Osecký klášter: Porovnání verzí

}}'''Klášter [[Osek (okres Teplice)|Osek]]''' je donedávna fungující [[cisterciácký řád|cisterciácký]] klášter v [[klášterOsek (okres Teplice)|Oseku]] na severu Čech pod [[Krušné hory|Krušnými horami]].

Prvním zakladatelem kláštera byl jistý [[Milhošť]], který ke konci [[12. století]] oslovil [[bavorsko|bavorský]] [[klášter Waldsassen]] a mnichům nabídl statek [[Mašťov]]. Vše nasvědčuje tomu, že Milhošť nadále pobíral část výnosu z klášterního zboží a po šesti letech nešťastné mnichy z Mašťova vyhnal. Vyhnancům poskytl azyl Slávek z rodu [[Hrabišici|Hrabišiců]] (nejvyšší komorník krále [[Přemysl Otakar I.|Přemysla Otakara I.]]) a cca roku 1198 je usadil ve svém Oseku. Postupem času Slávkovi potomci Osek zcela přenechali mnišskému řádu a přestěhovali se na nově vybudovaný hrad [[hrad Rýzmburk|Rýzmburk]].

V 30. letech [[13. století]] se stal opatem vnuk zakladatele, také Slávek. Klášter získával nové statky, horečně se budovalo a dokonce se osečtí cisterciáci pokusili o vlastní [[filiace|filiaci]] v [[Nížkov]]ě. Filiace se nezdařila a v době povstání kralevice [[Přemysl Otakar II.|Přemysla]] proti otci klášter doplatil na příslušnost k [[Rýzmburkové|rýzmburskému]] zakladatelskému rodu. Straníkem krále [[Václav I.|Václava I.]] byl totiž i bratr [[opat]]a Slávka [[Boreš z Rýzmburka]], který porazil Přemysla v [[bitva u Mostu|bitvě u Mostu]]. Horkokrevný mladík se poté pomstil vypleněním kláštera v Oseku. Po královském smíření se klášter z újmy rychle vzpamatoval a začal opravovat poškození a také dále rozšiřovat svůj majetek. Boreš z Rýmburka se roku [[1260]] zúčastnil českouherské [[Bitva u Kressenbrunnu|bitvy u Kressenbrunnu]] a tam ukořistil pro klášter vzácnou [[relikvie|relikvii]] – ostatek sv. Jana Křtitele. V 70. letech se Boreš zřejmě podílel na [[Vítkovci|vítkovském]] povstání proti králi a klášter se opět dostal do potíží. V době Braniborů v Čechách celý [[Konvent (církev)|konvent]] po dalším drancování na tři roky odešel do [[Míšeň|Míšně]], aby za vlády [[Václav II.|Václava II.]] opět zažil dobu hospodářské prosperity a míru.

[[Jan Lucemburský]] ([[1296]]–[[1346]]) na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do [[Husitství|husitských]] válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území. V červenci roku [[1421]] husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v [[míšeň]]skémmíšeňském klášteře [[klášter Altzella|Altzella]].

Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině [[15. století]]. Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal [[Ondřej Wiedemann]], opat v [[Klášter Sedlec|Sedleci]] a na [[Klášter Zbraslav|Zbraslavi]].. O rok později bylo osecké opatství zrušno papežem na návrh [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na [[Zbraslavský klášter|Zbraslav]]. Arcibiskup [[Karel z Lamberka]] si klášter velmi oblíbil a často a rád v něm pobýval. Dokonce se pokusil jej natrvalo přičlenit k arcibiskupským majetkům. Dokonce za tím účelem nechal zničit klášterní archiv, dokumentující co všechno si mohou cisterciáci v případě obnovy kláštera nárokovat. Jednomu z klášterních písařů se povedlo uchránit před spálením tzv. [[Codex Damascus]], tedy rukopisný [[kopiář]] všech pro klášter důležitých listin. Takže Lamberkova snaha vyšla naprázdno.

K obnově klášterního života v Oseku došlo až v roce [[1626]], o což se velmi přičinil pražský arcibiskup [[Jan Lohelius]]. Ten byl mimo jiné veden snahou odčinit barbarský přístup svého předchůdce Karla z Lamberka. K volbě nového opata mohlo být přikročeno až v roce [[1650]].<ref name="encyk">{{Citace monografie

}}</ref> U [[kostel]]akostela [[Nanebevzetí Panny Marie]] byla v letech ([[1726]]–[[ - 1732]]) uspořádána terasovitá zahrada s plastikami [[I. Reichmana]] a vybudován i barokní pavilon.

Areál velkoryse přestavěl [[Octavio Broggio]]. Za josefinských reforem hrozilo klášteru zrušení, tehdejší opat [[Mauritius Elbel]] však dokázal fungování kláštera uhájit. Za opatů [[Mauritius Elbel|Elbela]] a [[Benedikt Venusi|Venusiho]] také došlo k některým dalším úpravám v areálu kláštera (opat Elbel dal např. vymalovat do současné podoby velký sál v opatství), k rozšiřování klášterních sbírek a podporování vědecké práce členů konventu. Za opata [[Klement Antonín Zahrádka|Zahrádky]] byla obnovena klášterní nemocnice.

