S-300: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah
JAnDbot (diskuse | příspěvky)
m Odstraňuji šablonu {{link GA}} (vkládanou Wikidaty - skript od Amira)
{Upravit} + přeložit - část je nesrozumitelný strojový překlad; pokus o počeštěné kde možné
Řádek 1:
{{Upravit|Wikifikace}}{{Přeložit|20150425150904}}{{Infobox Zbraně
|Jméno= S-300
|Obrázek=
Řádek 59:
'''S-300''' ({{Vjazyce|ru}} {{Cizojazyčně|ru|'''С-300'''}}, v [[ASCC|kódu NATO]] '''SA-10 Grumble, SA-12 Giant/Gladiator, SA-20 Gargoyle''') je ruský raketový, protiletadlový systém dlouhého dosahu určený k obraně strategických cílů nebo uskupení vojsk před taktickými, operačně taktickými řízenými střelami a bojovými letouny, schopný činnosti za každého počasí i podmínkách intenzivního radioelektronického rušení. Systém je od roku 1979 vyráběn firmou Almaz. Od roku 1993 je S-300 vyráběn také v ČLR pod názvem '''红旗''' (''hong qi'' - ''Rudá vlajka'').
== Historie ==
Vývoj protiletadlového systému S-300 začal v 60. letech 20. století. Cílem bylo vyvinout systém, který by vykompenzoval nedostatky stávajících protiletadlových systémů S 75 a S 125. Hlavními požadavky na nový systém byly větší mobilita a schopnost sledovat a ničit více cílů současně. V roce 1967 vydalo tehdejší UV[[ÚV KSSS]] usnesení o vývoji tří nových protiletadlových systémů určených pro obranu pozemních vojsk, námořnictva a útvarů PVOS.
 
Při vytváření nástrojů pro správu (SU), skládající se z bodu bojového řízení a radarové detekce, rozhodli úkol automatické šňůrky tratísledování až sto cílů a efektivního řízení дивизионами, která se nachází ve vzdálenosti 30-40 km od SU.
 
Poprvé byl vytvořen systém s plnou automatizací bojové prácečinnosti. Všechny úkoly - detekce, sledování, stanovení cíle, zachycení cíle, doprovod a navádění střel, hodnocení výsledků střelby - systém je systém schopen řešit automaticky pomocí digitálních výpočetnívýpočetních prostředkyprostředků. ProvozovatelFunkce funkceobsluhy spočívají v kontrole nad pracípracovními prostředky a provádění startodpalu rakety. V obtížnémobtížích je možné manuálnímanuálně zásahzasáhnout do průběhu bojebojové prácečinnosti. Ani jednajeden z předchozích systémů těmito vlastnostmi není vlastnilanedisponovala. Vertikální start rakety zajišťovalzajišťuje ostřelování cílů, létánípřilétajících ze všech směrů, aniž by odpalovací zařízení muselo mířit ve směru střelbyz něhož se přibližuje cíl.
 
Systém S-300 ПМУPMU byl přijat do služby v letech 1979-1983 a uskutečníslouží řadě zahraničních zemí.<ref>http://www.raspletin.ru/istorija-sistem-pvo-i-pro-67939/c-300</ref>
 
=== S-300P ===
První protiletadlový systém S-300P začal pracovat v [[Moskva|Moskevském]] okruhu PVOS v roce 1978 (v kódu NATO SA-10 Grumble). Byl to mobilní systém, jehož jednotlivé prvky byly umístěny na přívěsech tahačů Ural-357, Kraz-255 a Kraz-260. Systém používal střely 5V55 s doletem 47 km, později s doletem 75 km. Minimální výškový dosah byl 25 metrů a maximální 25 km. Střely měly délku 7,25 metru a průměr 0,5 metru. Hlavice obsahovala 130 kg výbušniny se směrovým účinkem. Střely byly odpalovány z transportních kontejnerů metodou studeného startu. V polovině 80. let byl tento systém modernizován a dostal označení S-300PT.
=== S-300PS ===
Je samohybná nebo také exportní varianta protiletadlového systému S-300P. Do výzbroje byl přijat v roce 1982. Výhodou oproti staršímu S-300P je S-300PS kratší dobudoba přípravy (5 minut) a delší dosah raket (90 km). Systém je umístěn na nákladních automobilech MAZ 543M.
=== S-300PM ===
'''S-300PM''' nebo exportní '''S-300PMU 1''', v ČLR vyráběn pod označením '''HQ-10''' ('''红旗-10'''), je modernizovaná verze systému S-300P, jejíž vývoj byl zahájen v roce 1983. S-300PM je vybavena modernějšími raketami 48N6 (48N6E). Raketa byla poprvé testována v únoru 1984. Systém je vybaven modernějším přehledovým radiolokátorem PN64, který je schopen detekovat cíle s odrazovou plochou od 0,02 m². Dálkový dosah raket je 150 km a výškový 27 km. Raketa je také schopna zasáhnout cíle pohybující se ve výškách 6-100 m na vzdálenost až 30 km.
Řádek 85:
=== S-300V ===
[[Soubor:ZRS S-300V1 2007 G1.jpg|200px|thumb|right|S-300V s raketami 9M83]]
Na rozdíl od předchozích verzí S-300P jsou komponenty systému S-300V umístěny na pásovém vozidlu s hrubou hmotností 47 tun. Systém je určený pro obranu prvoslednýchprvosledových, druhoslednýchdruhosledových a týlových jednotek před taktickými řízenými střelami, letadly a vrtulníky. Systém je schopen ničit taktické balistické střely na maximální vzdálenost 40 km a letadla na vzdálenost 100 km. Výškový dosah proti letadlům je do 30 km a proti BS 28 km. Systém je schopen vést boj proti 24 cílům současně a navádět až 2 protiletadlové rakety najednou. S-300V byl zaveden do výzbroje v roce 1986 jako nástupce protiletadlového systému Krug (SA-4 Ganef). S-300V je vyráběn firmou Antej. V ČLR má tato verze označení '''HQ-18''' ('''红旗-18''').
 
'''Složení protivzdušné brigády:'''
Řádek 126:
* Maskování. Pro maskování komponenty systému S-300 se vztahují rozložení plnohodnotné nafukovací rozložení <ref>
http://lenta.ru/news/2008/08/21/rusbal/
</ref> , vybavené přídavnými zařízeními simulace elektromagnetického záření v infračerveném a rádiolokátor. Také mohou být použity nejrůznější prostředky maskování jakjako tomaskovací maskování (sítě) a umístění komponent S-300 v zákopech že výrazně komplikuje detekce s větší, čím dále běží. Stanice rušení pro RADAR nepřítele, SF-30, Rubáš-1. <ref>http://www.almaz-antey.ru/catalogue/millitary_catalogue/</ref>
 
* Ochrana. Dalším prvkem ochrany je umístění komponent S-300 v zákopech (praktikována jako zvířata ve vyšších polohách pro lepší hodnocení a rychlejší péči za horizont, tak a ubytování v zákopech pro tajnosti a chránit před třískami výbuchů).