Znak (lingvistika): Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
m oprava překlepu |
m překlep |
||
Řádek 9:
Podle [[Ferdinand de Saussure|Saussura]] ([[1857]]-[[1913]]) je znak složen z '''označujícího''' a '''označovaného'''. Ty nemohou být pojaty jako oddělené veličiny, ale spíše jako zobrazení důležitých odlišností zvuku od eventuálního (správného) odlišného prvotního významu. Znak existuje jenom na úrovni synchronického systému, ve kterém jsou znaky definovány jejich relativními a hierarchickými výsadami při společném výskytu. Často je Saussure špatně pochopen, že označující je cokoli, co lze vyslovit, a označované že jsou věci ve světě. Ve skutečnosti vztah jazyka k podmínce či řečové situaci je a vždy byl teoretickým problémem lingvistiky.<ref>Srov. slavnou esej Romana Jacobsona „Closing Statement: Linguistic and Poetics“.</ref> Důležité je také jeho zdůraznění, že vztah mezi znakem a jeho mimolingvistickou [[denotace|denotací]] je [[arbitrárnost|arbitrární]] (arbitrárnost neznamená libovolnost, znak nemůže být libovolný, musí být zakotven v konvenci, aby mu bylo rozumět).
Neexistuje ani přirozený vztah mezi slovem a objektem, na který odkazuje, ani neexistuje příčinný vztah mezi podstatnými vlastnostmi objektu a podstatou znaku, užívaný k jejich označení. Např. ve fyzické kvalitě „papíru“ není nic, co by vyžadovalo, aby byl označen fonologickou sekvencí „papír“. Existuje však něco, co Saussure nazval „relativní motivace“: možnosti označení označovaným jsou omezeny složitelností elementů jazykového systému dohromady. Slovo je schopné získat nový význam, pokud je rozpoznatelně ''jiné'' od všech dalších slov v jazyce a nemá již nějaký existující význam. Byla to tato dvě zjištění, která vedla ke [[strukturalismus|strukturalismu]] - totiž 1. objevení distinkce (odlišnosti) mezi
== Triadické znaky ==
| |||