Cato mladší: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m Odstraňuji šablonu {{link FA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira) |
Bez shrnutí editace |
||
Řádek 4:
Cato mladší pocházel z významné patricijské rodiny, byl pravnuk [[Cato starší|Catona staršího]], v dětství osiřel a byl vychován svým strýcem. Roku 72 př. n. l. se zúčastnil války proti [[Spartakus|Spartakovi]] a roku 67 byl tribunem legie v Makedonii. O dovolené navštívil v [[Pergamon|Pergamu]] stoika Athenodora Kordyliona, který se s ním odstěhoval do Říma. Koncem roku 63 patřil k žalobcům povstalce [[Lucius Sergius Catilina|Catiliny]] a proti Caesarovi prosadil jeho popravu. Jako mluvčí strany optimátů se postavil na odpor i proti slavnému vojevůdci [[Pompeius|Pompeiovi]] a jako tribun lidu se opakovaně bránil proti pokusům o rozbití republiky. Roku 58 vedl vojenskou výpravu proti cyperskému králi Ptolemaiovi, kterého porazil a s velkou kořistí se vrátil do Říma. Roku 54 byl zvolen [[prétor]]em, když přesvědčil všechny kandidáty, aby se vzdali uplácení voličů.
Když roku 52 vypukly v Římě pouliční násilnosti a Caesar začal v severní Itálii sbírat vojsko, byl Pompeius s Catonovou pomocí zvolen jediným konsulem, Césara však Cato rozhodně odmítal. Roku 49 se marně ucházel o zvolení konsulem a když se nepodařilo zabránit občanské válce ani ubránit Řím proti Césarovi, odešel nejprve na Sicílii a pak za Pompeiem do Dyrrhachia (dnešní Dürres v Albánii), kde sice Caesara porazili, ale poté přišla porážka v rozhodující bitvě u Farsalu. Cato se svým vojskem odešel do Afriky, kde se dozvěděl o Pompeiově zavraždění v Egyptě. Ujal se obrany města Utica, když se ale ukázala jako beznadějná, zajistil svým lidem ústup a v noci spáchal sebevraždu. Proto dostal přízvisko ''Uticensis'' („Utický“).
==Citáty==
{{citát|Se žaludkem se těžko přít, protože nemá uši.| }}
{{citát|Malé zloděje sázíme do vězení, veřejní zloději chodí ve zlatě a v purpuru.| M. P. Cato Uticensis}}
| |||