Jeho osud není nepodobný jiné velké legendě tohoto hudebního stylu, zpívajícímu brzdaři [[Jimmie Rodgers]]ovi. Oba prožili poměrně krátké období slávy, oba se neuměli vyrovnat se svým fenomenálním úspěchem, život jich obou skončil dost předčasně. Hank pocházel z velmi prostých poměrů, otec byl strojvedoucím na [[alabama|alabamské]] železnici, maminka chodila hrát do kostela na varhany, jeho největším učitelem hudby byl potulný černý kytarista a zpěvák ''Tee-Tot'', s nímž trávil celé dny na nádraží v Grenswille. Už v devatenácti letech utekl ze školy a živil se jako hudebník po divokých venkovských tancovačkách. Ve věku 23 let se vypravil za místním nakladatelmnakladatelem Rosem., který mu následně opatřil první [[rozhlas]]ové angažmá. Teprve když se zde etabloval, byl přijat do [[nashville|nashvillské]] [[Grand Ole Opry]]. Následoval raketový vzrůst populatity a čtyři roky obrovských úspěchů a slávy doplňované neméně legendárními flámy a naprosto fatálními [[alkoholický nápoj|alkoholovými]] propadáky. Zemřel na následky celkového alkoholického a jiného zdravotního vyčerpání v jednom ze svých pěti cadillaců. Nicméně jeho posluchači byli ochotni zapomenout na všechny jeho prohřešky, když začal zpívat. Hrál a zpíval téměř výhradně pouze vlastní písničky. Jeho písně nebyly nikterak originální ani po textové, ani po hudební stránce, ani jeho hlas nebyl nikterak výjimečný, nicméně byl to kytarista a zpěvák, jenž zpíval skutečně od srdce a s velkou vervou o tom, co dobře znal, zpíval tak, že mu byl každý posluchač schopen uvěřit, že to, o čem zpívá, je čistá pravda a nic než pravda. Byl to dokonale autentický lidový typ prostého zpěváka z hor, prototyp obyčejného muže z amerického jihu.
