Hereze: Porovnání verzí

Císař Konstantin učinil z křesťanství povolené náboženství a dějiny herezí jsou úzce provázány s dějinami státu. Od 4. stol. mohli být lidé, kteří odmítali autoritu [[Církevní otcové|církevních Otců]], pronásledováni zákonem podle stejného principu, jako předtím, v pohanském období, křesťané, odmítající přijmou kult císaře. Známým případem byl hispánský biskup Priscillianus, který byl roku 385 zabit na rozkaz císaře [[Magnus Maximus|Magna Maxima]]. Je však nutné říct, že církev tak brutální postup spíše odmítala a [[Milán|milánský]] [[biskup]] [[Svatý Ambrož|Sv. Ambrož]] i tehdejší papež [[Siricius]] císaře za tento krok tvrdě kritizovali. Po pádu římského impéria hereze z latinského Západu postupně mizí a znovu se objevuje v 10. století po zániku [[Francká říše|Francké říše]]. Nejstarší středověké zprávy o herezi pocházejí z [[Kapetovci|kapetovské]] Francie, kde za krále [[Robert III. Francouzský|Roberta II.]] došlo roku 1022 k prvnímu známému [[Poprava upálením|upalování]] kacířů. Až do 13. stol. se však jednalo o řídký, z hlediska majoritní společnosti spíše okrajový jev.