Otevřít hlavní menu

Změny

dle literatury: Um.pam.Prahy
}}
 
'''Chrám svatých Cyrila a Metoděje''' (do roku 1783 ''kostel svatého Karla Boromejského'') je nyní pravoslavný katedrální kostel, hlavní [[chrám]] [[Metropolitní rada|Metropolitní rady]] [[Eparchie pražská|České pravoslavné eparchie]]. Vznikl ve 30.letech [[18. století]] jako [[Barokní architektura|barokní]] [[Římskokatolická církev|římskokatolický]] kostel [[Karel Boromejský|sv. Karla Boromejského]]. Za druhé světové války byl dějištěm posledního odporu českých parašutistů, [[Atentát na Heydricha|atentátníků]] na [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Chrám je situován na rohu ulic ''Resslovy'' a ''Na Zderaze'' na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]] pražském. Ze severovýchodu zasahuje na dvůr ČVUT.
 
Současná podoba chrámu pochází z [[18. století]], kdy vznikl jako [[Barokní architektura|barokní]] [[Římskokatolická církev|římskokatolický]] kostel [[Karel Boromejský|sv. Karla Boromejského]]. Během druhé světové války byla [[katedrála]] dějištěm posledního odporu českých parašutistů, kteří provedli [[Atentát na Heydricha|atentát]] na zastupujícího říšského protektora, podplukovníka SS a generála protektorátní policie [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Chrám se nachází na rohu [[Praha|pražských]] ulic ''Resslova'' a ''Na Zderaze'' na [[Nové Město (Praha)|Novém Městě]].
 
== Stavba ==
[[Soubor:Cyril a Metoděj - portál.JPG|thumb|left|Portál chrámu]]
Budova kostela je dílem [[Baroko|barokních]] [[architekt]]ů [[Kilián Ignác Dientzenhofer|Kiliána Ignáce Dientzenhofera]] a [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]] z let 1730 až 1736.
Jde o významnou jednolodní sálovou stavbu původněs zasvěcenoupostranními emporami, drobnou věžičkou v průčelí a sedlovou středchou. Původně byl zasvěcen patronu nemocných [[Karel Boromejský|sv. Karlu Boromejskému]]. Původně Římsko-katolický chrám byl součástí sousedního ústavního domova pro kněze na penzi, který byl roku [[1783]] zrušen a proměněn v [[kasárna]] a skladiště. V roce [[1866]] se budova stala součástí [[České vysoké učení technické v Praze|ČVUT]]. Dne [[29. září]] [[1935]] byl kostel slavnostně zasvěcen [[Cyril a Metoděj|sv. Cyrilu a Metodějovi]] a stal se sídlem [[Pravoslaví|pravoslavného]] [[Svatý Gorazd II.|biskupa Gorazda]] (občanským jménem Matěj Pavlík).
 
Kostel stojí na asibřidlicové skále, dnes se jevící jako tři až čtyři metry vyvýšenévyvýšená terase oproti okolnímniveletě ulice a protějším stavbám,. jakoJe to důsledek terénníchasanace úpravstaré okolíPrahy, při níž v 80. letech až 90.letech [[19. století]] došlo k odbourání skály a demolici okrsku zrušené státní trestnice (předtím kláštera augustiniánů bosáků) a k terénnímh úpravám, pči nichž byla poražena dnešní Resslova ulice.
 
