Kniha: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 13:
 
== Historie ==
Ústní podání ([[řeč]], [[tradice]], [[doslech]]) je nejstarší způsob rozšiřování zpráv a příběhů. Po zavedení [[písmo|písma]] v [[starověká civilizace|starověkých civilizacích]] byly informace zapisovány na [[hliněná destička|hliněné destičky]], [[Ostrakon|ostraka]], [[papyrus]] ([[Alexandrie]], [[Byblos]]) nebo [[pergamen]]ové [[svitek|svitky]] ([[Pergamon]]). V té době se objevují první [[Knihovna (instituce)|knihovny]] (bibliotéky) pro jejich skladování (např. [[Alexandrijská knihovna]]).
 
Pergamenové svitky byly později postupně nahrazovány [[kodex]]em, což je svázaná kniha se [[stránka]]mi a hřbetem, tedy forma většiny knih dodnes. Pro svitky byl nejčastěji používán papyrus, pro kodexy pergamen. Ten byl ve [[14. století]] v Evropě nahrazen lacinějším [[papír]]em původem z Číny.
 
Před objevem [[knihtisk]]u (v Číně) a zavedením [[tiskařský lis|tiskařského lisu]] byly všechny knihy psány ručně ([[rukopis]]). To je také činilo drahými a vzácnými. V raném [[středověk]]u si knihy mohla dovolit jen církev, univerzity a bohatí a často bývaly připevněny řetězy k polici nebo ke [[stůl|stolu]] proti odcizení.
 
V polovině [[15. století]] začaly být knihy v západní Evropě vyráběny blokovým tiskem (technika byla na východě známá už staletí předtím). Při blokovém tisku byl obrysový obraz celé stránky vyřezán ze dřeva. Matrice mohla být mnohokrát natřena inkoustem a použita na reprodukci kopií dané stránky. Výroba celé knihy byl ale stále náročný proces, vyžadující ručně řezanou desku pro každou stránku. Dřevěné desky také nebyly velmi trvanlivé a snadno se opotřebovaly nebo poškodily.