Za druhé světové války byl opat Scharngl donucen nacisty k odprodeji části klášterního hospodářství. Scharnglův nástupce, opat [[Eberhard Harzer]] byl po skončení války internován a připravoval se jeho odsun do Německa. Spolu s ním bylo uvězněno několik dalších mnichů, kteří byli brutálně vyslýcháni s cílem prokázat jim kolaboraci s nacisty. Ač jim nic prokázáno nebylo, byli určeni na nucenou práci v uhelných dolech v okolí Oseka (klášterní provizor Dionýs Heger během důlních prací tragicky zahynul).<ref>KONOPÍK, Petr: Cisterciáci a osecký klášter ve 20. století ([https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/137545/ dostupné online])</ref> Opat Harzer se pokusil klášter udržet v chodu tím, že jmenoval převorem českého cisterciáka, P. [[Zikmund Jan Kapic|Zikmunda Jana Kapice]], který byl za války nacisty perzekvován. P. Kapic měl rovněž být národním správcem klášterního majetku. Tato snaha vyšla naprázdno a P. Kapic se pouze stal [[Administrátor (církev)|administrátorem]] [[Římskokatolická farnost – děkanství Osek u Duchcova|oseckého děkanství]] (v roce 1947 jej zde doplnil Lužický Srb, P. Mickel, O.Cist.). Po roce [[1948]] byl přeložen do [[Římskokatolická farnost – arciděkanství Bílina|Bíliny]]. Z českých cisterciáků se v blízkosti kláštera udržel pouze P. [[Nivard František Krákora|Nivard F. Krákora]], O.Cist., který spravoval až do své smrti v roce [[1975]] [[Římskokatolická farnost Mariánské Radčice|farnost Mariánské Radčice]].

P. Mickel po roce [[1948]] působil ve farnostech [[Římskokatolická farnost Vtelno u Mostu|Vtelno]], [[Římskokatolická farnost Vysočany|Vysočany]] a [[Římskokatolická farnost Židovice|Židovice]] a později v [[Římskokatolická farnost Hrob|Hrobu]]. V 60. letech byl několik let ve vězení, a na sklonku života byl opět administrátorem farnosti Vtelno. Zemřel v roce [[1980]].

Do oseckého kláštera byli v roce [[1946]] na základě dohody cisterciáků a diecéze povoláni [[Salesiáni Dona Bosca|salesiáni]]. Cisterciáci, většinou německé národnosti, byli postupně odsunuti do Německa. Salesiáni (kněží, klerici, asistenti a koadjutoři) zde působili jako kaplani v duchovní správě, především na inkorporovaných cisterciáckých farách. Současně však zde založili pro celou českomoravskou salesiánskou inspektorii ''institutum theologicum'' pro vlastní bohoslovce, jejichž počet brzy přesáhl 45. V roce [[1950]] pak jejich činnost v Oseku z důvodu zákazu v rámci [[Akce K]] skončila a oseckému klášteru nastala další etapa vývoje, protože zde byl zřízen internační tábor pro řeholníky.

Po roce [[1990]] se začalo s obnovou cisterciáckého působení v klášteře. Postupně se zde vystřídalo několik řeholníků a řeholních kandidátů. V roce 2006 bylo v opatském kostele poprvé po několika desetiletích udíleno kněžské svěcení. V roce 2008 tvořili komunitu dva [[Cisterciácký řád|cisterciáci]] – opat [[Jindřich Bernhard Thebes]] O. Cist. a P. Charbel J. Schubert O.Cist. Od září 2008 se opat přestěhoval do hospicu Goppeln v Německu, kde 27. března 2010 zemřel, a P. Charbel byl přemístěn do jednoho z klášterů v Rakousku. V současné době tedy není v klášteře mnišská komunita, funguje pouze společenství [[oblát]]ů kláštera.

V [[19. století]] je zde doložen ještě zvon od [[Kühnerové|Jana Jiřího Kühnera]],<ref>''Eichlerova topografická sbírka''. Archiv Národního muzea, karton č. 43 – Osek.</ref> dnes nezvěstný. Nad zvony se ve zdvojené lucerně nacházejí nad sebou dva [[cymbál]]y, rozeznívané hodinovým strojem.

Věže kostela Nanebevzetí Panny Marie jsou bez zvonů, pouze v centrální věži se nachází zvon z roku [[1489]] s českým nápisem gotickou [[minuskule|minuskulí]]. Ve zvononosné konstrukci je prázdné místo po dvou jiných zvonech. V boční lodi chrámu je [[pozdní gotika|pozdně gotická]] soška [[Maria (matka Ježíšova)|Panny Marie]]. V roce [[2009]] se slavilo 800 let od posvěcení kostela. Hlavním bodem oslav byla Mše svatá v sobotu [[15. srpen|15. srpna]] [[2009]], jíž celebroval litoměřický [[biskup]] [[Jan Baxant]]. V roce [[2010]] zemřel v Goppelnu v Německu osecký opat [[Jindřich Bernhard Thebes]], a [[7. duben|7. dubna]] toho roku byl pohřben do hrobky klášterního kostela.

Budovy konventu jsou rozděleny na ''Starý konvent'' a ''Nový konvent''. ''Starý konvent'' byl vybudován v letech [[1225]]–[[1250]]1225–1250. Je tvořen gotickou [[kapitulní síň|kapitulní síní]] a [[Křížová chodba|křížovou chodbou]] se studniční kaplí. V kapitulní síni je dochován unikátní gotický kamenný otáčecí [[Ambon|pulpit]]. ''Nový konvent'' byl vybudován v letech [[1705]]–[[1708]]1705–1708. V 1. patře se nachází bohatě zdobený slavnostní sál. K Novému konventu přiléhá zahrada s [[Gloriet|gloriety]].