== Dějiny místa a kostela ==
=== NejstaršíMísto dějinya pověst ===
Podle ústní tradice byloměl místona místě dnešního chrámu sv.stát Cyrilamalý a Metoděje místem, kde stával menší kostelkostelík, který nechaldal vystavět kníže [[Bořivoj I.]], a zasvětit svému křtiteli, [[Svatý Metoděj|sv. Metodějovi]]. TatoVe souvislostskutečnosti jemístní historickyjméno založena''Na naZderaze'' prastarébylo zmínceodvozeno oz místnímvlastního jménu chrámu "Na&nbsp;Zderaze". Rokujména ''[[1091Zderad]]''<ref>Antonín bylPoldauf, českýMístní pánjména v Čechách IV, Praha 1958</ref> držitele pozemku, velmože a družiníka Přemyslovců, který byl roku [[Zderad1091]] zabit během obléhání Brna. a&nbsp;pochovánNení v tomto kostelejasné,kde tehdypřesně vbyl blízkosti Prahypochován. Zderadovo jméno se pozdějitradovalo staloi v pozdějších majetkoprávních listinách a přešlo do součástí názvu ulice "osady Zderaz a ulice ''Na&nbsp; Zderaze"'', která přímo sousedíobklopuje skostel katedrálouze západní a jižní strany. Pověst o Cyrilu a Metodějovi byla tradována až do doby barokní.
 
=== Středověk ===
Od roku [[1115]] stál v v blízkosti dnešní katedrály kostel [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]], v jehož blízkosti křižovníci s dvojitým křížem (rytířský [[řád strážců Božího hrobu]]
Od roku [[1115]] měl osada Zderaz na předměstí Prahy a při dálkové cestě mezi Pražským hraděm a Vyšehradem svůj kostel, pravděpodobně patronů [[Petr (apoštol)|svatého Petra]] a [[Pavel z Tarsu|Pavla]]. Když přešla do majetku bratrů [[Hrabišici|Hrabišiců]], povolali před rokem [[1188]] rytířský řád křižovníků - Strážců Božího hrobu řehole svatého Augustina, (rytířský [[řád strážců Božího hrobu]] se znamením dvojramenného kříže), kteří vystavěli Zderazský [[klášter]] s raně gotickým konventním kostelem sv. Petra a Pavla a s farním kostelem sv. Václava (který stojí na nároží ulic Resslovy a Dittrichovy). Za [[Husitství|husitských válek]] byl Petropavelský kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru. Existence svatyně na místě dnešního chrámu však nebyla archeologicky prokázána.
vystavěli Zderazský [[klášter]].
 
=== Novější dějinyBaroko ===
[[Soubor:CM interiér 1.JPG|thumb|left|Interiér chrámu]]
po [[Husitství|husitských válkách]] klášter živořil a rozprodal část pozemků na měšťanské domy. Nový konvent byl zbudován po roce 1642 augustiniány východně od dnešní Resslovy ulice.
Za [[Husitství|husitských válek]] byl kostel vážně poškozen, zachovala se pouze část kůru.
RokuVe volné části klášterní zahrady dal roku [[1705]] nechal pražský římskokatolický [[Jan Josef Breuner|arcibiskup Jan Josef Breuner]] v místě kláštera zřídit domov pro emeritní kněží, vedle něhož byl pozdějipo orce 1730 vystavěn také kostel. Dnešní pravoslavná katedrála svatých Cyrila a Metoděje byla původně vystavěna jako římskokatolickýřímsko-katolický kostel [[Karel Boromejský|sv.&nbsp;Karla Boromejského]] v letech 1730 až 1740. Stavba byla zahájena pod vedením projektanta [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]], avšak po jeho smrti v roce [[1733]] vedení stavby převzali architektinejprve architekt a stavitel [[Kristián Spannbruker]], a po něm [[Kilián Ignác Dientzenhofer]], který detaily projektu změnil a projektbudovu roku 1740 dokončilidokončil. Kostel byl zasvěcen italskému světci a patronu nemocných a trpících, sv. Karlu Boromejskému, [[milán]]skému [[arcibiskup]]ovi v&nbsp;letechz let 1538–1584. KostelKamenosochařskou bylvýzdobu součástívytvořil domova pro vysloužilé římskokatolickésochař [[kněz|kněžíFrantišek Devoty]], a&nbsp;zahrnovaldochovaly [[Krypta|kryptu]]se snapříklad výklenkyalegorické prosochy Víry a Spravedlnosti nad kněžskéhlavním hrobkyvchodem.
 
