Wikipedie

Isaac Newton: Porovnání verzí

Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m kor.
značky: možný vandalismus odstraněna reference editace z Vizuálního editoru Možný vandalismus
Řádek 29:
}}</ref> Jeho publikace ''Philosophiæ Naturalis Principia Mathematica'', vydaná v roce 1687, položila základy [[klasická mechanika|klasické mechaniky]] a dnes bývá řazena mezi nejdůležitější knihy v [[historie vědy|historii vědy]]. Newton v ní popisuje [[Newtonův gravitační zákon|zákon všeobecné gravitace]] a tři [[Newtonovy pohybové zákony|zákony pohybu]], které se na další tři staletí staly základem vědeckého pohledu na [[fyzický vesmír]]. Newton propojil [[Keplerovy zákony|Keplerovy zákony pohybu planet]] s vlastní teorií gravitace a dokázal, že pohyb předmětů na [[Země|Zemi]] se řídí stejnými pravidly jako [[nebeská mechanika|pohyb vesmírných těles]]. Tím smetl poslední pochyby o [[heliocentrismus|heliocentrismu]] a přispěl k [[vědecká revoluce|vědecké revoluci]].
 
Největším Newtonovým počinem je založení [[exaktní věda|'''exaktní vědy''']], jako zcelazcelagzrhweneznámý nového'''filtr pohledu na reálný světpoznání''', umožňujícíhoa rozvojto (moderní)diskrétní matematizovanéfiltr, vědy.na Krozdíl tomuod účelufiltru muselpřirozeného učinitpoznání, dvakterým zásadníje objevy <ref> Křemen, J[[vágnost]].: ''Modely a systémy'' Academia, Praha 2007 </ref>:
 
♦ Definovat nový, dosud neznámý '''filtr poznání''', a to diskrétní filtr, na rozdíl od filtru přirozeného poznání, kterým je [[vágnost]].
 
♦ Vybudovat '''umělý formální jazyk''', na kterém je postaveno Newtonovo '''umělé poznání'''. Jelikož potřeboval pro své zákony mechaniky jazyk schopný popisovat spojitý dynamický (s uvažováním vlivu setrvačnosti) pohyb (odehrávající se po nekonečně malých přírůstcích jak dotyčné veličiny, tak času), vytvořil teorii fluxí (teorie plynoucího), poněkud nemotorný, ale funkční integro-diferenciální počet. Pak bylo možno např. symbolicky zapsat, že rychlost pohybu je derivací dráhy podle času. Bylo možno formálně matematicky odvozovat nové, hledané vztahy dynamických zákonů pohybu.
Řádek 125 ⟶ 123:
 
=== Optika (1704, 1717, 1721, 1730) ===
V roce 1704 vydal spis ''Optics, or a treatise of the reflexions, inflexionstrdasdasssssssdaions and colour of light'', kde popsal své optické objevy.
 
=== Teologie ===
Newton se zabýval chronologií bible a jeho práce byla vydána po jeho smrti v roce 1728 pod názvem ''Chronology of Ancient Kingdoms amended''.
 
=== PublikacePublikacedas ===
* ''The System of the World, Opticaltical Lectures, The Chronology of Ancient Kingdoms, (Amended)'' a ''De mundi systemate'' (vydáno posmrtně v roce 1728)▼
* ''Method of Fluxions'' (1671)
* ''Of Natures Obvious Laws & Processes in Vegetation'' (nepublikováno, přibližně 1671–1675)
* ''De Motu Corporum in Gyrum'' (1684)
* ''Philosophiae Naturalis Principia Mathematica'' (1687)
* ''Optics, or a treatise of the reflexions, inflexions and colour of light'' (1704)
* ''Reports as Master of the Mint'' (1701–1725)
* ''Arithmetica Universalis'' (1707)
▲* ''The System of the World, Optical Lectures, The Chronology of Ancient Kingdoms, (Amended)'' a ''De mundi systemate'' (vydáno posmrtně v roce 1728)
* ''Observations on Daniel and The Apocalypse of St. John'' (1733)
* ''An Historical Account of Two Notable Corruptions of Scripture'' (1754)
Řádek 144 ⟶ 135:
== Spory ==
=== Spor Newtona s Leibnizem ===
Newton se dlouhou dobu přel s [[Gottfried Wilhelm Leibniz|Gottfriedem Leibnizem]] v otázce, který z nich objevil [[kalkulus]] dříve. Newton podle svých slov začal na jisté podobě kalkulu pracovat již v roce 1666, ale výsledky publikoval až o desítky let později, a to navíc jen jako drobnou poznámku na konci jedné ze svých publikací. Leibniz zahájil práce na své podobě kalkulu v roce 1674 a roku 1684 vydal první dílo, kde jej popsal. Britská [[Královská společnost]] později ve své studii prohlásila, že skutečným objevitelem kalkulu je Newton, a označila Leibnize za plagiátora. Studie však byla nakonec zpochybněna, když se zjistilo, že pasáže odsuzující Leibnize napsal sám Newton. Tím se rozhořel hořký spor o kalkulus, jenž komplikoval životy obou filosofů až do Leibnizovy smrti v roce 1716.<ref>Ball 1908, p. 356ff</ref> Většina dnešních historiků věří, že Newton a Leibniz objevili kalkulus nezávisle na sobě.kaladsdas
 
=== Spor Newtona s Robertem Hookem ===
Newton se dostal do sporu i s [[Robert Hooke|Robertem Hookem]]. Nejprve Hooke kritizoval Newtonovy práce na poli [[optika|optiky]], což Newtona natolik urazilo, že se na několik let stáhl z veřejné debaty. V letech 1679 až 1680 pak mezi nimi došlo k zajímavé výměně korespondence. Hooke byl tehdy Královskou společností pověřen, aby se staral o korespondenci, tázal se ostatních členů, na čem pracují a žádal je o komentáře k práci ostatních. V dopisech se Newtona ptal na jeho názor na řadu myšlenek jak vlastních, tak i jiných autorů, a tato korespondenční výměna nakonec Newtona vedla k formulaci [[Newtonův gravitační zákon|zákona všeobecné gravitace]].<ref>Iliffe, Robert (2007) Newton. A very short introduction, Oxford University Press 2007</ref> Když pak v roce 1686 prezentoval Newton Královské společnosti první knihu svého díla ''Principia Mathematica'', Hooke vystoupil a tvrdil, že některé myšlenky převzal Newton od něj.<ref>H W Turnbull (ed.), Correspondence of Isaac Newton, Vol 2 (1676–1687), (Cambridge University Press, 1960)</ref> Oba filosofové se pak až do Hookovy smrti neměli příliš v lásce.
 
=== Odkazydas ===
=== Reference ===
<references />
 
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/wiki/Isaac_Newton“