Oligocén: Porovnání verzí

Přidáno 4 689 bajtů ,  před 5 lety
doplnění
(doplnění)
(doplnění)
Na počátku oligocénu došlo k razantnímu ochlazení klimatu, jež mělo značné důsledky jak na tvar a rozsah pevnin, tak na živé organismy. Kvůli ochlazení totiž došlo k podstatnému poklesu hladiny moří, čímž se vynořily pevninské mosty umožňující migraci živočichů mezi doposud oddělenými pevninami. Na druhou stranu došlo k vymírání v suchozemských i mořských faunách, značných změn doznalo i rostlinstvo. Chladného výkyvu si poprvé všiml již v roce [[1909]] paleontolog [[Hans Georg Stehlin]], jenž ho nazval ''[[Velký přelom|velkým přelomem]]''. V dalším průběhu oligocénu již k žádným tak výrazným změnám klimatu nedošlo a období se z dnešního pohledu jeví jako poměrně klidné.<ref name=chlupac/><ref>[http://www.scotese.com/climate.htm Climate history; Paleomap project]</ref>
 
Dříve se za příčinu tohoto ochlazení jednoznačně pokládalo oddělení [[Antarktis|Antarktidy]] od [[Austrálie]] a [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]], které spadá právě do této doby. Osamostatněný kontinent přímo na [[Jižní pól|jižním pólu]] totiž v důsledku rotace [[Země (planeta)|Země]] obklopily chladné [[cirkumpolární mořské proudy]], ty kontinent klimaticky izolovaly od teplejších oblastí a v důsledku toho se zde začal tvořit pevninský ledovcový štít, jak ho známe dnes. Současné výzkumy ale naznačují, že tento proces by nevedl k ochlazení na severní polokouli, které v [[Paleontologie|paleontologických]] záznamech můžeme dnes vyčíst, naopak by pravděpodobně způsobil oteplení. Příčiny této události měly patrně globálnější charakter, jako např. pokles hladiny [[oxid uhličitý|oxidu uhličitého]] v atmosféře, v téže době se též naplno otevřelo spojení mezi vznikajícím [[Atlantik]]em a chladnějším polárním mořem.<ref>{{Citace elektronické monografie
| příjmení = Kvaček
| jméno = Zlatko
 
== Život ==
V souvislosti s ochlazením na začátku období a postupujícím vysušováním klimatu se proměňovalo i rostlinstvo, a tím i celé biotopy. Ubylo tropických [[Deštný prales|deštných lesů]], naopak se značně rozšířily lesy sezónně opadavých stromů mírného pásma. Ty byly rozšířené na většině území Evropy, Asie a na značných rozlohách v Severní Americe, částečně též v severní Africe. Nově se objevily jehličnaté a smíšené lesy chladných pásem na severu Eurasie, Severní Ameriky, ale pokrývaly též [[Grónsko]] či nejjižnější cíp Jižní Ameriky, zpočátku též nejsevernější oblasti Antarktidy, kde kromě tvořícího se ledovcového štítu v oblasti samotného jižního pólu, byla rozšířena též oblast polární [[tundra|tundry]], severská polární tundra však ještě neexistovala. S ubýváním vláhy v rozsáhlých oblastech docházelo k rozšiřování otevřené krajiny, jež zarůstala travinami nebo charakteristickým biotopem hustých drobných keříků a travin, jenž zůstal zachován v jižní Africe poblíž [[Mys Dobré naděje|Mysu Dobré naděje]], kde se nazývá [[fynbos]].<ref name=janis/><ref name="zkamenela">{{Citace monografie
Klimatický přelom na rozhraní [[eocén]]u a oligocénu měl zásadní vliv na savčí fauny kontinentů zejména na severní polokouli. Živočichové migrovali přes přechodně vynořenou oblast [[Beringie]] mezi Severní Amerikou a Eurasií, ale významné bylo i trvalé vynoření [[Turgajský prolom|turgajského prolomu]] v předpolí vznikajícího [[Ural]]u, což konečně spojilo [[Evropa|Evropu]] s [[Asie|Asií]], čímž byla umožněna další migrace, takže i v Evropě od této doby nalézáme řadu původně východoasijských nebo i severoamerických rodů. Z Evropy naopak zmizela řada tropických druhů, např. primitivní [[primáti]]. Savčí fauna se modernizovala a začalo přibývat velkých forem, zejména z [[Řád (biologie)|řádu]] [[Nosorožcovití|nosorožcovitých]].<ref name=chlupac/><ref>[https://is.muni.cz/el/1423/jaro2009/ENS202/um/HEnKenozoikum.pdf Biotické krize a globální ekosystémy v historii Země; Rostislav Brzobohatý, Masarykova univerzita; PDF prezentace]</ref>
| příjmení = Fejfar
| jméno = Oldřich
| odkaz na autora =
| titul = Zkamenělá minulost
| url =
| vydavatel = Albatros
| místo = Praha
| rok = 1989
| počet stran =
| kapitola = Třetihory
| strany = 177-212
| isbn =
| jazyk = česky
}}</ref>
<ref>{{Citace elektronického periodika
| příjmení = Grulich
| jméno = Vít
| autor =
| titul = Co je to fynbos?
| periodikum = Botany
| odkaz na periodikum =
| datum vydání = 6.10.2012
| datum přístupu =
| ročník =
| číslo =
| url = http://botany.cz/cs/fynbos/
| issn =
}}</ref>
 