Kostel byl spojen s domovem pro vysloužilé římsko-katolické [[kněz|kněží]], jeho pohřební fumkci měla patrová podzemní [[Krypta]] s výklenky pro kněžské hroby.
Roku [[1705]] nechal pražský římskokatolický [[Jan Josef Breuner|arcibiskup Breuner]] v místě kláštera zřídit domov pro emeritní kněží, vedle něhož byl později vystavěn také kostel. Dnešní pravoslavná katedrála svatých Cyrila a Metoděje byla původně vystavěna jako římskokatolický kostel [[Karel Boromejský|sv.&nbsp;Karla Boromejského]] v letech 1730 až 1740. Stavba byla zahájena pod vedením [[Pavel Ignác Bayer|Pavla Ignáce Bayera]], avšak v roce [[1733]] vedení stavby převzali architekti [[Kristián Spannbruker]] a [[Kilián Ignác Dientzenhofer]] a projekt roku 1740 dokončili. Kostel byl zasvěcen italskému světci Karlu Boromejskému, [[milán]]skému [[arcibiskup]]ovi v&nbsp;letech 1538–1584. Kostel byl součástí domova pro vysloužilé římskokatolické [[kněz|kněží]] a&nbsp;zahrnoval [[Krypta|kryptu]] s výklenky pro kněžské hrobky.
 
=== Zrušení kostela ==
Kostel i domov bylbyly zrušenzrušeny [[12. leden|12. ledna]] 1783 v rámci reforem [[Seznam rakouských arcivévodů a císařů|císaře]] [[Josef II.|Josefa II.]] avnitřní zařízení z velké části rozprodáno. Napíklad hlavní oltář byl přestěhován do kostela v [[Kozmice|Kozmicích]] u Benešova. budovyBudovy byly přeměněny roku 1785 na vojenské skladiště a&nbsp; kasárna. Od roku 1869 byl komplex užíván Českou technikou jako [[České technologické centrum]]. Uvažovaný projekt na aulu pro matematiky se neuskutečnil. Roku 1885 byla terénní úroveň Resslovy ulice snížena, což způsobilozvýšilo vyšší vzezřeníniveau kostela a bylo třeba na terase přistavět zídku s mříží.
 
=== Moderní dějiny20.století – pravoslaví ===
Když stál [[Svatý Gorazd II.|biskup Gorazd]] v roce 1921 u zrodu [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|České pravoslavné církev]], začal společně s církevními představiteli hledat vhodný existující, avšak nevyužívaný kostel pro svou katedrálu. [[29. červenec|29. července]] 1933 československá rada ministrů, jako odpověď na žádost České pravoslavné [[eparchie]] ([[diecéze]]) poskytla české církvi k dlouhodobému užívání někdejší římskokatolickýřímsko-katolický kostel sv. Karla Boromejského na rohu ulic ''Resslova'' a&nbsp;''Na Zderaze''. Pronájem zahrnoval povinnost četných úprav, které Česká eparchie na kostele provedla, včetně nového vchodu a&nbsp; renovací interiéru.
 
Obřad [[Svěcení|vysvěcení]] prvního pravoslavného chrámu v Praze se konal [[28. září]] [[1935]] na svátek českého světce [[Svatý Václav|sv. Václava]]. Původní datum [[14. říjen|14. října]] 1934 bylo odloženo z pietních důvodů, neboť byl spáchán atentát na krále [[Alexandr I. Karađorđević|Alexandra I.]], který patřil mezi významné [[mecenáš]]e české pravoslavné církve (podílel se materiálně například na výstavbě pražského [[Chrám Zesnutí přesvaté Bohorodice (Žižkov)|chrámu Zesnutí Přesvaté Bohorodice na Olšanských hřbitovech]]). Vysvěcení provedl biskup Gorazd za asistence srbského [[metropolita Dositej|metropolity Dositeje]], zakarpatského [[biskup Damaskinos|biskupa Damaskina]] a ruského [[biskup Sergij|biskupa Sergije]]. Katedrála byla zasvěcena svatým Cyrilu a Metodějovi, kteří původně přinesli slovanské křesťanství na [[Velkomoravská říše|Velkou Moravu]], a od nichž církev v českých zemích vzešla. Ostatky obou svatých, mučedníka [[sv. Averk]]a a srbského arcibiskupa [[sv. Arsenij]]e, jsou pohřbené pod [[oltář]]em. Jako první obraz byla na severní stěnu lodi umístěna olejomalba ''Snímání z kříže'' od jihoslovanského malíře [[Cetković]]e, datovaná letopočtem 1927.
 
