Osecký klášter: Porovnání verzí
Smazaný obsah Přidaný obsah
Řádek 34:
[[Jan Lucemburský]] ([[1296]]–[[1346]]) na základě již předchozích panovnických snah učinil osecký klášter klášterem královským a až do [[Husitství|husitských]] válek se cisterciákům dařilo zachovat majetek a klid na svém území. V červenci roku [[1421]] husitská vojska Pražanů klášter dobyla a vypálila. Mniši naštěstí situaci předvídali a včas vyhledali útočiště v [[míšeň]]ském klášteře [[klášter Altzella|Altzella]].
Pokračováním kláštera byl návrat cisterciáků zhruba v polovině [[15. století]]. Šlo o období permanentních problémů, které se stupňovaly. V roce 1579 zemřel opat Baltazar a administrátorem kláštera se stal [[Ondřej Wiedemann]], opat v [[Klášter Sedlec|Sedleci]] a na [[Klášter Zbraslav|Zbraslavi]].. O rok později bylo osecké opatství zrušno papežem na návrh [[Rudolf II.|Rudolfa II.]] a jeho majetek přešel do správy pražské arcibiskupské konsistoře. Osečtí mniši byli nuceni odejít na [[Zbraslavský klášter|Zbraslav]].
K obnově klášterního života v Oseku došlo až v roce [[1626]], o což se velmi přičinil pražský arcibiskup [[Jan Lohelius]]. Ten byl mimo jiné veden snahou odčinit barbarský přístup svého předchůdce Karla z Lamberka. K volbě nového opata mohlo být přikročeno až v roce [[1650]].<ref name="encyk">{{Citace monografie
| příjmení = Vlček
| jméno = Pavel
| |||