Šotouš: Porovnání verzí

[[Sigmund Freud]] v roce 1905 vysvětloval oblibu železnice slastí způsobenou mechanickými vzruchy, jakou u dětí způsobuje kolébání, houpání nebo vyhazování do výšky: ''„Otřásání při jízdě vozem a později při cestování po železnici má tak fascinující účinek na starší děti, že alespoň všichni chlapci se jednou v životě chtějí stát [[průvodčí]]m nebo [[vozka|kočím]]. Dění na železnici vzbuzuje u nich nevysvětlitelný zájem mimořádné síly a v období fantazijní činnosti (krátce před pubertou) se jim stává jádrem vyloženě sexuální symboliky. Nutkání k takovému spojení jízdy po železnici se sexualitou zřejmě vychází ze slastné povahy pohybových počitků.“'' Vytěsněním těchto slastných [[počitekpožitek|počitkůpožitků]] pak Freud vysvětluje úzkost z železnice, [[siderodromofobie|siderodromofobii]].<ref>Sigmund Freud: ''Tři pojednání k teorii sexuality.'', 1905, česky in: ''Sebrané spisy Sigmunda Freuda, Spisy z let 1904–1905'', Psychoanalytické nakladatelství J. Kocourek, Praha, 2000, str. 84</ref> Ve Freudově době byla jízda vlakem skutečně spojena se silným drncáním a houpáním.