[[Soubor:Krypta-pamatnik.jpg|thumb|left|Památník parašutistům v kryptě kostela]]
Od svého vysvěcení byla pražskými deníky katedrála sv. Cyrila a Metoděje spojována s minulostí obou byzantských misionářů sv. [[Cyril a Metoděj|Cyrila a&nbsp;Metoděje]]. Zmiňovali, že Metoděj byl přímo na tomto místě, když předsedal bohoslužbě, při níž byl pokřtěn první český [[Bořivoj I.|kníže Bořivoj I.]] a&nbsp;jeho žena [[Svatá Ludmila|Ludmila]], podle východního církevního ritu. Tisk dále psal, že Česká pravoslavná církev považuje knížete a jeho manželku za&nbsp;členy svých řad, stejně jako svatí Cyril a Metoděj patří k církvi. Prvním knězem pověřený funkcí [[farář]]e byl otec [[Petr Kauer]], společně s&nbsp;[[Vladimír Petřek|Vladimírem Petřekem]] jako jeho asistentem. [[11. srpen|11. srpna]] [[Vladimír Petřek|1937]] otec Petr zemřel a byl nahrazen otcem [[Václav Čikl|Václavem Čiklem]] [[31. leden|31. ledna]] 1938.
 
=== Moderní dějiny – druháDruhá světová válka ===
{{Podrobně|Boje v kostele svatých Cyrila a Metoděje}}
Za [[Protektorát Čechy a Morava|německé nacistické okupace]] se chrám sv. Cyrila a Metoděje významně zapsal do novodobých československých dějin, kdy byl dějištěm posledního odporu skupiny příslušníků českého [[Zahraniční odboj|zahraničního odboje]], kteří se podíleli na organizaci atentátu zastupujícího [[Říšský protektor|říšského protektora]] [[Reinhard Heydrich|Reinharda Heydricha]]. Po dokončení [[Operace Anthropoid|''operace Anthropoid'']] [[27. květen|27. května]] 1942, ve spolupráci s domácím [[Odboj během druhé světové války|nekomunistickým odbojem]] poskytl [[Jan Sonnevend]] a jeho pravoslavný farář [[Vladimír Petřek|ThDr. Vladimír Petřek]] sedmi českým a slovenským parašutistům úkryt v [[krypta|kryptě]] pod chrámem. Byli to: škpt.štábní kapitán [[Adolf Opálka]], kpt. [[Jozef Gabčík]], kpt. [[Jan Kubiš]], kpt. [[Josef Valčík]], por. [[Josef Bublík]], por. [[Jan Hrubý]], por. [[Jaroslav Švarc]].
 
Původně zde měla skupina pobýt jen nakrátko, ale jeden z parašutistů úkryt prozradil ještě předtím, než mohli uniknout. Dne 18. června byla katedrála obklíčena 800 členypřísluníky [[Gestapo|gestapa]]. Rozkaz zněl dostat parašutisty živé. Tři z nich zemřeli při obraně hlavní lodi katedrály. Poté, co&nbsp;byla gestapem chrámová krypta objevena, následovalo její dobývání. Tam zbylí čtyři Češi bojovali až do posledních čtyř kulek, které si&nbsp;nechali pro sebe.
 