Klimatický přelom na rozhraní [[eocén]]u a oligocénu měl zásadní vliv na savčí fauny kontinentů zejména na severní polokouli. Živočichové migrovali přes přechodně vynořenou oblast [[Beringie]] mezi Severní Amerikou a Eurasií, ale významné bylo i trvalé vynoření [[Turgajský prolom|turgajského prolomu]] v předpolí vznikajícího [[Ural]]u, což konečně spojilo [[Evropa|Evropu]] s [[Asie|Asií]], čímž byla umožněna další migrace, takže i v Evropě od této doby nalézáme řadu původně východoasijských nebo i severoamerických rodů. Z Evropy naopak zmizela řada tropických druhů, např. primitivní [[primáti]] [[omoyidi]] a [[adapidi]]. V průběhu oligocénu se některým skupinám [[Placentálové|placentálních savců]] podařilo dostat i na izolovaný kontinent [[Jižní Amerika|Jižní Ameriky]] obývaný jinak převážně [[vačnatci]], z této doby jsou zde známá [[Morče|morčata]] a [[primát]]i. Savčí fauna se modernizovala a začalo přibývat velkých forem, zejména z [[Řád (biologie)|řádu]] [[Nosorožcovití|nosorožcovitých]] v Eurasii a Africe, v Severní Americe to byla ''[[Titanotheria]]'', což byli též mohutní savci podobní dnešním nosorožcům.<ref name=chlupac/><ref>[https://is.muni.cz/el/1423/jaro2009/ENS202/um/HEnKenozoikum.pdf Biotické krize a globální ekosystémy v historii Země; Rostislav Brzobohatý, Masarykova univerzita; PDF prezentace]</ref>
Po kontinentech se poprvé výrazně rozšiřuje tráva (do té doby se vzácně vyskytovala poblíž vodních ploch a toků). [[Savci]] dorůstají do obřích rozměrů asijské ''[[Paraceratherium|(Indricotherium)]]'' s hmotností až 20 tun a příbuzné koním (chalicotherium). Vyskytovali se tu i predátoři (hyaenodon, entelodon a amphicyon).
 
Na všech kontinentech se paralelně rozvíjely podobně vypadající a specializované druhy a na všech kontinentech je znát snaha obsadit nově vznikající otevřené biotopy. Zde žijícím savcům se postupně prodlužovaly nohy a snižoval počet kopyt, s rostoucími rozměry býložravců rostly i rozměry [[predátor]]ů, kteří se jimi živili. Pravé [[šelmy]] ještě neměly mezi masožravci tak dominantní postavení, po celé severní polokouli byla ale rozšířena jejich primitivnější obdoba v podobě tzv. nepravých šelem ze skupiny ''[[Prašelmy|Creodonta]]'', jenž později, zejména v první polovině [[miocén]]u, dosáhly obřích rozměrů.<ref name="zkamenela"/>
 
Značný rozvoj byl zaznamenán u primátů, kteří se v této době rozšířili již na všechny kontinenty kromě [[Austrálie]] a [[Antarktida|Antarktidy]], přičemž způsob, jakým se mohli dostat do Jižní Ameriky zůstává záhadou. Tento kontinent ještě nebyl spojen se Severní Amerikou a měl tedy charakter obřího ostrova značně vzdáleného od zbytku světa. Vzdálenost ze starého světa však zdaleka nebyla taková, jako dnes - byla zhruba třetinová. Pokles hladiny moří též mohl odhalit zvýšená místa [[Středoatlantický hřbet|Středoatlantického hřbetu]] jako řadu ostrovů v půli cesty. Primáti se tak mohli souhrou okolností přeplavit na náhodných vorech. Další teorie hovoří o migraci severní cestou přes vynořenou Beringovu úžinu a soustavu ostrovů mezi oběma Amerikami, třetí teorie pak o paralelním vývoji z primitivnějších forem, které už v Jižní Americe žily. Ve [[Starý svět|Starém světě]] se v průběhu oligocénu objevují první zástupci rodu ''[[Proconsul]]'' nebo ''[[Dendropithecus]]'', jejichž vývoj pokračuje v [[miocén]]u.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = Fejfar
| jméno = Oldřich
| odkaz na autora =
| titul = Zkamenělá minulost
| url =
| vydavatel = Albatros
| místo = Praha
| rok = 1989
| počet stran =
| kapitola = Původ člověka
| strany = 213-260
| isbn =
| jazyk = česky
}}</ref>
<ref name=janis>{{Citace sborníku
| příjmení = Andrews
| jméno = Peter
| příjmení2 = Stringer
| jméno2 = Christopher
| autor =
| odkaz na autora =
| titul = Postup primátů
| odkaz na titul =
| příjmení sestavitele = Gould
| jméno sestavitele = Stephen Jay
| sestavitel =
| sborník = Dějiny planety Země
| odkaz na sborník =
| vydavatel = Columbus
| odkaz na vydavatele =
| místo = Praha
| rok vydání = 1998
| isbn = 80-7176-722-0
| url =
| kapitola =
| strany = 218-251
| jazyk = česky
}}</ref>
 
== Reference ==