitu chalífátu. Obezřetně postupoval ve vztazích mezi jednotlivými protivníky, skupinami a znesvářenými arabskými kmeny. Vždy se snažil být nad jednotlivými stranami. [[Místodržící]] jmenoval pod jejich schopností, nikoliv podle původu. <ref name="Tauer 68"/>
=== Fiskální politika ===
Rozpočtová politika vynikala [[spoření|spořením]] a hromaděním přebytků a zvýšeným [[daně|daňovým]] tlakem. Dochované prameny zmiňují Hišámovu hrabivost a hromadění soukromého majetku.
Chalífa nadále upravil berní systém říše. Jeho pokladna se totiž trvale potýkala s poklesy státních příjmů. Rozlišil proto osobní daň [[jinověrec|jinověrců]] a daň z hlavy od původního systému rent, které byly spojeny s držbou půdy. Daně spojené s půdou a jejím vlastnictvím či [[nájem|nájmem]] se tak proměnily v běžné pozemkové daně, které museli platit všichni bez ohledu na náboženskou víru. Tato pozemková daň byla známa jako [[charádž]]. Obce byly přitom zbaveny hromadné platební povinnosti a daň vybíraná od každého jednotlivce začala být evidována prostřednictvím písemného zápisu, který nahradil olověný [[přívěsek]] na krku plátce.<ref name="Tamtéž 69">F. Tauer, Svět islámu, Praha 1984. s. 69.</ref>
=== Kultura ===
Závěr doby umajjovské se vyznačoval značným stavebním ruchem. Předchozí chalífové vládli příliš krátce na to, aby po nich zůstaly výrazné stavby. Většinou jen započali některé stavby, které byly za vlády Hišámovy dokončeny. I Hišám, jehož politika byla úsporná, investoval velké částky do [[architektura|architektury]] a s ní spojeného umění.
Architektura vynikala stavbou [[mešita|mešit]]. Byly dokončeny [[mešita v Halabu|mešity v Halabu]] a v [[mešita v Ramle|Ramle]]. Začala výstavba velkého [[minaret|minaretu]] u [[mešita v Kairuánu|mešity v Kairuánu]], kterou později dokončovali [[Aghlabovci]]. <ref>[http://www.britannica.com/EBchecked/topic/383472/minaret#ref34375.htm Minaret] Encyklopedia Britannica, [cit. 2012-11-24].</ref>
Novinkou byly také světské stavby, které se začaly budovat za vlády Hišámova předchůdce [[Jazíd II.|Jazída II.]] Chalífové často pobývali při tzv. jarních pobytech na okraji [[Poušť|pouště]]. Tyto pobyty se postupně prodlužovaly a pouhé stany přestaly vládcům stačit. V krajích ležících východně od
Mezi nejvýznamnější patří zámeček [[Amra]], který je bohatě vyzdoben [[freska|freskovými]] malbami. Ty jsou většinou ornamentální a postihují jednotlivé výjevy z každodenního života panovníků (lov, lázně, [[alegorie]], …). Lázeňský sál je vyzdoben přímo osobami, je zde chalífa na trůně a zároveň s ním i úhlavní nepřátelé Islámu – sasánovský [[šáh]], [[byzantský císař]], [[etiopský král]] či [[Vizigótský král|vizigótský]] Roderich a jedna blíže neurčená [[panovnice]]. Tyto malby jsou zároveň důkazem toho, že v nejstarší době Islámu nebyl zákaz zobrazování živých bytostí brán příliš vážně.
Vedle výtvarného umění kvetlo také umění [[poezie]], [[hudba|hudby]] a [[zpěv|zpěvu]]. Umělci navštěvovali umajjovský dvůr. Mezi nejvýznamnější patřili [[al-Achtal]], [[al-Džaríja]], [[Ma´bad]], [[al-Gharíd]], [[Júnus al-Kátib]], který uspořádal první sbírku arabských písní.
== Smrt a nástupnictví ==
Hišám zemřel v březnu 743 a jeho nástupcem byl učiněn al-Valíd II., jehož nástupnictví bylo od počátku zpochybňováno ostatními příbuznými a nakonec vyústilo v občanskou válku.
== Reference ==
Řádek 58 ⟶ 56:
== Prameny a literatura ==
* DUPUY, R. E., DUPUY, T. N.: Harperova encyklopedie. Historie vojenství od roku 3500 př. Kr. do roku 1700. Díl I. 1. vyd. [[Praha]]: [[Forma (vydavatelství)|Forma]], 1996. 667 s. ISBN 80-7213-000-5.
* TAUER, Felix: Svět islámu. Praha, [[Vyšehrad (vydavatelství)|Vyšehrad]], 1984. 303 s.
== Související články ==
|