Biskup Gorazd se jako pokus o ukončení nacistického teroru, který následoval po atentátu, rozhodl pro sebeobětování, jak známe z&nbsp;životopisů svatých [[mučedník]]ů. Napsal několik dopisů předsedovi vlády, ministrovi školství, a do kanceláře říšského protektora, kdy vzal veškerou odpovědnost na sebe a byl připraven podstoupit jakýkoli trest, třeba i smrt. Dne 25. června byl uvězněn. Represálie na civilním obyvatelstvu však pokračovaly a byla zničena obec [[Lidice]] (10. června 1942). Všichni muži byli zastřeleni, ženy byly poslány do koncentračních táborů a děti deportovány do říše na převýchovu. Celá vesnice byla vypálena a srovnána se zemí.
Říšský protektor pro Čechy a Moravu vydal výnos [[27. září]] 1942, jímž se okamžitou platností uzavíraly všechny české pravoslavné kostely a&nbsp;zabavuje jejich majetek. Pravoslavní kněží byli odvlečeni na [[nucené práce]] v Německu, čímž byla tehdejší česká pravoslavná církev prakticky zničena.
 
=== ModerníPo dějinyroce – po válce1945 ===
S koncem války v roce 1945 byla zdevastovaná katedrála navrácena zbylým věřícím pravoslavné církve. První bohoslužba se konala [[13. květen|13. května]] [[1945]] na nádvoří před budovou chrámu, na&nbsp;němž započaly rekonstrukční práce. [[17. červen|17. června]] 1945, při třetím výročí "[[Heydrichiáda|heydrichiády]]", se v přeplněné katedrále konala první komemorativní bohoslužba za oběti teroru. Katedrála byla znovu vysvěcena [[5. červenec|5. července]] [[1947]], neboť útokem gestapa v roce 1942 byla znesvěcena. Roku 1946 byl byt umučeného kostelníka Václava Ornesta přeměněn v&nbsp;[[kaple|kapli]] jako památník biskupa Gorazda a byl vysvěcen [[12. listopad]]u 1947. Dne [[28. říjen|28. října]] 1947 byla odhalena bronzová pamětní deska, ozdobená plastikami portrétů parašutistů, kteří zahynuli v katedrále a&nbsp;biskupa Gorazda, umístěná na vnější zdi katedrály. Biskup Gorazd byl [[4. září]] 1987 [[Kanonizace|svatořečen]].
 
=== Současnost ===
PotéPo roce 1989 byla katedrála zrenovována, včetnětaké díky nové komunitě věřících z Ruska, Běloruska a Ukrajiny. Vnitřek je vyzdoben podle zásad [[ikonografie]] pravoslaví, s obnoveným ikonostasem a malebikonami. Pravidelně [[18. červen|18. června]] je každým rokem sloužena vzpomínková bohoslužba na paměť obětí „heydrichiády". Roční vzpomínková akce vyvrcholila ve vyhlášení pravoslavné katedrály svatých Cyrila a&nbsp;Metoděje za ''[[Národní památník hrdinů heydrichiády – Místo usmíření]]''. To se uskutečnilo při příležitosti 60. výročí, původního vysvěcení kostela na první českou pravoslavnou katedrálu [[28. září]] [[1995]].
 
V současnosti chrám funguje [[Katedrála|katedrální]] [[Eparchie pražská|pražské eparchie]] [[Pravoslavná církev v českých zemích a na Slovensku|pravoslavné církve]]. [[Bohoslužba|Bohoslužby]] se zde konají: večerní – každou sobotu od 17 hodin a nedělní v 9.30 hodin. Kromě toho se konají bohoslužby podle církevního kalendáře. Duchovním správcem chrámu je dr. [[Jaroslav Šuvarský]], ten je evidován jako agent StB, ev. č. 2019, 201988, s krycím jménem ASPIRANT.
 
== Místo smíření ==
Chrám byl také prohlášen jakoza ''místoMísto česko-německého smíření''.
 
== Galerie ==
 
== Literatura ==
* Růžena Baťková a kolektiv: ''Umělecké památky Prahy'', díl 2., (Nové Město, Vyšehrad). Academia Praha 1999, strany 95 - 97.
* Jaroslav Šuvarský a Eva Šuvarská, ''Národní památník obětí heydrichiády – Místo usmíření'', Pravoslavná Katedrála svatých Cyrila a Metoděje, Praha, 2002