Francouzské revoluční války: Porovnání verzí

[[20. duben|20. dubna]] [[1792]] vyhlásil Ludvík XVI. pod nátlakem Zákonodarního zhromáždení Prusku a Rakousku válku a francouzská armáda vpadla do Rakouského Nizozemí, ale v prvních bitvách byli Francouzi poraženi a prusko-rakouský sbor, kterému velel vévoda Brunšvický, začal ohrožovat [[Paříž]]. Přesto [[20. září]] jsou v [[bitva u Valmy|bitvě u Valmy]] Prusové poraženi a třebaže to byla spíše bezvýznamná přestřelka, pozvedla duch revolučních vojsk a Francouzi přešli do útoku a brzy vstupují do [[Belgie]] a [[Nizozemsko|Nizozemí]]. [[21. říjen|21. října]] je napadena [[Mohuč]] a v tomto městě je také založena republika po francouzském vzoru. [[21. leden|21. ledna]] [[1793]] je pod [[gilotina|gilotinou]] popraven král [[Ludvík XVI.]] [[Poprava Ludvíka XVI.|Poprava krále]] způsobila, že se ke koalici přidaly německé a italské státy, [[Španělsko]] a [[Spojené království|Velká Británie]]. Zrada generála [[Charles François Dumouriez|Dumorieze]] způsobila, že koalice získala [[Rakouské Nizozemí]] a v zemi vypukla [[Monarchismus|roajalistická]] povstání.

Byla vyhlášena všeobecná mobilizace. Uprchlí důstojníci byli nahrazeni novými a ti schopní se lehce mohli stát z vojínů či poddůstojníků generály (např. Hoch[[Lazare Hoche|Hoche]], [[Jean-Baptiste Jourdan|Jourdan]] či [[Napoleon Bonaparte]]). Na konci roku [[1793]] se situace změnila a [[Francie]] znovu přešla do útoku. Z Nizozemí se stala sesterská [[Batávská republika]]. Roku [[1795]] uzavřelo mír s Francií [[Prusko]] a jiné státy. Proti Francii nyní bojovalo jen [[Habsburská monarchie|Rakousko]] a [[Spojené království|Velká Británie]]. V této době dostal generál [[Napoleon Bonaparte]] velení armády o 40 000 špatně vycvičených mužích a měl poutat Rakušany v severní Itálii, v roce 1796 začala tzv. [[Italská tažení francouzských revolučních válek|italská výprava]]. Brzy obsadil většinu severní [[Itálie]] a po [[Bitva u Arcole|bitvě u Arcole]] zamířil na [[Vídeň]]. Roku [[1797]] byl uzavřen [[mír v Campo Formio]] a většina [[Itálie]] se změnila na řadu sesterských republik Francie.

Druhá koalice se skládala z [[Spojené království|Velké Británie]], [[Rusko|Ruska]] a [[Rakousko|Rakouska]]. Tentokrát měla koalice schopné velitele, hlavně maršála [[Suvorov]]a, který byl vynikajícím vojevůdcem. [[Suvorov]] brzy porazil Francouze 16. a 17. dubna [[1799]] u [[Bitva na řece Addě|Addy]] a v červnu také na řece Tidone a u [[Bitva u Trebbie|Trebbie]]. V červenci padla pevnost v [[Mantova|Mantově]], o níž se říkalo, že je nedobytná, a [[15. srpen|15. srpna]] Suvorov zvítězil v [[Bitva u Novi|bitvě u Novi]], ale po bitvě došlo k rozporům mezi carem Pavlem I. a císařem Františkem, které způsobily, že [[Rusko]] vystoupilo z koalice a v září Suvorov přešel [[Alpy]] a vrátil se do Ruska. Brzy po jeho odchodu šla koalice od porážky k porážce. Navíc se vrátil [[Napoleon Bonaparte|Napoleon]], který přešel [[Alpy]] a [[14. červen|14. června]] [[1800]] porazil Rakušany v bitvě u Marenga a zároveň generál Moreau zvítězil u Hohelinden, čímž se uvolnila cesta na [[Vídeň]]. [[Rakousko]] raději uzavřelo mír, který tentokrát uzavřela i [[Spojené království|Velká Británie]]. Touto válkou mimo jiné skončily tzv. revoluční války a dál byly už jen války napoleonské.